Nejvyšší američtí bezpečnostní představitelé nedávno jednali o potenciální teroristické hrozbě. Kvůli možnému útoku aktuálně uzavřely USA (a po jejich vzoru i některé další státy) svá velvyslanectví a konzuláty v muslimském světě. Potenciální hrozba se prý vyskytuje na Arabském poloostrově, nebo odtud vychází. Slovo „prý“ je na místě, protože USA neznají ani datum, ani čas, a ani cíl plánovaného útoku.
Podle člena výboru pro zpravodajskou činnost Sněmovny reprezentantů Petera Kinga jde přitom o nejkonkrétnější varování před teroristickým útokem, a přestože je největší pozornost soustředěna na Arabský poloostrov, nelze vyloučit jakoukoliv jinou oblast.
Shrneme-li to, co zveřejnila americká vláda, vyjde nám zhruba, že někdo nemá rád některé Američany. V tom je nutné jim dát obecně za pravdu, protože se ještě nikdy nestalo, aby někdo někoho neměl rád. K tomu je ale zbytečné zaměstnávat zpravodajský aparát, stačí si pustit Monty Pythony.
Dvojí účel
Podivné je, že se téměř nikdo nepozastavuje nad tím, co to vlastně americká vláda vytroubila do světa. Zveřejnit s předstihem zprávu, že vím o chystaném teroristickém útoku, nedává z bezpečnostního hlediska valný smysl.
Kdyby Washington opravdu věděl, kdo, co, kdy, kde a jak reálně chystá, učinil by nejen účinná obranná opatření, ale mohl by i nastražit útočníkům past
Kdyby Washington opravdu věděl, kdo, co, kdy, kde a jak reálně chystá, učinil by nejen účinná obranná opatření, ale mohl by i nastražit útočníkům past. A kdo by pak takovou informaci zveřejnil, musel by právem dopadnout neskonale hůře než vojín Bradley Manning. Zhatil by totiž nejen efektivní obranu, ale i ofenzivně využitelný moment překvapení.
A ke všemu ještě by podle zástupců americké zpravodajské komunity zveřejněním autentické informace dal najevo, že „Západ“ má v al-Kájdě nějaké informační zdroje, čímž by je vystavil fatálnímu ohrožení. Zhruba tak by situace vypadala v případě, že by informace měla reálný základ a Západ by měl vůli se bránit.
Oficiálně se informace „narodila“ odposlechem vyššího představitele al-Kájdy. Pak by tato legenda mohla mít dvojí účel. Zakrýt původ informace a současně ospravedlnit globální odposlechové programy NSA a dodat jim alespoň zdání užitečnosti.
Další varianty
Druhou variantou je, že se do Washingtonu doneslo cosi vágního o možné hrozbě a oni si nevěděli rady, co v té situaci udělat. Proto avizovali, že o té hrozbě vědí, v zoufalé naději, že teroristé nepůjdou do předem „profláknuté“ akce. To by mohlo fungovat, ale jen po dobu, než zvadne pozornost a bezpečnostní opatření se stanou rutinními. Pak bude obrana ještě obtížnější, protože každému dalšímu varování se bude přikládat čím dál menší pozornost.
Teoreticky je myslitelná i varianta, že hrozba byla reálná, ale „Západ“ nemá v úmyslu se bránit. Zamýšlí naopak nechat onen veřejně avizovaný útok proběhnout, riskovat přitom svou prestiž, jen aby mohl poukázat na mocného protivníka a na základě toho (možná i po zakalkulovaných personálních změnách!) žádat o větší rozpočet a pravomoci. A výsledný mobilizační efekt „národního ohrožení“ pak využít pro boj nikoli s vnějším nepřítelem (teroristy), ale s „vnitřním nepřítelem“.
Zveřejnění informace o nadcházející blíže nespecifikované teroristické hrozbě je spíše příznakem jakési psychologické hryI v tomto kontextu by bylo toto kvaziteroristické extempore využitelné, nic však zatím nenasvědčuje, že by šlo právě a jenom o tuto variantu. Zdá se proto, že zveřejnění informace o teroristické hrozbě vylučuje její reálnost. Z toho by bylo možné vyvodit, že zveřejnění informace o nadcházející blíže nespecifikované teroristické hrozbě je spíše příznakem jakési psychologické hry.
Několik otázek
Pravdě se nejvíce podobá předpoklad, že žádná konkrétní informace o reálném útoku prostě nebyla. Že si ji někdo „zfabrikoval“, a jedině tak ji mohl beztrestně roztroubit do světa. Mohla to být al-Kájda, aby si prověřila reakci „Západu“. Občas něco pustit, a pak se jen bavit, studovat si chování protivníka, a dalšími fámami přiživovat jeho paranoiu a nechat ho dusit ve vlastní šťávě.
