Měl jsem nedávno možnost strávit týden na Floridě. Upřímně, krajina nic moc. V porovnání s nádhernou kalifornskou přírodou fádní placatá rovina. Její část zaujímají desítky kilometrů se táhnoucí satelity okolo Miami a dalších aglomerací. Čisté, udržované, ale skoro stejné domky jedné barvy naskládané mezi široké, dvouproudové a v pravém úhlu se křížící silnice. Orientace bez GPS pro Evropana hodně složitá.
Můj kolega, který svůj tablet iPad první generace prakticky nedával z ruky, projevil přání si pořídit nejnovější model, který se v Česku v té době ještě ani neprodával. I když sám preferuji jinou značku, rád jsem využil možnosti navštívit prodejnu Apple v Miami. Zajímá mě globální marketing a chtěl jsem porovnat způsob prezentace produktu v USA a v České republice.
Apple nemá v Česku přímé zastoupení, ale vnější i vnitřní podoba prodejny a způsob prezentace a prodeje výrobků je v USA prakticky stejná jako v prodejně pražského distributora. Velké stoly, na kterých jsou rozmístěné jednotlivé plně funkční přístroje včetně napojení na internet. Personál vytrénován tak akorát, jak mně to vyhovuje. Neoslovuje zákazníky ihned, jakmile se k výrobku postaví, ale nechá každého vše v klidu osahat a objeví se přesně ve chvíli, kdy zvednete hlavu a očima hledáte pomoc.
Sympatický Američan trpělivě a přesně odpověděl na všechny otázky. Upozornil nás i na to, že některé iPady pracují v síti GSM bez simkarty (něco jako stará česká síť 601), a v Evropě je nezprovozníte. Když viděl Evropany, upozornil i na americké specifikum, tedy že všechny ceny jsou bez DPH.
Šok přišel až v okamžiku, kdy prodavač uslyšel závěrečnou větu: Tak nám to, prosím, zabalte.
Šok přišel až v okamžiku, kdy prodavač uslyšel závěrečnou větu: Tak nám to, prosím, zabalte. Vrhl na nás překvapený pohled a hlesl: Pánové, to bohužel nejde, já žádné iPady na prodej nemám. Krve by se v nás nedořezal. Tohle že je Amerika?
Vlídně nám vysvětlil, že kdo chce iPad, musí přijít brzy ráno - doporučuje se tak ve čtyři - postavit se před prodejnu do fronty. „Tak okolo osmé přijde prodavač a začne rozdávat lístečky na pořadník,“ říká. Kolik iPadů bude zítra mít, bohužel nevěděl. Rázem jsme omládli o více než dvacet let. Doba, kdy se u nás takovým způsobem běžně prodávalo, se nám zjevila před očima skoro ve 3D kvalitě.
Při cestě domů jsme vzrušeně diskutovali o tom, zda fronta bude tak dokonale organizovaná jako když se u nás prodávaly první favority. Naše skupina se rázem rozdělila na dvě části. První považovala způsob prodeje za geniální marketingový tah firmy Apple jak podtrhnout výjimečnost produktu a tím zvýšit jeho přitažlivost. Druhá naopak zaujala názor, že soudruzi z USA udělali někde chybku a samým rozvíjením kapitalismu se dostali až do socialismu.
Když se náš kolega, jehož touha vlastnit novinku byla bezbřehá, dostavil druhý den ráno před prodejnu, a začaly se rozdávat lístečky, měl smůlu. Zbyl na něj jen ten žlutý a na ten se daly fasovat jen tablety bez simkarty.
Skutečně nevím, zda se jedná o geniální strategii, anebo o chybku? Ta lepší zpráva je, že auta jsou v USA zatím stále bez pořadníku.
