Květiny na hnoji vzrostlé – tak Vladimír Brož, člen legendární skupiny Peneři strýčka Homeboye známý především pod pseudonymem Vladimir 518, nazývá nezávislé a často podzemní předrevoluční společenské proudy, které zmapoval ve své nové knize KMENY 0. Pokračování úspěšné sbírky současných pražských komunit KMENY nyní fotkami a texty na více než sedmi stech stránkách představuje čtenářům životy depešáků, veksláků, nudistů, vlajkonošů a mnohých dalších v období mezi léty 1969 a 1989.
„Kniha je důkazem toho, že ne všichni prožívali své životy v oné šedivé době. Tento přehled jasně demonstruje touhu člověka po opravdovém prožitku bez ohledu na vnější podmínky, dokumentuje květiny na hnoji vzrostlé, skládá je jednu po druhé do takřka botanické encyklopedie,“ líčí spoluzakladatel labelu Bigg Boss publikaci, jež i letos vznikla v rámci městských projektů BU2R.
ČESKÁ POZICE: Před dvěma lety jsi vydal knihu KMENY, jež zachycuje současné městské subkultury rotující kolem hudby, módy, her, umění či závislostí. Tento týden vyšlo pokračování tohoto velmi úspěšného projektu, které tentokrát mapuje obrazově i v textech městské subkultury a nezávislé společenské proudy před rokem 1989. Co vedlo ke vzniku knihy KMENY 0?
VLADIMIR 518: První knížka vznikla z pocitu, že by bylo docela dobrý dát dohromady kontextuální přehled toho, co se v současný době mezi subkulturama děje – jak vypadaj, čím se od sebe lišej, jak komunikujou, co je jejich obsahem. Motivací bylo udělat jakýsi index naší doby. V rámci práce na prvním dílu jsme průběžně litovali, že něco podobnýho nevzniklo také před revolucí, ač jsme samozřejmě chápali, proč to tehdy nebylo možný. Přesto nám ten výlet do minulosti připadal strašně přitažlivej, a tak jsme si nakonec řekli, že si tu knihu o předrevolučních kmenech vyrobíme sami. V momentě, kdy jsme věděli, že první kniha bude úspěšná, začali jsme v podstatě ihned pracovat na druhém díle.
ČESKÁ POZICE: Původní KMENY vznikly během několika málo měsíců, a to i z důvodu, že jsi chtěl zachytit momentální stav neustále se měnící společnosti. Počítám, že předrevoluční druhý díl si vyžádal času víc…
VLADIMIR 518: Nebylo kam spěchat. Jednotlivé kapitoly život už napsal sám. Byla tedy spíše potřeba se v informacích vrtat, shánět ty správný lidi, a především se pídit po archivních fotkách. Rozklíčovat jednotlivý komunity nebylo zrovna jednoduchý a nakonec to zabralo zhruba rok intenzivní práce. Koncept jsme přitom ponechali stejný.
„Čtenář se dozví ledacos o původu kulturistů, pankáčů, skejťáků, motorkářů a mnohých dalších“Nová kniha, na níž jsem úzce spolupracoval s Janem Havlem aka Belavenirem, který je mimo jiné autorem grafického designu kmenů, měla historicky zrcadlit předešlou publikaci. Důraz jsme kladli i na to, aby na sebe jednotlivý subkultury navazovaly, zvolili jsme stejnou grafiku, stejnej formát, stejnej papír, stejnou sazbu a samozřejmě i stejnej systém tvorby, kdy insideři píšou o svejch komunitách a dělaj rozhovory s dalšími členy jednotlivých kmenů. U dlouhé řady z nich se jedná o betaverze subkultur, které se objevily už v prvním díle. Čtenář se tak dozví ledacos o původu kulturistů, pankáčů, skejťáků, motorkářů a mnohých dalších.
Vítejte v mikrokosmu městských subkultur a nezávislých společenských proudů před rokem 1989:
ČESKÁ POZICE: Pomáhaly vám dnešní subkultury při objevování vlastních kořenů?
VLADIMIR 518: Ty vazby už jsou většinou přetrhané a celé je to generačně tak posunuté, že jsme vlastně začínali od nuly.
ČESKÁ POZICE: Takže máš za sebou několik měsíců archeologické práce?
VLADIMIR 518: Rozhodně. Zažil jsem spoustu momentů, kdy jsem k někomu přišel domů a on zpod postele vytáhl krabici a začal se hrabat ve fotkách. Některý ty komunity jsou zvyklý o sobě mluvit a reflektovat svou minulost, jiné vůbec. V případě některých předrevolučních kmenů vlastně šlo o první moment, kdy za nimi někdo přišel a začal se vyptávat, jak to tehdy vlastně celý bylo. Třeba pro depešáky, metalisty, veksláky a vlajkonoše byla práce na knize absolutní novinkou. O undergroundu, disentu, trempech anebo máničkách už knihy vyšly, ty nezmapované komunity se ale divily, že vůbec někoho zajímaj.
ČESKÁ POZICE: Jak vlastně vznikal seznam kapitol?
VLADIMIR 518: Jako pokaždý. Sepisuješ, konzultuješ, debatuješ a tvoří se ti ohromně dlouhej soupis, kterej je třeba proškrtat.
ČESKÁ POZICE: Je ti líto nějakých subkultur, které se do knihy nakonec neprobojovaly?
VLADIMIR 518: Spíš těch, na který jsme zapomněli. Když můj dobrej kamarád listoval prvním dílem, najednou se zarazil a ptal se, kde jsou nudisti. Že jsme je opomenuli, mi přišlo strašně líto. Kmeny jsou z velké části totiž také o vizuálním stylu lidí, no a u nudistů je zajímavý, že žádnej nemaj. V KMENECH 0 tedy rozhodně chybět nesměli. Zase jsme ale zapomněli na vonty. Přitom dobře vím, že tady malá tajná scéna existovala a strašně by se mi líbilo ji pro tu knihu objevit. Bohužel mě to ale zavčasu nenapadlo.
ČESKÁ POZICE: Termín subkultura se v uplynulých letech čím dál tím víc zanášel jinými významy a v sociologii a antropologii už se z toho důvodu používá dnes spíše termín urban tribes. Vrátíme-li se do minulosti, lze říct, že subkultury byly tehdy snáze uchopitelnější?
„Často se jednalo o volně poskládané skupiny lidí, který se seskupily kolem nějakého tématu a neměly ani potřebu se nějak nazývat“VLADIMIR 518: Ani ne. Sebedefinice, kterou jsme zvyklí v souvislosti s městskými kmeny používat, je moderní věc. Dříve o sobě lidé tímto způsobem neuvažovali. Spousta kapitol tedy začíná tím, že autor vysvětluje, že o skupině kolem něj vlastně nelze hovořit jako o subkultuře. Proto také máme v podtitulu, že jde o městské subkultury a nezávislé společenské proudy. Velmi často se jednalo o volně poskládané skupiny lidí, který se seskupily kolem nějakého tématu a neměly ani potřebu se nějak nazývat. V tomto smyslu to tehdy bylo velmi čistý. Byla to spontánní věc a lidé zase až tolik nepřemýšleli o tom, kým jsou a jak se nazývat. Spíš ty věci prožívali.
ČESKÁ POZICE: Centrem dnešních subkultur je především Praha, bylo to před revolucí podobné?
VLADIMIR 518: V tomto vydání máme mnohem víc vstupů z celé republiky. To, že někdo vůbec něco dělal, bylo tehdy natolik unikátní, že už nikdo neměl důvod řešit, zda ten jedinec pochází z Prahy anebo Teplic. Naopak, všichni byli šťastný, že i v Teplicích někdo takovej existuje. Dnes jsou ty scény zahleděný samy do sebe. Tehdy o sobě lidi věděli a udržovali styk. Každá informace a každej novej vztah měl cenu zlata. Dnes každej využívá sociální média a spol., ze všeho se vytrácí osobní kontakt a dostupnost je brána jako samozřejmost.
ČESKÁ POZICE: Když jsme spolu seděli před dvěma lety poprvé, zmiňoval si, že jestli je něco, co subkultury mají v dnešní době společného, tak je to uzavřenost. Mírně kriticky jsi usoudil, že mají pocit, že nalezly klíč k pravdě a tak nějak se i chovají. Bylo to u těch předrevolučních subkultur podobné?
„Být součástí subkultury je ale rovněž receptem na štěstí. Spousta lidí nám potvrdila, že se cítila dobře i v tý blbý době.“VLADIMIR 518: Právě v tomto bodě se výpovědi různí. Jsou lidé, kteří říkají, že se všemi byli v pohodě, a pak zase slyšíš výpovědi o tom, jak metalisti mlátili pankáče. Lze ale konstatovat, že opravdový problémy nastaly až po revoluci.
Před ní lidé měli pocit, že jsou na jedné lodi, protože všichni měli problémy s bolševikem. Být jiný, znamenalo mít problém s režimem a často i to, že po tobě šli fízlové a společnost se na tebe dívala skrze prsty. Vyčnívat z davu bylo v tý době prostě nebezpečný a bylo jedno, zda šlo o to, jak se oblékáš, co posloucháš anebo jaký nosíš účes. Lidé vlastně sdíleli jedno společné vyloučení, a to je k sobě vázalo. Po revoluci chyběl společnej nepřítel a nůžky mezi skupinama se začaly rozevírat.
