„Od vypuknutí krize roku 2008 už musí každý vidět, že tato politika zkrachovala a že je třeba uspořádat svět lépe. Právě dnes musí zaznít jasný vzkaz lidí práce: nebudeme nečinně přihlížet, kam se svět řítí. Jiný svět je možný. Jiný svět je nutný!“ prohlásil místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš na 1. máje u Křižíkovy fontány na pražském Výstavišti. Přítomné soudružky a soudruzi mu vřele zatleskali, byť i oni asi tuší, že to, po čem touží oni, je pro jiné černá chmura.
„Historicky první, neúspěšný pokus o vybudování socialismu,“ jak soudruzi-teoretici cudně nazývají svůj totalitní a polototalitní režim let 1948–1989, by si asi chtěl s komunisty zopakovat jen málokdo – včetně oněch čtyř pětin občanů, kteří podle průzkumů posílají Nečasovu pravicovou vládu ke všem čertům. Už za rok si to s ní budou moci ve volbách vyřídit, objeví-li ovšem pro sebe na české politické scéně vhodnou alternativu.
Favorit ČSSD
Šetření všech renomovaných agentur už od podzimu 2010 favorizují sociální demokracii. Podle STEM začala tehdy na 56 mandátech, až to letos v dubnu dotáhla na 91. CVVM, které vyjadřuje výsledky v procentech předpokládaného volebního zisku, zaregistrovalo u ČSSD stejný vzestup – z 25 procent v září 2010 na 40 procent v dubnu 2013.
ČSSD bude muset přijít s pozitivním volebním programem a důvěryhodnými osobnostmi na kandidátkách, na což zatím nedošlo„První“ stranou je ČSSD i ve výzkumech agentury ppm factum. Všude je Sobotkova strana na vzestupu. Časová přímka jejího volebního modelu se sice měsíc od měsíce zavlní, ale celkový trend – a o ten jde! – je až dosud stoupající. Nikde ovšem není psáno, že to tak vydrží ještě rok až do příštích voleb.
I míra neobliby Nečasovy vlády však má svoje meze. ČSSD proto bude muset přijít s pozitivním volebním programem a důvěryhodnými osobnostmi na kandidátkách, na což zatím nedošlo. A umět lidi přesvědčit, a nikoli je (jako před volbami 2010 Jiří Paroubek) intenzivně „zmasírovat“!
Víra v automatismus
„Masírování“ totiž nesou jemnější nátury úkorně. Od strany prchnou a její vysoké volební preference na poslední chvíli srazí. V květnu 2010 přišla takto ČSSD během posledních deseti dnů volební kampaně plus minus o osm procent voličů, a tím sice nikoli o vítězství, nýbrž o možnost sestavit vládu.
Jako by Lidový dům opravdu věřil v určitý automatismus, díky němuž ČSSD příští volební úspěch nic a nikdo nevezme. Ač právě s touto stranou je u nás spojena více než 120letá tradice Prvních májů a vybojování osmihodinové pracovní doby a všeobecného volebního práva, jež po léta patřily k jejím hlavním programovým cílům, přišlo k pražské Křižíkově fontáně na dopolední prvomájovou demonstraci KSČM výrazně více účastníků než tamtéž odpoledne sociálním demokratům na jejich 1. máj.
Jako by Lidový dům věřil v určitý automatismus, díky němuž ČSSD příští volební úspěch nic a nikdo nevezmeJak to, že strana aspirující na to vládnout nedokáže zorganizovat ani takovou rutinní záležitost? Pravdou sice je, že uspořádala po celé České republice na třicet akcí, ale na silné a výrazné poselství svým příznivcům se ČSSD nezmohla. Předseda a první místopředseda jsou Moravané, jenže vzkaz z Vyškova, kde promluvili, to přece jen není ono! Leč pohleďme opět kupředu!
Počet křesel ve sněmovně
Procenta z průzkumů jsou trochu ošidná. Takzvaný volební model (dříve volební preference neboli to, kolik by nyní strana získala ve volbách procent hlasů) se vypočítává z takzvané stranické preference (veličiny neočištěné od voličů nerozhodnutých a těch, kteří k volbě nepůjdou), vynásobené „tajným“ koeficientem, jejž si každá agentura pečlivě střeží.
Nepůjdu do dalších podrobností, ale mezi jiným i odlišnými koeficienty různých agentur je dáno, že ČSSD by v dubnu podle STEM volilo zhruba 38 procent, podle CVVM 40 procent, ale podle ppm factum 26,2 procenta voličů, přičemž i v tomto případě by s velkým náskokem volby vyhrála. Víc než o procenta však jde o mandáty v Poslanecké sněmovně.
