Má to být chlouba české vědy, jež nakopne domácí výzkum do hvězdných výšin. Ano, miliardová centra excelence. Nejvýkonnější laser světa ELI v Dolních Břežanech, nejrychlejší superpočítač IT4Innovations v Ostravě nebo víceoborové středisko CEITEC v Brně. O pochybách vědecké komunity, zda se centra sama uživí a zda získají dostatek badatelů, již bylo napsáno mnohé. Nečekané problémy ale vědcům přinášejí i právní mantinely, které určují, jak a který (byť unikátní) mikroskop si můžou pořídit a jak rychle si postaví nový areál.
Podle ohlasů, které ČESKÁ POZICE získala z výzkumných kruhů, patří v Operačním programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) k největším potížím striktní a formalistické podmínky pro veřejné zakázky, které badatelům mnohdy neumožní nákup přesně takového zařízení, které by konkrétně potřebovali. Často unikátní přístroje nebo zařízení totiž například ve světě vyrábí jeden výrobce, jenže podle českého právního řádu musí být při účasti jediného zájemce výběrové řízení zrušeno. A co pak dělat?
„Výzkumníky a projektové manažery teď po dubnové novele nejvíce trápí zadávání veřejných zakázek, neboť mají velké problémy u zakázek s jediným dodavatelem,“ říká právník Matej Kliman z advokátní kanceláře Holec, Zuska & Partneři, který se touto problematikou zabývá. „Na našem workshopu, kde jsme položili příjemcům otázku, kolik takových zakázek asi je, se z auditoria ozvalo, že většina,“ dodává Kliman.
Superlasery v antimonopolním presu
Typickým příkladem může být prioritní projekt ELI Beamlines. Přípražský superlaser za 6,7 miliardy korun sestává ze složitých a jedinečných technických bloků, které umí vyvinout a vyrobit jen několik, ne-li jediný ústav na světě. Řešením je užití výjimek nebo specifického jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBU), ale už tak nabitý harmonogram se neúměrně zdržuje a natahuje. Připočteme-li možné námitky neúspěšných uchazečů u antimonopolního úřadu, jen těžko pak vědci stíhají termíny, jež mají v tomto operačním programu dány do roku 2013 nebo maximálně v roce 2015.
Běžně zvítězí dodavatel s technologií, jež je vědcům k ničemu – vypadá dobře jen na papíře, ale nemá potřebnou špičkovost ani kvalitu„Narážíme na komplikace s novelou zákona o veřejných zakázkách, která v případě nákupu jedinečných technologií s omezeným počtem často zahraničních dodavatelů komplikuje situaci, což je i náš případ. U zahraničních dodavatelů existuje zásadně odlišná kultura především formálních náležitostí nabídek – opakované výzvy k doplnění prodlužují celý proces,“ říká Ondřej Gabriel, tiskový mluvčí ELI Beamlines. Případná odvolací řízení mohou přinést další enormní prodlevy.
Na semináři věnovaném právním a ekonomickým problémům realizace projektů OP VaVpI , který na konci května organizovala společnost Alevia s advokátní kanceláří Holec, Zuska & Partneři, si projektoví manažeři stěžovali, že systém zadávání zakázek je příliš formalistický. Vychází hlavně z ceny, takže se stává, že centra požadují jistou technologii, ale běžně zvítězí dodavatel s výrobkem či službou, jež je vědcům k ničemu – vypadá dobře jen na papíře, ale nemá potřebnou špičkovost ani kvalitu. A na excelenci měla být vědecká centra založena: od nekomerčních subjektů si měla pořizovat jedinečné hmotnostní spektrometry, měřící přístroje a skenery.
Software, který nikdo nechce
Konkrétní příklady? Vezměme si superpočítač v Ostravě. „Všechny nákupy jsou o zvládnutí potenciálních právních problémů. Typickou ukázkou je nákup softwaru. Všichni vědí, že pro dané výzkumné úkoly je zapotřebí nakoupit specifický software značky XY, jelikož v minulosti naše týmy tento software používaly a je obecně uznávaný pro publikační činnost. Pořízení jiného druhu s obdobnými funkcemi by znamenalo, že jej výzkumné týmy nebudou chtít používat, jelikož by došlo k výrazným negativním dopadům v rámci jejich činnosti,“ řekl ČESKÉ POZICI Martin Duda, projektový manažer IT4Innovations.
Uvedené argumenty, jež akademická obec uznává za samozřejmé, však musejí být zasazeny do právně nezpochybnitelných ustanovení. „Akademičtí pracovníci nerozumějí, proč by tak měli činit, a ani to neumějí. Výsledkem je úmorný ping-pong mezi akademiky, kteří jsou uživateli softwaru, a právní administrativou. Může skončit i tak, že jedinou schůdnou cestou bude rezignace na nákup, jelikož jinak by třeba došlo k pořízení softwaru, který vlastně nikdo z výše naznačených důvodů nechce, bude ležet ve skříni a nakonec budou výdaje za jeho nákup prohlášeny za nezpůsobilé,“ dodává Duda.
A další špeky...
Na příjemce vědeckých dotací čekají i jiné právní pasti. Jak už ČESKÁ POZICE v březnu informovala, nečekané potíže přinesla velkým výzkumným projektům novela zákona o veřejných zakázkách. Některá významná střediska se dokonce obávala, že novela může úplně zhatit jejich zbudování, jak říkaly i některé hlasy z Akademie věd ČR – vadil hlavně paragraf s požadavkem na prováděcí dokumentaci na stavební práce.
