Sýrii jsem sama několikrát navštívila, mám tam přátele a měla jsem možnost seznámit se s místní pozoruhodnou civilizací. Vím také, jak velmi si tam lidé přáli žít ve svobodné a demokratické společnosti. Vzhledem k vysoké kulturní úrovni Sýrie, se to zdálo být možné.
Snad i proto jsem otřesena krutostí současného prezidenta Bašára Asada, který neváhá vraždit vlastní obyvatelstvo za použití těch nejbrutálnějších metod |
Ohromovala mě odvaha syrské veřejnosti, která zpočátku konfliktu masově, opakovaně a s nasazením života vycházela do ulic manifestovat proti místní diktatuře. Snad i proto jsem otřesena krutostí současného prezidenta Bašára Asada, který neváhá vraždit vlastní obyvatelstvo za použití těch nejbrutálnějších metod (jedovaté plyny, barelové bomby, mučení – včetně mučení dětí před jejich rodiči a podobně).
Ovšem současný režim zdaleka není jediný, kdo v Sýrii v posledních letech vraždí. Pro lepší pochopení toho, co se v Sýrii děje, jsem požádala o rozhovor Hassana Ezzeddina, libanonského novináře, který od roku 1986 žije a pracuje v Praze. A v současné době pomáhá – v rámci dobrovolné činnosti – v komunikaci s uprchlíky.
Z našeho povídání vyplynulo několik tematických oblastí. Jak Hassan Ezzeddine vidí příčiny vzniku občanské války? Kdo a o co v konfliktu usiluje? Kdo koho podporuje a jak by bylo možné válku ukončit?
Hlavní momenty vzniku občanské války v Sýrii
Názory jsou různé. Mnoho diplomatů, včetně Lakhtara Ibrahímího (bývalého vyslance Generálního tajemníka OSN pro Sýrii – pozn. red.), spojuje současnou situaci v Sýrii s iráckým konfliktem. Podle nich byla americko-britská invaze do Iráku vážnou chybou. USA sice válku rozpoutaly, ale nedokázaly (podle některých názorů si ani nepřály) dovést vývoj ke „zdárnému konci“.
USA sice válku rozpoutaly, ale nedokázaly (podle některých názorů si ani nepřály) dovést vývoj ke „zdárnému konci“ |
Místo toho podnikly kroky, které vedly ke skutečné destabilizaci a destrukci Iráku. Především rozdělily moc podle sektářského klíče a rozpustily iráckou armádu. Vývoj v zemi se tak vymknul kontrole, což následně ovlivnilo i situaci v Sýrii.
Poměry v Sýrii byly podobné jako v Iráku (za Saddáma Husajna – pozn. red.). V obou zemích vládly dvě nacionalistické strany Baath, které sice fungovaly rozdílně, ale opíraly se o stejnou politickou ideologii. Háfiz Asad, a po něm i jeho syn Bašár tvrdě potlačovali jakoukoliv snahu o reformu systému – strana Baath a rodina Asadů byli neomezenými vládci celé země. Režim se přitom opíral o všemocnou, nelítostnou tajnou policii a její složky. Strana a rodina Asadů si stát plně přivlastnili a celá syrská společnost se stala jejich rukojmím.
Arabské jaro a existence sociálních sítí posílily pocit sebejistoty různých politických stran, jež byly do té doby v ilegalitě |
Opoziční myslitelé tvrdí, že právě tato praxe byla jedním z hlavních důvodů povstání proti Asadovi. V zemi také chyběl jasný společný politický proces, na kterém by se politická moc s lidem mohla dohodnout.
Arabské jaro a existence sociálních sítí posílily pocit sebejistoty různých politických stran, jež byly do té doby v ilegalitě. Zprvu vyšli Syřané do ulic, aby pokojně demonstrovali za svá práva, tyto mírové manifestace však byly opakovaně tvrdě a krvavě potlačeny. Tentokrát se ale věcí vyvíjely jinak než za vlády Bašárova otce Háfize Asada – zájem na dosažení změny v Sýrii měly i další regionální a mezinárodní síly.