Autorem informace o fiktivní hrozbě mohl paradoxně být i „Západ“, aby si po jejím zveřejnění prověřil reakce různých sledovaných uskupení (řazených pod franšízový pojem al-Kájda). A současně aby semkl obyvatelstvo a „povzbudil bojovou morálku“ Západu, a tím eliminoval přílišné přemýšlení o občanských svobodách a podobně.
- Čím však to, že nás již taková zpráva těžko něčím překvapí?
- Proč nejsme ani nijak zvlášť znepokojeni?
- Není to náhodou tím, že si již nic neděláme z podobných zvěstí, kterým se pravidelně tak dobře daří v době mediální okurkové sezóny, které pak ve svých důsledcích mocně paralyzují potenciální nesouhlas při podzimním schvalování naducaných rozpočtových kapitol silových resortů?
Ukázka ovládání mas
Je to bezpochyby i tím, že pravidelným opakováním této poněkud již omšelé finty se docela přirozeně otupuje pozornost veřejnosti. Čímž, k potěše potenciálních teroristů, jejichž skutečnou existenci nikdy nelze vyloučit, klesá i protiteroristická odolnost společnosti, která zbůhdarma plýtvá prostředky a vyčerpává se, byvši udržována v permanentním připostrašení.
V takových podmínkách má obyvatelstvo přirozenou tendenci se samovolně uspořádat do šiku, který se více než na civilizační výdobytky soustředí na holé přežití. Lidé pak například nemají drzé poznámky o upadlé politické kultuře. Namísto toho jsou nejen připraveni nechat se prohledávat, proposlouchávat, prosledovávat, ale ještě ke všemu jsou za tento všestranný filcunk vděčni! To by byla docela mistrovská ukázka ovládání mas.
A když se tato metoda poněkud opotřebuje a zevšední, nechá se někde něco vybuchnout. Ani není třeba něco někde konspirativně nastrojovat, stačí nechat některým dějům volný průběh. Ochotných fanatiků je vždy dostatek. Vzniklé škody na majetku i životech dosáhnou velkého mediálního vyznění, pročež si obyvatelstvo s novou chutí samo utáhne trochu povolenou samosvěrnou kazajku a iniciativně umlčí pochybovače. A volení zástupci takto vystrašeného obyvatelstva chtě-nechtě navýší rozpočtové peníze pro silové resorty.
Saturování silových resortů i teroristů
A co tajuplná celosvětová teroristická síť al-Kájda? Nikdo ji sice nikdy neviděl, ale její existenci lze odvodit od toho, jak si její údajní příslušníci spokojeně chrují. Světová média z nich dělají (někdy zcela bez jejich přičinění, tedy zdarma) permanentní hrozbu míru na americký způsob, takže si mohou „právem“ nárokovat další peníze od svých sponzorů. A k tomu všemu tomu zmatení ještě nelze vyloučit, že obě strany konfliktu jsou občas financovány z jedné kasy.
Tím by bylo možné dosáhnout toho, že jak silové resorty, tak teroristé (kasta bojovníků) budou saturováni. Lidé (daňoví poplatníci, kasta vytvářející hodnoty) jsou smíření až apatičtí a vděčně budou platit výpalné svým ochráncům před hrozbami jak skutečnými, tak zinscenovanými nebo zcela fiktivními.
Světová média z příslušníků al-Kájdy dělají permanentní hrozbu míru na americký způsob, takže si mohou „právem“ nárokovat další peníze od sponzorůA vládci, kasta sama o sobě, by byli též spokojeni, neboť by se jim dařilo udržovat staré schéma chodu světa. A ještě si upevnit pozice množícími se výčty teroristických činů, kterým se prý podařilo zabránit. A navíc si trochu uhladit pocuchanou prestiž aférou s globálně rozmohlými odposlechy. Podívejte, jak jsou užitečné: díky nim jsme se dozvěděli o chystaném útoku, kterému se nám potom podařilo zabránit. Stále ještě k nim máte ten nepřirozeně negativní vztah?
Historka profesora Flussera
Člověk je však již trochu starý na argumentaci tím, co se nestalo. Příliš to připomíná rozkošnou historku profesora Davida Flussera, vyhlášeného znalce kumránských rukopisů, kterou vyprávěl o jednom „pošukovi“ (pan profesor si stále uchovával krásnou češtinu) před Božím hrobem v Jeruzalémě.
Onen muž prý vylezl z Božího hrobu a prohlásil: „Jsem Ježíš Kristus.“
Profesor Flusser vydržel, jeho manželka však ne. „Z čeho tak soudíte?“ zeptala se onoho pošuka.
Na jeho odpověď prý profesor Flusser nenašel logický protiargument: „Podívejte se do hrobu, je prázdný.“
