Vláda zařadila odblokování stavby nádrží mezi hlavní priority

Dolní Borková, Hůrka, Hrdoňov. Místa, která na mapě už neexistují, protože zanikla kvůli stavbě přehrady Lipno I v rámci vltavské kaskády. Kvůli extrémnímu zásahu do území vyvolávají projekty vodních nádrží dodnes odpor, jenomže protiváhou je zajištění dodávek pitné vody do domácností, které závisejí na povrchových zdrojích. A takových je v zemi polovina. Vláda nyní odblokování stavby nádrží včlenila kvůli suchu mezi priority nejvyššího významu.

„Od revoluce jsme bohužel nepostavili žádnou nádrž, všechno se nesmírně vleče z hlediska výkupu pozemků i přípravy projektů. Budeme se na to soustřeďovat, abychom zpoždění dohnali,“ uvedl po posledním jednání Národní koalice pro boj se suchem premiér Andrej Babiš (ANO). Nejrozpracovanější je pět projektů přehrad – Pěčín na řece Zdobnici v Královéhradeckém kraji, Nové Heřminovy na Opavě, Vlachovice na Zlínsku, Senomaty a Šenov na Rakovnicku. Nejdál jsou Vlachovice, protože zlínský okres patří k těm, kde voda chybí, proto se tam k politické podpoře přidala i všelidová.

Povodně i suché epizody

„Musíme si uvědomit, odkud vodu bereme. Polovina země je zásobovaná pitnou vodou z vodárenských nádrží. Kdybychom neměli žádnou, každý z nás by měl o polovinu méně vody a v podzemí by se nám střádal deficit. Je to naštěstí hypotetická otázka, ale bez nádrží by v některých oblastech vůbec nebylo odkud vodu brát,“ popsal LN bioklimatolog Miroslav Trnka. Velké rezervoáry dokážou fungovat stejně dobře při náporech sucha i záplav. Zásadní roli hraje třeba vltavská kaskáda, kam patří také Lipno I.

Tato soustava nádrží a přehrad pomohla odvrátit nesrovnatelně větší pohromu při povodních v roce 2013 a teď vydatně supluje srážky, aby nejen hlavní město nezůstalo na suchu. Nebýt jí uplynulých pět let by Vltavou v Praze protékalo kolem 15 kubíků za sekundu, přičemž minimální průtok činí 40 kubíků. Deficit dorovnává právě kaskáda. „Už i letos byly dny, kdy přítok do nádrží činil méně, než je stanovený minimální odtok, a nádrže se tak velmi mírně vyprazdňovaly,“ sdělil LN Hugo Roldán, mluvčí Povodí Vltavy.

Co by v praxi znamenalo, kdyby nebylo do Vltavy odkud přidávat? Podstatně by se zhoršila kvalita vody, s čímž se vedle ohrožení života v řece pojí hygienické a epidemické hrozby. Systém čistíren odpadních vod už by dnes nenechal situaci dojít tak daleko, ale aby zvládly všechno špatné odfiltrovat bez ředění, stálo by to mnohonásobně víc peněz. „Mělo by to také vliv na povolené odběry pro průmysl a energetiku, které by pravděpodobně v nejsušších dnech nemohly být realizovány. Výrazně by byly omezené i možnosti plavby, například v oblasti Českých Budějovic,“ dodal Roldán.

Legitimní protesty

Když je zmínka o energetice, na vltavské kaskádě závisí chod jednoho z největších tuzemských zdrojů, jaderné elektrárny Temelín. Bez nadlepšování z nádrží by v suchých letech neměla dost vody na chlazení, které je pro fungování reaktorů nezbytné. Funkce nádrží v odolávání suchu tu byla dlouho opomíjená. Když v květnu 2013 postihla Česko velká voda až stoletého průměru, katastrofické obrazy vyvolaly otázku, jestli nemohl správce nádrží včas uvolnit kapacity, aby přehrady zvládly zadržet valící se masu.

Šéf závodu Povodí Vltavy na horním toku Zdeněk Zídek reagoval slovy, která působila jako nesmysl. „Nebezpečí, že vody bude nedostatek, je daleko větší než nebezpečí z povodně. Před povodní se dá utéct, před suchem ne,“ bránil postup vodohospodářů. O šest let později se jeho výrok ukazuje coby vizionářský: v současné suché epizodě by se bez vodárenských nádrží republika mnohde nenapila. Doslova. Podzemní hladiny setrvale klesají, do každého dalšího roku vstupuje republika s hlubším deficitem, protože ani normální průběh zimy nestačí na doplnění.

Záložní zdroje proto musejí vznikat jinde: na povrchu. Jenže pokaždé, když se začne skloňovat, že by někde mohla vzniknout nová nádrž, se zvedne masivní vlna odporu – obyvatel, starostů i ekologických organizací. Protesty jsou legitimní, kvůli obří stavbě zanikají obce nebo jejich části, významný je i zásah do okolních ekosystémů. Odpor se špatně drolí, protože rezervoár se musí zbudovat v místě, kde je dost srážek, jinak by nádrž neměla co zadržovat, ale to zároveň nebývá lokalita, která trpí žízní. Její oběť potřebují jinde.

Strategický soupis míst

„Vždycky je problém, kde nádrž vybudovat. Ve většině případů je stavíme v místech, kde se voda nespotřebovává, odvádíme ji do poměrně vzdálených lokalit. A tam je legitimní otázka vztahů ekosystémových služeb, jež poskytujeme z jednoho místa na druhé, ale to místo samotné, které je tím zatíženo, z toho nemá prospěch,“ popisuje profesor Trnka. Sám patří k zastáncům přírodě blízkých opatření, která pomáhají krajině zadržet vodu, ale tato opatření všechnu práci nezastanou.

„Bez vodárenských nádrží bychom měli kolosální problém. Takhle se můžeme bavit, které řešení je lepší či horší, kolik vody ušetřit, kolik pustíme do minimálního průtoku. Bez nádrží by se nebylo o čem bavit,“ dodává. Po zimním sněhu a jarní oblevě jsou vodárenské zásobníky naplněné a připravené na další rok až dva suchopáru, pokud nastane. Prognóza není dobrá a reálně hrozí, že obcí odříznutých od pitné vody bude v létě víc než loni, kdy šlo řádově o stovky míst. Téměř v každém regionu se něco našlo.

K nejnáchylnějším patří Středočeský a Jihočeský kraj, kde je nejvyšší podíl sídel bez napojení na vodovodní trubky a se závislostí na menších, lokálních zdrojích, jež snáze a rychleji vysychají. V tomto kontextu a jako doplnění k pozitivní zprávě, že v nádržích to uspokojivě šplouchá, hlásí i Správa státních hmotných rezerv, že má dost cisteren, aby mohla žíznivé obce zavážet. Celkově je v zemi na 90 přehrad, 47 z toho jsou zákonem dané a chráněné coby zdroje pitné vody. Nejmladší, Slezská Harta na Moravici, která plní i jiné funkce než zásobování vodou, třeba rekreační, byla dokončena v roce 1997.

Následujících 22 let nevzniklo nic. V rámci takzvaného generelu, což je strategický soupis míst, která jsou pro budování nových vodních záloh vhodná, je vytipovaných 21 lokalit, jež se hodí primárně pro nové vodárenské nádrže, a 44 dalších oblastí, kde se dají zbudovat prvky protipovodňové ochrany, které mohou sekundárně nadlepšovat průtoky a posilovat odběry vody.