KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Národní bezpečnostní úřad v pondělí prohlásil, že vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula neprozradil žádné utajované skutečnosti. Zapomněl však dodat, že rozhodně nepřispěl k jejich ochraně.
NBÚ tím uzavřel případ, kdy Rampula na tiskové konferenci těsně po svém návratu do funkce šéfa Vrchního státního zastupitelství v Praze zveřejnil (kvůli „větší transparentnosti“) videonahrávku, jež zachytila pohyb neznámých osob doprovázených jeho předchůdcem Stanislavem Mečlem v prostorách vrchního státního zastupitelství.
Formálně můžeme souhlasit s výrokem NBÚ, že Rampula žádnou utajovanou informaci nezveřejnil
Zůstává však několik problematických okolností a nezodpovězených otázek.
Je Rampula psychicky způsobilý?
Vlastimil Rampula videozáznamy z vnitřního kamerového systému vrchního státního zastupitelství zveřejnil dříve, než podal trestní oznámení. Bylo by zajímavé zjistit, kolik ohně a síry by on sám dštil na orgány normálně činné v trestním řízení, kdyby takto (kvůli „větší transparentnosti“) podstatně ztížily (ne-li dokonce zmařily) prošetřování trestního oznámení! V takových případech se totiž velmi důvodně ona „větší transparentnost“ vykládá ve prospěch podezřelých.
Možná by se daly vyhledat případy v minulosti, kdy se něco podobného někomu stalo a jaká byla Rampulova reakce. Pak by bylo možno posoudit koherentnost Rampulova jednání, zvláště s ohledem na podezření, že v tomto sledovaném případě ze zcela osobních důvodů „nechal prchlivost cloumat svým majestátem“.
To by mohl být podnět pro psychologické přezkoumání, zda je i nadále způsobilý mít bezpečnostní prověrku na stupeň tajné. Tímto stupněm utajení se totiž podle zákona klasifikuje informace, jejíž vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může způsobit vážnou újmu zájmům České republiky. Mezi zákonem vyjmenovanými možnými následky je výslovně uvedeno (§3 zákona č. 412/2005 Sb.) „vážné ohrožení významných bezpečnostních operací nebo činnosti zpravodajských služeb“.
Je Rampula obezřetný?
NBÚ se zjevně zabýval ryze formálně otázkou, zda byl Rampula seznámen s nějakou utajovanou informací, a zda ji „neudržel“. Velmi pravděpodobně se nezabýval bezpečnostním chováním držitele bezpečnostní prověrky, protože by s velkou pravděpodobností musel dojít k odlišnému závěru.
Rampula po střídání ve funkci musel předpokládat, že jeho předchůdce mohl manipulovat s utajovanými skutečnostmi (neboť pro vykonávání té funkce je podmínkou bezpečnostní prověrka). Nakládání s utajovanými informacemi je charakteristické zásadou „need to know“, což znamená, že nikoliv každá osoba prověřená například na stupeň tajné se seznamuje se všemi takto utajenými informacemi, které běhají po úřadě. Nota bene s informacemi – mluvme již o sledovaném případu – které se týkají uzavřených akcí, u nichž se již nepředpokládá jakákoliv další aktivita (staro)nového šéfa úřadu.
Je absurdní představa, že by odcházející šéf úřadu musel svého nástupce seznamovat se všemi utajovanými informacemi, které mu za jeho funkčního období prošly rukama. Ostatně, všechny tyto aktivity jsou zaznamenány v příslušných protokolech.
Je nesporné, že v případě, kdy soud povolí prostorový odposlech náměstka, nemůže být protokol o provedení této operace uložen u jeho šéfa (náměstek by k němu mohl mít při zastupování svého šéfa přístup). V tom případě by se objektivně a logicky ani šéf, ani jeho náměstek nemohl seznámit s utajovanou informací, že u náměstka v kanceláři je prostorový odposlech. Soudní povolení by pak nutně muselo být uloženo jinde, aby nedošlo ke zmaření utajené akce z administrativních důvodů.
Je Rampula kvalifikovaný?
Zůstane nevypořádána skutečnost, že Rampula svojí překotnou aktivitou mohl „vážně ohrozit významnou bezpečnostní operací“
Rampula se v bojovném rozpoložení dopustil zcela absurdního výroku, který vážně podlamuje jeho kvalifikační předpoklady pro výkon této exponované funkce. Rampula si totiž myslí, že při povolené policejní operaci (například instalace prostorového odposlechu) musí být přítomen dozorový státní zástupce.
Není znám způsob, jak k podobné úvaze přišel. Není ani znám korektní způsob, jak by se k podobnému závěru dalo dojít. Je více než podivné, že člověk na tak exponovaném místě řekne takový nesmysl. Je to okolnost, která by neměla být zapomenuta. Je totiž nebezpečí, že by mohla více, než je komukoliv milé, charakterizovat způsob myšlení a výkon funkce vrchního státního zástupce Rampuly.
Je Rampula profesionál?
Formálně můžeme souhlasit s výrokem NBÚ, že Rampula žádnou utajovanou informaci nezveřejnil. Zůstane ale nevypořádána skutečnost, že Rampula svojí překotnou aktivitou v rámci získání subjektivní výhody při rvačce o funkci mohl „vážně ohrozit významnou bezpečnostní operací“ (a odposlech náměstka vrchního státního zástupce, račte odpustit, velevýznamnou bezpečnostní operací bezpochyby je!).
Je však objektivně obtížné stanovit již pouhý rozsah všelikých skutečností, které takovou bezpečnostní operaci mohou ohrozit, natož aby je bylo možno formálně utajit. Avšak na takto exponovaném místě, jako je šéf vrchního státního zastupitelství, lze jistě právem očekávat obezřetné jednání, chránící bezpečnost informací. Rampula – když sám identifikoval na videozáznamu svého předchůdce Mečla – mohl vyvodit, že jde o utajenou akci, když se v ní angažuje jeho předchůdce, a že je všechno v pořádku a o věci není vhodné mluvit. Nebo mohl dojít k podezření, že jde o trestný čin, v němž figuruje jeho předchůdce. Pak by to byla trestná činnost skutečně extrémní závažnosti, a opět by nebylo vhodné ji předčasně medializovat.
Rampula však udělal pravý opak. Aniž by se zachoval jako profesionál, který by věci nejdříve důsledně pozjišťoval a nechal prošetřit, případně vyšetřit, cíleně zneužil videozáznam k naprosto planému zveřejnění (čímž ohrozil buď legální akci, nebo vyšetření nelegální akce). A zneužil to pro mrzký účel, pro sebe, v rámci mocenského boje.
Z hlediska ochrany utajovaných skutečností se nezachoval kvalifikovaně a rozhodně neosvědčil své kvality pro nyní zase zastávanou funkci. A NBÚ – byť toho opravdu po formální stránce neměl moc v ruce – osvědčil svoji pasivitu. Porušení ochrany utajovaných informací nedokázal. Svým stanoviskem však ani nedal doporučený příklad, jak utajované informace chránit.
P.S.
Pokud máme jisté pochybnosti o Vlastimilu Rampulovi výše v textu zmíněné, aktuální vývoj nám dává aspoň jednu jistotu, a to v kauze MUS. V úterý nabylo právní moci Rampulovo rozhodnutí, že kauzu privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS) již nemá na starosti ani on, ani Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ). Rampula (a tím i VSZ) se vyloučil z dané věci kvůli kárné žalobě, kterou na něho v souvislosti s případem MUS podal ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.
