Radan Šafařík, vedoucí Oddělení sekretariátu Rady vlády pro rovnost žen a mužů na Úřadu vlády, v rozhovoru mimo jiné říká: „V Poslanecké sněmovně aktuálně budeme mít 22 procent žen, což je nárůst o 2,5 procentního bodu oproti předchozímu období. Za uplynulých 21 let vzrostlo zastoupení žen ve sněmovně o sedm procentních bodů. Jednoduchým dopočtem zjistíme, že při zachování tohoto tempa se 40procentního zastoupení žen dočkáme až za 55 let.“
LIDOVÉ NOVINY: Jak hodnotíte kampaň Me Too, která upozorňuje na násilí páchané na ženách?
ŠAFAŘÍK: Je skvělé, že se o tom konečně veřejně mluví. K podobné kampani ale mělo dojít už dávno. Naplno ukazuje závažnost fenoménu sexuálního obtěžování, který se týká velkého počtu žen. Podle zahraničních i českých výzkumů má takovou zkušenost každá třetí žena.
Je důležité, že kampaň Me Too s sebou nese i důsledky pro osoby, které se sexuálního násilí dopouštěly. Smutné ovšem je, že ta kampaň začíná být trochu tlumena. Zejména ze strany některých mužů. |
Je důležité, že kampaň Me Too s sebou nese i důsledky pro osoby, které se sexuálního násilí dopouštěly. Smutné ovšem je, že ta kampaň začíná být trochu tlumena. Zejména ze strany některých mužů. Tvrdí, že obvinění některých herců, producentů, případně členů vlády stačilo, a bojí se, že by kampaň zašla moc daleko. Svým způsobem tak některé nepříjemné zážitky tyto osoby zlehčují a to je špatné. Zároveň ale platí, že na stranu obětí a kampaně Me Too se postavila řada vlivných a známých mužů.
LIDOVÉ NOVINY: Jak moc tato kampaň pomůže otevřít debatu o rovnosti mužů a žen?
ŠAFAŘÍK: Kampaň určitě může pomoci širší debatě o postavení žen v naší společnosti. V některých zemích už přerostla v hnutí za genderovou rovnost. U nás sice kampaň rezonuje, ale do kontextu rovnosti žen a mužů obecně zatím příliš dávána není. Z veřejných diskusí sleduji, že v Česku panuje dojem, že rovnosti žen a mužů u nás bylo dosaženo nejpozději v roce 1920, kdy jsme ženám dovolili studovat na vysokých školách a dali jsme jim volební právo. Dál tedy podle řady lidí není co řešit.
Ženy vydělávají v průměru o 22 procent méně než muži a mají výrazně nižší starobní důchody. Ženy se prakticky nepodílejí na veřejném rozhodování. A v případě, že se po založení rodiny chtějí vrátit do práce, čelí nedostatku školek. |
Na druhé straně skutečné rozdíly zde stále nadále panují. Ženy vydělávají v průměru o 22 procent méně než muži a mají výrazně nižší starobní důchody. Ženy se prakticky nepodílejí na veřejném rozhodování. A v případě, že se po založení rodiny chtějí vrátit do práce, čelí nedostatku školek.
LIDOVÉ NOVINY: Jak si ohledně rovnosti žen stojíme ve srovnání s Evropou?
ŠAFAŘÍK: Existuje řada srovnání, ze kterých nevycházíme moc dobře. Minulý měsíc byl v Bruselu představen takzvaný Gender Equality Index, který hodnotí všechny členské státy EU z hlediska úrovně rovnosti žen a mužů. Česká republika skončila na šestém místě od konce. Tento index také hodnotí posun mezi lety 2005 a 2015. A v tomto období se podle indexu u nás úroveň rovnosti žen a mužů vůbec nezměnila. Jsme jedinou zemí, která v tomto ohledu stagnuje. A je jenom jedna země, kde se situace dokonce mírně zhoršila, a tou je sousední Slovensko.
LIDOVÉ NOVINY: Proč se neposouváme?