ČSSD by nyní podle STEM získala 91, zatímco dle ppm factum 66 křesel ve sněmovněVzhledem k d’Hondtově metodě přepočítávání hlasů na mandáty je to komplikované a odchylka činí až dva mandáty. S vědomím této záludnosti si nyní „převeďme“ procenta volebních modelů na mandáty čili křesla ve dvousetčlenné sněmovně.
ČSSD by jich nyní podle STEM získala 91, zatímco podle ppm factum 66! (CVVM počty mandátů nezveřejňuje, ale vzhledem k 40 procentům jejího volebního modelu a o 23 procentních bodů nižší prognóze pro druhou v pořadí TOP 09 to bude jistě více než 90 mandátů.).
Není většina jako většina
Ideálem sociální demokracie je vytvořit po volbách buď jednobarevně oranžovou vládu (a la Ficova na Slovensku), anebo menšinovou vládu s tichou podporou jedné či několika dalších stran. Budou-li volební preference ČSSD nadále růst, varianta její jednobarevné vlády se může naplnit. Není ovšem většina jako většina!
S těsnou většinou by vláda nemohla nekompromisně plnit volební program ČSSD a na nic kolem se neohlížetS jen těsnou většinou toho žádná vláda moc nedokáže. S těsnou většinou by nemohla nekompromisně plnit volební program ČSSD a na nic kolem se neohlížet. Za dopady svého vládnutí by přitom strana nesla monopolní odpovědnost, což by si také asi vždy nepřála. Reálnější se jeví menšinová vláda ČSSD s tichou podporou jedné či více stran, případně jejich koalice, jíž ale většina stranického vedení nebyla až dosud příliš nakloněna.
Vzhledem k levicovému charakteru a styčným programovým bodům obou stran by byla nejpřirozenější menšinová vláda ČSSD s tichou podporou KSČM. Předpokládejme, že by se vedení sociální demokracie k tomuto kroku odhodlalo navzdory negativní odezvě veřejnosti v těch krajích, v nichž od loňských podzimních voleb vládnou ČSSD a KSČM společně. Volební modely jsou Filipově straně celkem příznivé.
Povlovný sestup KSČM
Podle STEM by v dubnu 2013 KSČM získala 15,3 procenta hlasů, což znamená (plus minus dva) 35 poslaneckých mandátů. Podle této agentury by tedy dala s ČSSD dohromady ústavní většinu 126 mandátů. CVVM „přidělilo“ komunistům 16,5 procenta hlasů (mandáty toto pracoviště neuvádí), což by s předpokládaným 49procentním ziskem ČSSD vydalo nejspíš také na ústavní většinu. Podle ppm factum by KSČM za 13,6 procenta hlasů obdržela 31 míst ve sněmovně, což by ale s 66 mandáty ČSSD na většinu levice v Poslanecké sněmovně nevydalo!
„Poskočí-li“ ČSSD o několik procentních bodů nahoru, KSČM naopak ztratíOd listopadu loňského roku přitom volební model KSČM vykazuje povlovný sestup. Strana se už neumisťuje na druhém, nýbrž na třetím až čtvrtém místě co do očekávaného volebního zisku. A zároveň platí, že „poskočí-li“ ČSSD o několik procentních bodů nahoru, KSČM naopak ztratí. Proč? Obě strany se přetahují o radikálnější segment levicových voličů.
Shrnuto, na levici jednobarevná vláda ČSSD není vyloučena, ale stejně není vyloučeno, že menšinová vláda ČSSD s oporou komunistů nebude moci vzniknout, poněvadž obě strany nedají ve sněmovně dohromady ani nejtěsnější většinu 101 mandátu. V takovém případě by sociální demokracie potřebovala získat na svou stranu ještě někoho dalšího.
SPOZ a KDU-ČSL
V úvahu připadá Strana práv občanů Zemanovci (SPOZ), jež v průzkumech agentur poté, co se její čestný předseda Miloš Zeman stal prezidentem republiky, osciluje od 4,5 procenta (STEM) do 7,7 procenta (ppm factum), což by obnášelo v prvém případě šest a ve druhém 16 poslaneckých mandátů. SPOZ by asi „kolegialita“ s KSČM nevadila, ale nechtěla by se pak stát regulérní koaliční stranou s podílem na moci?
Na nedávném sjezdu SPOZ jí to sice Zeman doporučil až pro rok 2018, ale ambice jsou ambice, a kdyby SPOZ příští květen získala osm, deset procent hlasů, jejich nejzasloužilejší členy asi nikdo v opozici neudrží. Spokojila by se však KSČM jen s tichou, byť funkcemi i jinak jistě dobře zaplacenou podporou vládě ČSSD, v níž by prestižně trůnila i SPOZ?