„Absolutně nejvíce se všichni v OP VaVpI bojí stavebních zakázek, protože jde o stamilionové tendry. Už samo vysoutěžení stavebního projektu v nějaké konkrétní době a se všemi námitkami a vyjádřením ÚOHS je sám o sobě nadlidský úkol. Dále je třeba se vypořádat s mimořádně nízkými stavebními cenami, které se dají těžko vyvrátit,“ upozorňuje advokát Karel Zuska. Často se nedodržují termíny a specifickým problémem je i téma víceprací – kardinální potíž v evropských fondech.
Nejvíce se všichni bojí stavebních zakázek, protože jde o stamilionové tendry...Jen těžko lze u vědeckých projektů a unikátních řešení přesně předpovědět, co a kolik bude stát a zda to nebude navýšeno. Vzniká tím absolutní odpovědnost zadavatele, který by si měl zřejmě pořídit křišťálovou kouli. „Do posledního šroubku byste měli mít projekt daný. A každý šroubek navíc je pak problémem, protože vícepráce může být jen taková, která je předem objektivně nepředvídatelná... Ovšem ve výzkumu a vývoji je základní problém, že když vyvíjíte nějaký přístroj, tak obrazně nevíte, kde bude zapotřebí zásuvka,“ varuje Zuska.
Nepředvídatelný řídicí orgán?
Řada problémů v tomto operačním programu souvisí se systémovým nastavením strukturálních fondů, kdy se kladl příliš velký důraz na formality před kvalitativními kritérii. Mnozí příjemci za to kritizují i minulé vedení sekce EU fondů na ministerstvu školství, které mělo prý „nepredikovatelné chování“, jak říká jeden ze zdrojů ČESKÉ POZICE. „Řídicí orgán rád měnil podmínky za pochodu, bez konzultace s příjemci a většinou nešťastným způsobem, takže se vytvářely další problémy přinášející rizika,“ doplňuje.
To potvrzují například zástupci centra CEITEC: „Bohužel máme pocit, že řídicí orgán za předchozího vedení věnoval nejvíce energie triviálním formalitám, a následně pak neměl kapacitu věnovat se zásadním věcem. Je to jako kdyby u maturity někdo zkoumal, jestli jste čistě ustrojen a zda máte dobře ořezanou tužku předepsané tvrdosti, a neměl už čas zjistit, jestli taky vůbec něco umíte,“ říká tamní tisková mluvčí Petra Věchtová.
Řídicí orgán operačního programu v poslední době vychází příjemcům mnohem více vstříc, než tomu bylo v minulém obdobíAle dodává, že o právních rizicích nynější úředníci na MŠMT dobře vědí a mají vůli problémy vyřešit. „Jen si nejsme jisti, zda na to má ministerstvo dostatečnou časovou a odbornou kapacitu... Často se zdá, že si řídicí orgán zásadně plete svoji roli. Měl by svou činnost primárně pojímat jako službu české vědě, nikoliv jako nástroj k její kontrole. Tedy spravedlivě rozdělovat peníze těm, jimž jsou primárně určeny, a nikoliv na nich sedět a své moci využívat k vymýšlení dalších překážek, jež postihnou ty poctivé,“ doplňuje Věchtová.
„Řídicí orgán OP VaVpI v poslední době vychází příjemcům mnohem více vstříc, než tomu bylo v minulém období. Dá se říci, že si uvědomuje, že jsme na jedné lodi a že o úspěchu programu nerozhodne, zda orgán bude správně posuzovat změny ve výzkumných týmech či vyplňování pracovních výkazů, ale zda zvládneme včas všechny dodávky,“ míní Duda z IT4I.
O balíku nečekaných dopadů
Miliardy z Bruselu přinesly české vědě obří šanci, ale daly vzniknout i nečekaným dopadům. Například výzkumníci v Pardubicích si chtěli pořídit zvláštní přístroj, jenže nesehnali kvalifikovaného soudního znalce, který měl dotyčný aparát ocenit. Expertní dokumentace mnohých projektů zase obsahují stovky dodatků a příloh, které mohou proces schvalování na ministerstvu zdržet a různě zkompliíkovat...
O takových potížích ví Aleš Vlk ze společnosti Alevia, která v Praze uskutečnila v březnu a v květnu odborné semináře právě k problematice OP VaVpI. „Na konferenci padaly i dotazy, zda a jak se budou užité přístroje placené z fondů muset zapsat do výstupů, například článků, a zda se povedou nějaké přístrojové deníky. Jedna účastnice pak vystoupila v plénu a říkala: Já studovala na Harvardu a doufala jsem, že českým vědcům projekty z evropských peněz pomohou k podobným špičkovým podmínkám a nebudou je zatěžovat administrací. Ale zatím to tak nevypadá,“ vzpomíná Vlk.
Podle něj se věci – jako je třeba započítávání výstupů jednotlivých pracovišť do databáze RIV a dopady na jednotlivé součásti institucí – začínají při přechodu do reality poměrně komplikovat a vědcům reálně hrozí obrovská administrativní zátěž. Čeho všeho se dočkáme? A jak vyřeší vědci všechny paragrafy?