Minulý měsíc byl v Bruselu představen takzvaný Gender Equality Index, který hodnotí všechny členské státy EU z hlediska úrovně rovnosti žen a mužů. Česká republika skončila na šestém místě od konce. |
ŠAFAŘÍK: Index je poměrně komplexní, používá 31 indikátorů, jež měří nerovnosti mezi ženami a muži v řadě oblastí společenského života. Velkou roli hraje ekonomická rovnost, ve které si nevedeme moc dobře právě z důvodu vysokých rozdílů v průměrných mzdách žen a mužů. V kategorii vysokoškolsky vzdělaných lidí je ten rozdíl dokonce 30 procent. Průměrná mzda vysokoškolsky vzdělaného muže je 51 tisíc korun, ženy pak 36 tisíc korun. Ten rozdíl je propastný.
Důležitou roli hraje zastoupení žen v rozhodovacích postech, například ve sněmovně. Tam se za posledních deset let situace opět nijak výrazně nezměnila. To jsou tedy dva hlavní důvody, proč si Česko vede tak špatně. Zároveň až do nedávné doby zde nebyla politická vůle tyto problémy nějak řešit.
LIDOVÉ NOVINY: Zmínil jste volby do sněmovny na konci října…
Velkou roli hraje ekonomická rovnost, ve které si nevedeme moc dobře právě z důvodu vysokých rozdílů v průměrných mzdách žen a mužů. V kategorii vysokoškolsky vzdělaných lidí je ten rozdíl dokonce 30 procent. Průměrná mzda vysokoškolsky vzdělaného muže je 51 tisíc korun, ženy pak 36 tisíc korun. Ten rozdíl je propastný. |
ŠAFAŘÍK: V Poslanecké sněmovně aktuálně budeme mít 22 procent žen, což je nárůst o 2,5 procentního bodu oproti předchozímu období. Za uplynulých 21 let vzrostlo zastoupení žen ve sněmovně o sedm procentních bodů. Jednoduchým dopočtem zjistíme, že při zachování tohoto tempa se 40procentního zastoupení žen dočkáme až za 55 let.
LIDOVÉ NOVINY: Jak vidíte problematiku slaďování rodinného a pracovního života?
ŠAFAŘÍK: Uplynulých deset let jsme bojovali s velkou nedostupností služeb péče o děti do tří let věku. A také s velkým nedostatkem zkrácených úvazků a flexibilních forem práce. To bránilo řadě žen po založení rodiny vrátit se zpět na trh práce. Naštěstí v tomto ohledu dochází k velkým posunům.
Končící vláda investovala velké finanční prostředky s využitím evropských fondů do služeb péče o děti, jako jsou dětské skupiny, teď se zřizují mikrojesle. Podporují se také flexibilní úvazky. Důležitá je i motivace mužů k většímu zapojení do péče o děti. Malým krokem správným směrem je zavedení otcovské dovolené, kdy čerství otcové budou mít nově týden volna. Tato opatření se ve zmíněném indexu nemohla ještě naplno promítnout, protože vycházel z údajů za rok 2015.
LIDOVÉ NOVINY: Jak se rozdílné odměňování žen a mužů projevuje přímo v rozpočtech rodin? Uvádí se, že takto přicházejí o šest tisíc korun.
Končící vláda investovala velké finanční prostředky s využitím evropských fondů do služeb péče o děti, jako jsou dětské skupiny, teď se zřizují mikrojesle. Podporují se také flexibilní úvazky. Důležitá je i motivace mužů k většímu zapojení do péče o děti. |
ŠAFAŘÍK: Velmi negativní dopady zažívají především nízkopříjmové rodiny a ženy samoživitelky, pro které každá stokoruna hraje velkou roli. Zároveň si nemyslím, že odstranění rozdílného odměňování by automaticky mohlo znamenat, že všechny ženy začnou vydělávat najednou o šest tisíc korun více. Problém je komplexnější. Nižší mzdy žen s sebou pak logicky nesou i nižší důchody, a ženy tak na rozdíl ve mzdách doplácejí celý život.
LIDOVÉ NOVINY: Jak hodnotíte program dotovaný norskými fondy Dejme (že) – nám šanci, který podporuje rovnost žen a mužů a prevenci násilí?
ŠAFAŘÍK: Alokace programu byla 150 milionů korun. Bylo podpořeno více než 50 velmi zajímavých projektů. Ty často vhodně doplňují a někdy i suplují aktivity státu. Například v našem akčním plánu prevence domácího násilí máme od roku 2014 úkol zřídit bezplatnou nonstop telefonní linku pro oběti domácího násilí.
