Zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek ve středečních Lidových novinách natřel místopředsedu Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka (ČSSD), který vyzval prezidenta Václava Klause, aby podal vysvětlení ohledně poskytnutých sporných milostí, a to i z minulosti. Dále vyzval pražského státního zástupce Marka Bodláka, aby rezignoval a vrátil diplom, když lká nad tím, že prezidentská milost zmařila práci policie, státního zastupitelství i soudu. Podívejme se na Hájkovu polemiku podrobněji.
Když vynecháme záplavu invektiv především na Zaorálkovu adresu, pan Hájek má pravdu v tom, že prezident podle ústavy „akt milosti nemusí doprovodit nějakým vysvětlením“. Václav Klaus tak přesto činí, za což ho Hájek kárá, a přinejmenším v případě milosti pro Annu Benešovou se prezident v tom vysvětlování poněkud zapletl a dokonce změnil důvody, které ho vedly k jejímu udělení. V situaci, kdy by další vysvětlování asi k věrohodnému objasnění důvodů, které vůbec nemusí podle ústavy vyjevovat, nevedlo, již Klaus raději mlčí a nastupuje psavec Petr Hájek.
Na Klausovu obranu uvádí, že prezident Havel také nikdy důvody milostí nevysvětloval, milost se pohybuje mimo rámec justice, důvody pro její udělení spočívají úplně v něčem jiném, než co může postihnout zákon. Vlastní smysl prezidentské milosti podle Hájka tkví v tom, že vždycky maří práci policie, státního zastupitelství i soudu (to je důvod, proč by měl žalobce Bodlák vrátit diplom a rezignovat, když si toto neuvědomuje!). Prezident bere v úvahu celý lidský rozměr případu, který většinou nelze exaktně pospat, prezidentské milosti se vysvětlovat nemají, protože to ani v principu nejde, píše Hájek.
Hájek exaktně vysvětlil, proč měl Klaus mlčet. Ale hradní pán nemlčel. A i kdyby, média mají přece nazadatelné právo se v jednotlivých případech šťourat, zjišťovat fakta, případně podivnosti. A u Benešové se jich objevilo hned několik. Potom dokonce i místopředseda sněmovny Zaorálek může žádat vysvětlení, státní zástupce Bodlák se rozčilovat a o tom, co se na Hradě kolem milostí děje, se musí pilně psát.
Milost pro Benešovou
Bývalá ředitelka Metropolitní univerzity Anna Benešová za podplácení, zpronevěru a porušování povinností při správě cizího majetku vyfasovala v roce 2010 dvouletý trest se zkušební dobou na čtyři roky. Jak zjistily LN, Benešová údajně měla blízko k rodině Klausových, zejména pak k první dámě naší země paní Livii, ale zřejmě i k samotnému Klausovi. Prezident původně zdůvodňoval milost tím, že Benešová se musí starat o nemocného manžela. Následně Klaus trochu své odůvodnění pozměnil: milost pro Benešovou prý žádalo mimořádné množství dopisů a její dosavadní potrestání (vazba, léta soudního projednávání) považoval Klaus již za dostatečné.
Petr Hájek neuvedl ani slovo k případu Benešová, který tuto polemiku vyvolal. Jen se svým článkem snažil odklonit pozornost od merita věci. Totiž že za ústavním právem hlavy státu udělit milost komukoli se – v této konkrétní kauze – skrývá něco shnilého.
Pan prezident má imunitu, je právně nedotknutelný, může si dělat, co chce. Na Hradě mu skončí mandát za rok a pokud se pak třeba odebere na zasloužený odpočinek, do příštího února už nemusí vysvětlovat vůbec nic. Jestliže se však z politiky stáhnout nehodlá, což je pravděpodobnější verze, měl by mimo jiné udělovat milosti, jejichž důvod vysvětlovat nemusí nejen z titulu své pravomoci, ale i proto, že na nich nic podivného není.
O dalším kontroverzním rozhodnutí prezidenta kolem milostí jsme psali v článku: Policie šetří okolnosti prezidentské milosti pro Tomáše Malinu