Jaká je charakteristika válčících stran a o co přesně usilují
Skupiny, které jsou zapojené do syrského konfliktu, vyvolávají mnoho otázek. Na počátku syrské války měla každá strana své důvody k boji – některé nejasné a také jejich možnosti byly omezené. Dnes se zájmy válčících stran vyjasnily, což bohužel neznamená, že současný krvavý konflikt rychle skončí.
Má podporu zbytku syrské armády, Íránu, Ruska, libanonského Hizballáhu a některých šíitských sil v Iráku |
Režim Bašára Asada: chce zachovat svůj vliv. Tvrdí, že je jedinou legitimní silou v zemi. Má podporu zbytku syrské armády, Íránu, Ruska, libanonského Hizballáhu a některých šíitských silv Iráku. Na začátku konfliktu spoléhal také na podporu provládních milic (arabsky al šabbíhaneboli kriminální živly). Všemožně a dosti neúspěšně usiluje o poražení opozice a snaží se, aby opozice netěžila z mezinárodních diplomatických jednání.
Opozice v zahraničí: sdružuje v několika formacích, vesměs politicky různorodých a slabých. V Sýrii nemá velký vliv ani podporu nejsilnějších islamistických sil.
Syrská svobodná armáda: sestává z různých vojenských formací, které se odštěpily od regulérní syrské armády. Armáda není dobře organizovaná, a v poslední době o ní není příliš slyšet. Je považována spíše za sekulární, a proto je i terčem útoků bojovníků takzvaného Islámského státu (IS). Byla významně oslabená vznikem takzvané Islámské fronty.
Chce v zemi zavést vládu islámského práva šaría. Skupiny v ní sdružené jsou různorodé. |
Islámská Fronta: odhadem má asi 50 až 60 tisíc bojovníků působících ve třinácti ze čtrnácti syrských provincií. Chce v zemi zavést vládu islámského práva šaría. Skupiny v ní sdružené jsou různorodé, od salafistů (sunnitská fundamentální forma islámu) po súfistů (mystická forma nebo také duchovní cesta či spiritualita islámu). Jsou zde zastoupena i některá odvětví al-Káidy.
Fronta Annusra: oficiálně je považovaná za jedno z hlavních odvětví al-Káidy v Sýrii a významného strategického hráče ohledně vojenské síly syrské opozice. Navzdory vazbám na al-Káidu vykazuje Fronta v mnoha ohledech pragmatický přístup. Má velmi sofistikované a dobře vycvičené vojenské oddíly. Snaží se rozšířit svůj vliv i do sousedního Libanonu, zejména oblastí, kde žijí syrští a palestinští uprchlíci. Jakožto elitní pobočka alKáidy, dostává největší finanční podporu z ciziny. Nedávno vyšlo najevo, že USA by případně Frontu uznaly, dokonce s ní spolupracovaly, pokud by zmírnila svůj radikální postoj a postavila se proti vlivu IS.
Některé zdroje se dokonce domnívají, že nepřátelství mezi IS a Frontou Annusra bude určovat další vývoj v zemi |
Islámský stát: Od jeho vzniku koncem dubna a začátkem května 2013 se toto hnutí snažilo ovládnout oblast na východě a severu Sýrie (v blízkosti hranic s Irákem a Tureckem). Odtud začalo pronikat do vnitřní Sýrie, okolí města Homs a Hamma, dokonce i do blízkosti hlavního města Damašku. Ve srovnání s ostatními islámskými skupinami je nejradikálnější, odtud i krvavé střety mezi nimi ve snaze ovládnout takzvanou islámskou opoziční scénu v Sýrii. Některé zdroje se dokonce domnívají, že nepřátelství mezi IS a Frontou Annusra bude určovat další vývoj v zemi. (Fronta Annusra v minulosti obvinila IS, že je výtvorem syrského režimu, který ho využívá k očernění obrazu opozice.)
