Prezident Václav Klaus je nejen euroskeptik, ale rovněž realista, který přiznává, že vývoj Evropské unie směřuje jiným směrem, než by si přál, a že tomu on, byť hlava jedné z členských zemí, nemůže zabránit.
Eurozóna se ocitla na křižovatce a podle Klause jsou k mání dva scénáře – buď se eurozóna „rozvolní“ nebo odbočí k evropské fiskální unii, přičemž pravděpodobně spěje k tomu druhému. „Já bych si samozřejmě přál to rozvolnění, vrátit se z dnešního mezistavu zpátky. Evropská fiskální, přerozdělovací či transférová unie je pokračování slepou uličkou,“ říká prezident v sobotním rozhovoru pro Lidové noviny.
Redaktor Daniel Kaiser v jedné z otázek poukazuje na to, že od Klause v jeho nové knize Evropská integrace bez iluzí postrádá konkrétní návrhy, kudy z krize eura a evropské integrace ven. Prezident poněkud překvapivě odpovídá, že „na návrhy není tázán“. Kde jinde je však rozsáhlejší prostor vyjevit své návrhy řešení tak palčivých problémů než v knize?
Klaus prý nenabízí konkrétní kroky, protože necítí politickou šanci, že by je mohl prosaditDůvod jejich absence je spíše tento: Klaus prý nenabízí konkrétnější kroky, protože necítí politickou šanci, že by je mohl prosadit. Ale když už byl tázán – preferoval by nějaké ad hoc mimořádné řešení jako třeba pomoc Řecku než „zavádět věčný systém transferů po celé Evropě“. Myslí si však, že to od něj ani nikdo nečeká, proto tak nečiní. „Mám ambici menší, ale dlouhodobější – chci spíš měnit jisté schéma uvažování, než abych přišel s deseti body a předkládal je paní Merkelové…,“ vysvětluje v rozhovoru.
Právě německá kancléřka spolu s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym (asi nejen) podle české hlavy státu momentálně rozhodují o těch nejdůležitějších věcech v EU. Tandem „Merkozy“ je dnes „nejvýznamnější institucí EU, jakkoliv není založena na žádném paragrafu ve smlouvách“. Jak jsme se do tohoto stavu dostali? Klaus má za to, že je to právě kvůli dramatickému potlačení rolí národních států (míní jistě ty menší) na úkor Bruselu. A připomíná, že rozhodnutí Merkelové a Sarkozyho se bezprostředně týkají i nás, přestože to možná není na první pohled patrné.
Podstatu problému však Václav Klaus vidí jinde. „Jestli se přijmou direktivy motivované nesmyslnou obavou z globálního oteplování, jestli se přijme módní zákon, že každá budova musí být energeticky soběstačná, jestli se přijmou směrnice typu REACH, což je obrovský chemický balík. To jsou fatální zásahy do života každé členské země,“ apeluje prezident, podle něhož je míra naší autonomie opravdu malá. Jen s mírnou nadsázkou pak o sobě může hovořit jako o honorárním prezidentovi České republiky.
Nicméně i „honorární“ Klaus bude nadále volat po návratu politiky a hájit národní stát coby dominantní entitu, stejně jako polemizovat z ekonomickými přínosy zvoleného typu evropské integrace.
Související článek:
