Sobotní Lidové noviny udělaly jakousi inventuru, aby zjistily, koho si elity přejí za prezidenta. Spolehly se na čtyřicet osobností, ale ty si hned v patnácti případech ze stávajících kandidátů nedokáží vybrat! Marně volají po prezidentce – ženě. Hned pětkrát zaznělo jméno ex-místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové. Dalšími adeptkami, jež se v odpovědích objevily, jsou Zuzana Roithová (4) i hypoteticky Miroslava Němcová, Livie Klausová nebo Madeleine Albrightová.
V posledních dnech se však vedle snových kandidatur typu Tomáše Halíka, Zdeňka Svěráka či sociologa Miloslava Petruska objevilo nové, dosud vůbec nezmiňované jméno. A tak výrazná osobnost, jakých má Česko málo... Facebookový profil „Vladimír Franz prezidentem“ posbíral již 1500 příznivců. „Je jasné, že se proti této neortodoxní úvaze postaví řada odpůrců. Bude zajímavé sledovat, jak toto téma vymezí jednotlivé názorové proudy české společnosti,“ píše administrátor profilu, který diskutéry ujišťuje, že profesor Franz o iniciativě ví. A skutečně o ní ví.
Vladimír Franz: Zprvu jsem to chápal jako žert
„Odedávna zastávám názor, že by každý měl co nejintenzivněji využít ten krátký čas, který nám byl dán, soustavně pracovat sám na sobě, zdokonalovat se a růst. Ta cesta není rovná, jsou na ní překážky, důležité však je, že člověk, byť mnohdy pomalu a oklikou, pořád jde a nezcepení na místě. Jsem pomalý chodec. Naložil jsem si dost, něco uzrálo, něco teprve dozraje a jsou dozajista věci, které nedozrají nikdy - to je riziko. V každém případě jsem se snažil nevolit rychlá zjednodušená řešení, zkratky, či jednostrunné byť okamžitě výrazné pointy anekdot. Vždy mi šlo o co nejširší a co nejintenzivněji prožitou spojitost vědomí souvislosti, propojenost člověka s historií i přírodou, s přesahy v čase, neboť i já jsem a chci být něčeho součástí a někam patřit,“ řekl ČESKÉ POZICI Vladimír Franz, profesor DAMU a doktor práv, jenž je respektovaným hudebním skladatelem i výtvarníkem.
„Jen podezřelý člověk by mohl tvrdit, že je na něco beze zbytku připraven.“
„Z vlastní praxe vím, že za mnohými, velmi promyšlenými koncepcemi, se skrývají řešení, která netušíme či si je ani nedokážeme představit - většinou jsou ale daleko zajímavější než ta, za nimiž se skrývají. Důležité je pro něco se rozhodnout, nebát se a třeba se postavit na hlavu, je-li třeba a tak se stále snažit udržet si svěží pohled na jevy světa, jako by to bylo poprvé. Celý život se snažím pojmenovat svět prostřednictvím hudby a výtvarného umění. Když jsem se dozvěděl, jsa v ateliéru odtržen od civilizace, o akci Vladimír Franz prezidentem, chápal jsem to zprvu jako žert, neboť jsem nikdy neusiloval o funkce. Jak se ukazuje, celá záležitost začala akcelerovat... A tak - možná je to výzva a nazrál čas k jiným cestám, kdoví. Jen podezřelý člověk by mohl tvrdit, že je na něco beze zbytku připraven. Nelze se zavděčit všem stejně, ale nelze všechny zklamat,“ říká Franz.
Prezidentem v Čechách? „To je především cesta za lidským rozměrem odtrženého mechanismu zvaného stát, za lidským a duchovním rozměrem občana, neboť jinak se utopí v obecném marasmu,“ doplnil pro ČESKOU POZICI Franz.
Kdo by se snad chtěl seznámit s Franzovými názory i osobnostní integritou, měl by sáhnout po knižním rozhovoru, který s Franzem vedl filozof Petr Kurka (2004). Padla i otázka, zda může stát vyžadovat po svém občanu standardní, po celý život neměnnou fyzickou podobu, což je téma, jímž by mohl proměněný Franz někoho dráždit.
„Co se týče státu, myslím, že to je ve své současné podobě nedostatečné sebekritiky a sebekontroly instituce natolik problematická a diskutabilní, že nemá právo od člověka jakožto jednotlivce ve sféře jeho soukromí cokoliv podobného vyžadovat. V této souvislosti si myslím, že svobodu může člověk získat prostřednictvím vzdělání a osobnostního růstu,“ odpověděl před osmi lety Franz, jenž má na kontě sbírku ocenění.
Franz o kulturnosti Havla i Klause
Václav Klaus je zvláštní solitér, který ač udělal věci, nad kterými mi zůstává rozum stát, měl v mnohém pravdu...K oběma předchozím prezidentům se Franz vyjádřil před třemi lety v týdeníku Euro: „Je zde zvláštní trend, který praví, že pan prezident (Klaus) je v podstatě arogantní, na hranici gramotnosti... Ale já mám prezidenta svým způsobem rád, protože je to zvláštní solitér, který ač udělal věci, nad kterými mi zůstává rozum stát, měl v mnohém pravdu. Je zvykem, že ze zhodnocení činnosti předchozího prezidenta (Havla) – kterého si také velice vážím a mám ho rád – se stalo něco jako kýč, jehož prizmatem budou poměřováni, ve svůj neprospěch, i všichni prezidenti následující. A mnohdy zdánlivě kulturní lidé nemusejí být zdaleka tak kulturní jako Klaus, který se tím neholedbá. Nehraje si na prezidenta intelektuálů. Vzpomeňme si na kulturnost různých estrád, jež byly za Havla na Hradě. Ať to bylo prvoplánové Srdíčko nebo úpravy Smetanovy Vltavy, do níž se zpívaly stupidní texty, takové ty směsi neuvěřitelně zrůdné kombinace kýče, až totalitního bulváru, a nikomu to nepřipadlo divné. Ono je dobré nahlížet věci z různých stran.“
Ač se Franz zdá na první pohled kandidátem svérázným, nebyla by to volba marná. Uprázděné místo po Havlovi a Klausovi může zaujmout pouze výjimečná individualita a Franzovo spojení renesanční osobnosti rozkročené od umění po juristickou erudici i geologii by bylo vytaženým esem. Česká společnost volá po nekomunistovi, vzdělaném člověku s mravní autoritou i úspěchy v oboru. Proč bychom nemohli světu ukázat, že dokážeme ocenit génia mezi námi, který navíc globálně změní mýtus o české zaprděnosti?
