Postavení německé kancléřky Angely Merkelové se donedávna zdálo solidní a neotřesitelné, do volebního roku však spolu se svou CDU vykročila levou nohou. Je snad čerstvá ztráta vlády v Dolním Sasku signálem, že opozice převezme moc na podzim i na spolkové úrovni? Sociální demokraté a zelení by si to moc přáli. A za příznivé konstelace se jim to může i podařit.
Výsledek voleb do hannoverského zemského sněmu byl pro CDU bezpochyby hořkým zklamáním. Ve volbách křesťanští demokraté sice zvítězili, ale získali pouhých 36 procent hlasů (oproti 42,5 procenta v roce 2008). Částečně za to můžou její voliči, kteří takticky hlasovali pro liberální FDP. Přirozenému koaličnímu partnerovi CDU totiž podle průzkumů hrozilo, že se nedostane přes hranici pěti procent pro vstup do parlamentu.
S pomocí „vypůjčených“ hlasů dosáhla pak podceňovaná FDP bezmála deseti procent. V konečném součtu to však nestačilo. Konkurenční rudo-zelený tábor získal rozhodující převahu díky jednomu jedinému mandátu. CDU nepomohlo ani to, že v jejím čele stál velmi populární zemský premiér, poloviční Skot David McAllister, který jednoznačně převyšoval svého soupeře z SPD, nenápadného hannoverského primátora Stephana Weila.
Hlavně už „nepůjčovat“ hlasy
Co znamená výsledek tohoto „posledního testu“ pro podzimní volby do Spolkového sněmu? Dolní Sasko, které má skoro osm milionů obyvatel a rozlohou se blíží Slovensku, je bezpochyby významná spolková země. Pochází z ní bývalý kancléř Gerhard Schröder, současní šéfové SPD a FDP i neslavně padlý spolkový prezident Christian Wulff. Díky své různorodé struktuře hospodářství a rozložení obyvatelstva může být mezi průmyslovými a zemědělskými oblastmi považovaná za jakýsi zmenšený model Německa. Navzdory tomu všichni aktéři nejnovějších voleb i komentátoři hodnotí jejich výsledek celkem střízlivě. Ti pravicoví jej samozřejmě bagatelizují, ti levicoví jej pak vidí jako určitou naději na změnu.
Na počátku volebního roku proti sobě stojí dva vyrovnané tábory, o jejichž úspěchu či neúspěchu rozhodne pár procent voličských hlasů
SPD si po triumfu v Dolním Sasku především oddechla, přestože bude vládnout hlavně díky zeleným, kteří zaznamenali svůj historicky největší úspěch v regionu (13,7 procenta). Výrazně se ulevilo i jejímu kancléřskému kandidátovi Peeru Steinbrückovi, který v uplynulých týdnech SPD spíše škodil. O rozruch se postaraly zejména jeho výroky, že předseda německé vlády má malý plat a Angela Merkelová je populární především proto, že je žena.
Situace se stabilizovala i v liberální FDP, která konečně přestala spekulovat o svržení svého předsedy Philippa Röslera. Ten své předsednictví sice uhájil, ale do zářijových parlamentních voleb svobodné demokraty povede šéf poslanců Rainer Brüderle.
CDU pak zareagovala na výsledek vyhlášením, že nadále jede každý na sebe. Nebude tedy FDP pokud možno již „půjčovat“ žádné hlasy, které by se v povolebních jednáních mohly v nejhorším případě dostat i k opozici. Všichni se svorně znovu přesvědčili, že předvolební průzkumy jsou nespolehlivé a voliči nevyzpytatelní – nejsou obzvlášť loajální, rozhodují se na poslední chvíli a rádi taktizují.
Levice ovládá Spolkovou radu
Pro Angelu Merkelovou by mělo být aktuální hlasování poučením, že sama popularita volby nevyhrává. Zemský premiér David McAllister, který mimochodem patří ke korunním princům CDU, nedokázal obhájit svůj post navzdory početným sympatizantům z celého politická spektra. Rudo-zeleným se podařilo vnést do debaty konkrétní témata, která běžné voliče pálí, a o to samé se budou snažit na spolkové úrovni. Již nyní opírají svou strategii zejména o tradiční agendu. Mimo jiné ostře kritizují nárůst sociálních rozdílů ve společnosti, propagují zavedení plošné minimální mzdy, majetkové daně či vyšší zdanění pro nejbohatší. Na to by mohli mnozí Němci slyšet. A případná vláda SPD a zelených by mohla takové změny prosadit.
Bezprostředním důsledkem dolnosaského hlasování je také fakt, že levice získala poprvé od roku 1998 rozhodující převahu ve Spolkové radě
Bezprostředním důsledkem dolnosaského hlasování je totiž také fakt, že levice získala poprvé od roku 1998 rozhodující převahu v horní komoře německého parlamentu – Spolkové radě –, v níž jsou zastoupeny zemské vlády. Zatím jí to může sloužit spíše jen k různým iniciativám a obstrukcím. Pokud by se však rudo-zelená koalice ujala na podzim moci, zásadně jí to usnadní provést své projekty, mezi které mimochodem patří i zrovnoprávnění sňatků osob stejného pohlaví či výrazné rozšíření práva na dvojí občanství.
Podzim je však zatím daleko. CDU vede v průzkumech voličských preferencí nad SPD o deset procent, německá ekonomika je na tom stále relativně dobře a Angela Merkelová se pevně drží na špici žebříčku nejpopulárnějších politiků. Do celostátního výsledku navíc pravděpodobně promluví i další subjekty, především Levice (v Dolním Sasku zcela propadla). Strana slepená z východoněmeckých postkomunistů a západních odpůrců nových trendů v SPD je sice momentálně v krizi, ale do parlamentu by se dostat mohla. Nejisté to naopak mají liberálové z FDP, jejichž obliba se potácí okolo čtyř procent. V případě jejich pádu by na konci stála pravděpodobná vítězka Merkelová zcela osamocená.
Na začátku volebního roku tedy proti sobě stojí dva zcela vyrovnané tábory, o jejichž úspěchu, či neúspěchu rozhodne pár procent voličských hlasů. A může nastat i pat, jehož jediným řešením bude nová velká koalice. Německo má před sebou bezpochyby napínavé měsíce.