Velmi negativní dopady zažívají především nízkopříjmové rodiny a ženy samoživitelky, pro které každá stokoruna hraje velkou roli. Zároveň si nemyslím, že odstranění rozdílného odměňování by automaticky mohlo znamenat, že všechny ženy začnou vydělávat najednou o šest tisíc korun více. Problém je komplexnější. |
Příslušná ministerstva se doposud k jejímu zřízení neměla, přestože to byl úkol schválený usnesením vlády. Takže nakonec ta linka byla podpořena právě tímto programem. Kdyby k tomu nedošlo, linku s největší pravděpodobností ještě doteď nemáme. Realizovala se ale i celá řada dalších aktivit, jako je vzdělávání soudců, pracovníků veřejných institucí. Což by opět měla být primárně role státu.
LIDOVÉ NOVINY: Příští mezinárodní srovnávací index tedy ukáže Česko v lepším světle?
ŠAFAŘÍK: Přestože byl tento program velmi užitečný, nemyslím si, že v globálním měřítku, na úrovni celé společnosti, by mohl mít zásadní dopad. Jistě přinesl konkrétní pomoc stovkám žen a mužů a přispěl k osvětě v oblasti rovnosti žen a mužů. Nicméně se bavíme o 150 milionech korun na pět let, což je poměrně malá částka. Pro srovnání, Český volejbalový svaz během posledních pěti let dostal z veřejných rozpočtů dvojnásobek. Nic proti sportu, ale to srovnání je poměrně vypovídající.
LIDOVÉ NOVINY: V čem se nejvýrazněji lišíme od Norska, které je Česku často dáváno za příklad?
Program dotovaný norskými fondy přinesl konkrétní pomoc stovkám žen a mužů a přispěl k osvětě v oblasti rovnosti žen a mužů. Nicméně se bavíme o 150 milionech korun na pět let, což je poměrně malá částka. Pro srovnání, Český volejbalový svaz během posledních pěti let dostal z veřejných rozpočtů dvojnásobek. |
ŠAFAŘÍK: Při nedávné návštěvě Norska jsem sledoval místní zpravodajský servis. Nemluvili tam pouze muži jako odborníci pouze s muži politiky a pouze muži jako redaktory. Hned na první pohled se dá odpozorovat, že na vysokých postech i v médiích jsou ženy ve výrazně větším zastoupení než u nás. České zpravodajství je plné mužů, to norské v tomto ohledu působí mnohem vyváženěji.
Norská společnost je také velmi otevřená k řešení domácího a sexuálního násilí. Pokud to oběť chce řešit, ví, kam se obrátit. Policie je jí otevřená a v celém Norsku funguje síť specializovaných služeb pro oběti. Zároveň lidé, kteří chtějí své násilné chování řešit, mají k dispozici široce dostupné terapeutické programy.
LIDOVÉ NOVINY: Jak jste se k tématu rovnosti žen a mužů dostal?
ŠAFAŘÍK: Roli hrály tři momenty. Prvním bylo studium na vysoké škole, vystudoval jsem práva a mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě, kde jsem měl možnost zapojit se do různých lidskoprávních aktivit, třeba v Amnesty International. Druhým momentem byla moje přítelkyně, nyní žena, která studovala sociální antropologii. Během našich diskusí mi dala možnost nahlédnout z odborného hlediska na problematiku genderové rovnosti, stereotypů.
Když jsem nastupoval na vysokou školu, asi jsem byl jeden z těch, kdo si myslí, že rovnosti žen a mužů u nás bylo již dávno dosaženo. Spousta problémů by mi tehdy přišla banálních. Dnes je nezpochybňuji. |
Potom jsem nastoupil na Úřad vlády do odboru lidských práv. Začal jsem se rovnosti žen a mužů věnovat profesně. Když jsem nastupoval na vysokou školu, asi jsem byl jeden z těch, kdo si myslí, že rovnosti žen a mužů u nás bylo již dávno dosaženo. Spousta problémů by mi tehdy přišla banálních. Dnes je nezpochybňuji.