ČESKÁ POZICE: Také jsme se shodli na tom, že subkultury jsou návod na to, jak přežít město. Počítám, že u KMENŮ 0 platí, že je to i způsob, jak přežít život…
VLADIMIR 518: Před revolucí subkultury zastávaly funkci jakýchsi ostrovů svobody, kde lidi mohli být šťastný. Díky tomu fanatismu – ta kniha je o fanaticích – lidé to prapodivné období přežili, a někteří z nich dokonce říkaj, že si problémů kolem sebe ani moc nevšímali.
To se týká především lidí od sci-fi, počítačů a tak podobně. Když jsi v undergroundu anebo pankáč, tak ten svět samozřejmě cítíš velmi bolestně. Obušek se ignoruje jen těžko. Být součástí subkultury je ale rovněž receptem na štěstí. Spousta lidí nám potvrdila, že se cítila dobře i v tý blbý době. Žili svou vášní a pak už stačilo jen doufat, že se společenská karta jednoho dne obrátí.
ČESKÁ POZICE: Na druhou stranu počítám, že některé subkultury té velmi specifické době paradoxně vděčí za svou existenci…
VLADIMIR 518: Jako první mě napadá disent. I underground se definoval zejména tím vymezováním se vůči tehdejšímu establishmentu. Na druhou stranu je nutný podotknout, že lidi do undergroundu zahnala doba samotná. Oni chtěli jen mít kapelu, hrát určitý typ muziky, nějak vypadat a bavit se, jejich počáteční motivací nebylo dělat něco protisystémovýho. Jenže ze zábavy se postupně stal boj.
ČESKÁ POZICE: Kmeny dneška jsou hodně o skořápce, kterou si lze snadno koupit. Protože je vše dostupné, není třeba zacházet do hloubky, aby ses stal tím, kým chceš být. Riziko klouzání po povrchu tehdy asi téměř neexistovalo...
VLADIMIR 518: Každá informace měla cenu zlata. Z každýho výstřižku ze zahraničního časopisu se stal kultovní předmět a scéna byla obklopena obrovskou magií. Charakteristickým prvkem té doby je například rukodělnost. Všechno se muselo vyrobit. Motorkáři si nechali od švadleny ze sousedství šít bundy z kůží, depešáci si museli nechat obarvovat hadry, protože neexistovaly černé věci, a tak dál.
Snad ta kniha zafunguje alespoň z části také jako ponaučení a lidé si uvědomí, jakou cenu mají nejen informace, ale obecně i doba, ve které dnes žijeme. To co zažívali lidé tehdy, dnes už nikdo zažít nemůže. V jádru každé komunity existují ale i dnes srdcaři, kteří se podobají těm předrevolučním nadšencům. Na věci samotné se totiž nic nezměnilo. Nakonec totiž nejde tolik o to, jestli sis tričko koupil, anebo vyrobil, to jsou jen vnější atributy. Důležitý je jádro věci – hudba, jízda, myšlenka, svoboda.
ČESKÁ POZICE: Která z těch předrevolučních subkultur tě fascinovala nejvíc?
VLADIMIR 518: Strašně mě zajímá metal, nová vlna, punk. Chtěl bych zažít první koncert depešáků v Praze v roce 1988. Nakonec si ale myslím, že stejně tak, jak subkulturami procházím dnes, procházel bych jimi i tehdy. Kamarádil bych se s vekslákama, chodil na undergroundový koncerty, četl samizdat, měl motorku a spoustu problémů.
ČESKÁ POZICE: Sejdeme se zase příští rok při příležitosti vydání třetího dílu KMENŮ?
VLADIMIR 518: Mám pocit, že bychom si s tím teď měli dát na chvíli pokoj. Nechci to téma příliš ždímat a taky nechci zkoumání subkultur zasvětit celej život. Na příští rok máme připravenejch x různejch konceptů, které z nich se nakonec probojujou do edičního plánu, zatím říct nedokážu. Dlouhodobě se věnuju předrevoluční architektuře, což je věc, která by si knihu určitě zasloužila. No a pak máme připravenou knihu o lidové tvorbě na zádech bund. Pankáči, skejťáci, lidi kolem letadel, motorkáři – nejrůznější typy lidí si na záda malujou své osobní věci a my o tom chceme udělat fotografickou knihu. Je to totiž jeden z mála segmentů, kde si lidé stále ještě něco ručně vyrábějí. Dřív to bylo běžné, dnes je běžnější si věci kupovat.