Kdo koho podporuje
Rusko: V podpoře Asadova režimu zaujímá druhé místo po Íránu. Jeho právo veta v Radě bezpečnosti OSN chrání Asada a zabraňuje OSN cokoli proti režimu v Damašku podniknout. Rusko dbá i na to, aby tamní režim dostával dostatečně účinné zbraně, a mohl tak čelit rostoucímu tlaku opozice (30. září zahájilo Rusko letecké údery proti pozicím oddílů syrské opozice v Sýrii – pozn. red.).
Zájmy Ruska v Sýrii se překrývají i se zájmy ostatních zemí včetně USA |
Zájmy Ruska v Sýrii se překrývají i se zájmy ostatních zemí včetně USA, ale je třeba mít na paměti, že kromě jiného je v současné době Sýrie posledním místem na Blízkém východě, kde má Rusko své vojenské základny (v Tartúsu). Přitom Rusové pevně věří, že Asad i nadále bude tuto vojenskou přítomnost chránit a opatrovat.
USA: Na začátku podporovaly syrskou mírovou opozici proti Asadovi. Bezpochyby se domnívaly, že porážka Asada oslabí hlavní izraelské nepřátele v oblasti, respektive libanonský Hizballáh a Irán. Po dalším vývoji v Sýrii a vzestupu radikálních islámských skupin se však USA stáhly a zaujaly spíše roli pozorovatele, který ale při ohrožení svých (oblastních) zájmů může zasáhnout. Svou roli sehrálo i americké veřejné mínění málo nakloněné dalšímu vojenskému dobrodružství v zahraničí. V současné době USA začínají chápat, že vývoj v Sýrii má špatný vliv na okolní státy (vesměs americké spojence), a je tedy nutné jej kontrolovat.
Turecko, Katar, Saúdská Arábie: tyto státy se považují za největší nepřátele syrského režimu. Každý z nich k tomu má svůj subjektivní důvod. V rozdmýchání nepokojů sehrálo významnou roli Turecko, když otevřelo své hranice tisícům islámských bojovníků (směřujících do Sýrie) a rovněž umožnilo pašování zbraní. Potřebnou finanční pomoc jim zas poskytuje Katar.
V rozdmýchání nepokojů sehrálo významnou roli Turecko, když otevřelo své hranice tisícům islámských bojovníků směřujících do Sýrie |
Zatímco Turecko a Katar podporují muslimské bratrstvo, tedy hlavního vnitřního nepřítele syrské vládnoucí strany Baath, Saúdská Arábie spíše straní umírněným politickým hnutím v rámci takzvané Syrské národní koalice (opozice v zahraničí). Saúdi také podporují Syrskou svobodnou armádu.
Je zajímavé, že tyto státy si zároveň udržely „normální“ vztahy s Íránem, přestože se snaží ho vyšachovat z různých jednání. Patrně si tak na diplomatickém poli jistí zadní dvířka v případě, že by mezinárodní společenství udrželo Asada u moci.
Írán: největší strategický spojenec Sýrie v oblasti. Obě země mají stejné regionální cíle, podobný – i když ne totožný – náboženský základ, a především zaujímají stejný postoj v arabsko-izraelském konfliktu. Syrský režim už dlouho chrání zájmy Íránu (neomezená podpora Hizballáhu a dalších sil bojujících proti Izraeli). Proto se Írán domnívá, že jakýkoliv jiný režim v Sýrii nebude stejně loajální jako Asadův.
Jakým způsobem by bylo možné tento konflikt ukončit
Vývoj v Sýrii dokázal, že jediné možné řešení je politické a mírové |
Vývoj v Sýrii dokázal, že jediné možné řešení je politické a mírové. Ani jedna ze stran dosud nebyla schopna porazit tu druhou, a proto by se dalo předpokládat, že protivníci nakonec budou hledat přijatelné politické řešení.
K tomu je však nutné najít cestu, jak k sobě přiblížit názory hlavních regionálních a mezinárodních aktérů. Ti by následně – s použitím svého vlivu – mohli na válčící strany vyvinout tlak. Koalice vedená USA zatím žádné hmatatelné výsledky nepřinesla, a také se zdá, že Ruské zásadní vojenské angažmá bude mít v tomto ohledu jasnější výsledek.
Hassan Ezzeddine Libanonský novinář Hassan Ezzeddine.
|
