Úvěr, který Rittigovi zatopí

Kdyby lobbista Ivo Rittig mohl měnit minulost, příběh z pátku 5. září roku 2008 by asi poskládal jinak. Tehdy si podnikatel Kamil Jirounek půjčil od firmy Ravak, výrobce koupelen a bazénů, 160 milionů korun, dnes proto čelí obžalobě ze spáchání podvodu. Celý příběh pak k trestnímu stíhání přivedl i Rittiga.

Dozorová státní zástupkyně Jaroslava Vaclová v obžalobě, kterou mají LN k dispozici, míní, že Jirounek vylákal peníze na základě nepravdivých a mylných dokumentů od firmy, jejímiž majiteli jsou dvě příbramské rodiny – Vařekovi a Kreysovi. Dodnes půjčku nevrátil. „Úmyslně uváděl nepravdivé okolnosti s jediným cílem – vylákat peněžní prostředky, o kterých věděl, že nebudou investovány do uváděného rozšíření výroby,“ stojí v obžalobě.

Případ je součástí rozsáhlé kauzy Oleo Chemical a pro pochopení jeho významu je třeba vrátit se do doby, kdy se výroba paliva v továrně Oleo Chemical teprve rozjížděla.

Osudový pátek

Podnikatel Jirounek se tehdy po dlouhých vyjednáváních s příbramským koupelnářským obrem Ravak domluvil na úvěru ve výši 160 milionů korun – po 40 milionech mu poslali Jiří Kreysa, jeho syn Patrik Kreysa, Jindřich Vařeka st. a syn Jindřich Vařeka ml. Jirounek chtěl investovat do rozvoje a modernizace liberecké společnosti Oleo Chemical, jež vyrábí biopaliva druhé generace. Jenomže peníze nevracel, naopak si půjčoval další a ztratil kontrolu nad situací. Majitelům Ravaku Jindřichu Vařekovi a Jiřímu Kreysovi se podařilo získat v Oleu pozice a vynést policii dokumenty, které spojily Rittiga s karibskou společností Cokeville Assets, přes niž tekly peníze ze zakázek pro státní podniky.

Vyšetřování kvůli tomu v několika případech čelí nejen Rittig, ale i samotný Jirounek. Dnes poprvé zamíří k pražskému městskému soudu, který otevře líčení v případu zmiňované 160milionové půjčky z roku 2008.

Žalobkyně Vaclová vystavěla případ na následující konstrukci. Dle plánu, který Jirounek předložil majitelům Ravaku a na jehož základě od Vařeky s Kreysou získal 160 milionů, měla továrna zvýšit výrobu z 50 na 200 kilotun ropných produktů – Jirounek měl tvrdit, že o povolení rozšířit výrobu zažádal liberecký stavební úřad i ministerstvo životního prostředí. Dále Jirounek věřitelům předložil projektovou dokumentaci od renomované poradenské společnosti McKinsey&Company. „Obviněný předvedl prezentaci, která u poškozených (Kreysy a Vařeky) vzbuzovala důvěru, a proto se rozhodli do výroby investovat,“ domnívá se žalobkyně. Třetím argumentem, na jehož základě se Kreysovi a Vařekovi rozhodli podnikateli půjčit peníze, byly pozemky v obci Škvorec, které dal Jirounek do zástavy. Předložil k tomu znalecký posudek, který je ohodnotil na 200 milionů korun.

Problém podle obžaloby a podnikatelů z Ravaku byl, že Jirounek si vše vymyslel. Detektivové zjistili, že dosud nedodal na ministerstvo životního prostředí ani liberecký stavební úřad podklady nutné pro povolení rozšíření výroby. Představitelé poradenské firmy McKinsey&Company detektivům sdělili, že s Jirounkem o zpracování projektu sice jednali, poskytli mu však pouze neúplnou, pracovní verzi a projekt nebyl oficiálně zadaný.

A pozemky, kterými Jirounek ručil, neměly dle policie hodnotu 200 milionů, ale pouze 7,4 milionu. Úředníci obce Škvorec, ve které se pozemky nacházejí, vyšetřovatelům potvrdili, že objekty jsou v územním plánu vedeny jako zemědělská půda a nelze je využít jako stavební parcely.

„Provedenými důkazy byl prokázán podvodný úmysl obviněného Kamila Jirounka vylákat od poškozených finanční prostředky na základě uváděných nepravdivých a zkreslených informací,“ píše žalobkyně. Kreysa dnes lituje, že Jirounkovi jeho společnost před lety uvěřila. „Vyšlo najevo, že Jirounek ve skutečnosti ručil pozemky v hodnotě šesti milionů korun. Co se týká údajně znaleckých posudků McKinsey, vyšlo najevo, že jejich vznik byl podivný. Oleo totiž použilo hlavičku renomované firmy McKinsey pro vlastní čísla. Skočili jsme jim od prvního kroku na špek,“ řekl LN spolumajitel Ravaku.

Jirounek s LN o svých případech odmítá komunikovat. Nicméně v květnovém rozhovoru pro týdeník Euro Jirounek uvedl, že obecně kauzu Oleo Chemical považuje za snahu Ravaku jeho a dalšího spolumajitele Olea Michala Urbánka dehonestovat, kriminalizovat a převzít společnost Oleo Chemical.

Zastavený provoz

Na počátku roku 2011 nastal v příběhu Oleo Chemical zvrat. Banka UniCredit, která na startu půjčila společnosti zhruba 120 milionů korun, vyhodnotila tuto firmu jako rizikovou. Proto vypověděla Oleu bankovní záruku ve výši 90 milionů na daňový sklad, neprodloužila akreditiv ve výši 30 milionů (který byl vyžadován státním podnikem Čepro, s nímž Oleo obchodovalo) a vypověděla i zhruba 105 milionů korun úvěru. Přišli celníci a zavřeli kohoutky. Chod fabriky se zastavil.

Do té doby však další finanční injekce poskytoval firmě i Ravak. U stošedesátimilionového úvěru jejich angažmá neskončilo. V letech 2008 až 2011 Kreysa s Vařekou Oleu půjčili celkem až 750 milionů korun. Vymínili si však vstup do vedení firmy. A v polovině roku 2011 se dostali k důležitým dokumentům. „Získali jsme přístup k informacím o společnosti, díky čemuž jsme zjistili, kam přesně jaké peníze tečou. Majitelé Olea rozhazovali peníze, kudy chodili – kupovali si porsche, moc stály nevyužívané kanceláře, pronajímaly se skyboxy v O2 areně,“ uvádí spoluzakladatel koupelnového impéria z Příbrami. Vedle toho objevili Kreysa a spol. v Oleu dokumenty směřující k významným postavám českého politickopodnikatelského světa. „Odmítli jsme například vyplácet provize karibské společnosti Cokeville Assets. Pokud Oleo vyhrálo zakázku na dodávku biopaliva pro pražský dopravní podnik, nebyl důvod jí vyplácet provize,“ říká Kreysa.

O půl roku později se tyto a další dokumenty ukazující na karibskou schránku Cokeville Assets a Iva Rittiga objevily v rukou Nadačního fondu proti korupci. Od té doby Rittig a jeho spolupracovníci čelí trestním stíháním.