KSČM je pro KDU-ČSL zásadně nevhodným, ba nepřijatelným partnerem, a dost podobné by to asi bylo s partnerstvím se SPOZDo příští Poslanecké sněmovny má – zdá se – šanci vrátit se KDU-ČSL. Někteří lidovci dokonce sní o dvojciferném volebním výsledku strany, ale s tím v roce 2006 počítal i jejich tehdejší předseda Miroslav Kalousek, a skutečný výsledek byl nejhorším v polistopadové éře strany. Po dlouhém přešlapování pod kritickou pětiprocentní hranicí se nyní zdá, že lidovci se do sněmovny vrátí, byť s jednociferným výsledkem. STEM jim naměřil zhruba pět procent hlasů a „přidělil“ deset mandátů, ppm factum 7,1 procenta a 14 křesel, přičemž u CVVM lidovci stále „sedí“ na nepostupových 3,5 procenta.
Lidovci už od dob Šrámkových „chtěli být při tom“, leč nyní zdůrazňují, že nenajdou-li vhodného partnera, jsou připraveni odejít do opozice. Zásadně nevhodným, ba nepřijatelným partnerem je pro ně KSČM (byť v obecních zastupitelstvech s komunisty spolupracují), a dost podobné by to asi bylo s partnerstvím se SPOZ. Sociální demokraté by o KDU-ČSL stáli, leč ta jim sama případný trn z paty asi nevytrhne.
ODS v opozici
Ze středu stranického spektra zamiřme doprava. „Vedoucí síla“ ODS už není „vedoucí silou“, neboť v důsledku trojnásobného volebního fiaska, krize ve straně a ztráty důvěryhodnosti zaznamenala křivka jejího volebního modelu na přelomu loňského a letošního roku výrazný zlom. V lednu to bylo podle STEM 10,2 procenta, podle CVVM dvanáct procent a dle ppm factum 15,6 procenta, zatímco nejčerstvější šetření vykázala 12,2, dvanáct a 14,8 procenta hlasů.
Jsou to především výsledky agentury ppm factum (které levice vychází dlouhodobě hůře a pravice lépe než STEM a CVVM), jež mohou v Petru Nečasovi a jeho straně udržovat naději, že všechno ještě není ztraceno. Pravda, s 35 (ppm factum), neřku-li s 24 poslaneckými mandáty (STEM), kdyby se nyní konaly volby do sněmovny, by toho ani tato zkušená a dovedná strana mnoho nedokázala.
Nestane-li se do podzimu zázrak a preference ODS nevyletí vzhůru, pobyt v opozici ji nemineNestane-li se do podzimu zázrak a její preference nevyletí vzhůru, pobyt v opozici ji nemine. Chtělo by se říci očistný, jenomže jak a v jakém stavu by natolik ambiciózní strana přežila v situaci, kdy by nebyla s to – jak to říci jemně – ledacos pro své přátele zařídit?
Pravicovou vládu nedá ODS dohromady ani s TOP 09. Pokud by se „nesežraly navzájem“ a „nouze je naučila housti“, nesložily by ve sněmovně většinu ani při bujné fantazii. TOP 09 by nyní volilo podle STEM 15,8, podle CVVM 17 a dle ppm factum 15,3 procenta voličů. V mandátech to obnáší 34 (STEM), respektive 38 podle ppm factum. Dohromady by to bylo okolo 70 mandátů, čili buď na pobyt v opozici, anebo na názorově nehomogenní koalici s někým nalevo.
Komunisté nepřipadají v úvahu a ČSSD zatím spoluvládnutí s pravicí hlasitě odmítala. Především však ODS zprofanovaná „kmotry“ teď není u ČSSD v módě, byť toho spolu za „smluvněopoziční“ éry tolik, tolik dokázaly! Z programových důvodů je ovšem nevhodným potenciálním partnerem sociální demokracie i „topka“. Jiná situace by prý ale nastala, šušká se sem a tam, kdyby nebylo třeba počítat s Kalouskem…
Babišovo ANO 2011
Průzkumy žádné renomované agentury zatím nedávají šanci na překročení pětiprocentního prahu do sněmovny ani Suverenitě Jany Bobošíkové, byť v květnu 2010 jí k tomu chybělo jen půl procenta hlasů. Liškovi Zelení jsou někde na třech procentech a Machovi Svobodní ještě níž. Vše zatím nasvědčuje tomu, že si to za rok a něco rozdají mezi sebou o mandáty zavedené „firmy“.
Pokud ovšem nosné pilíře našeho politického systému, strany, jimiž jsme se až dosud zabývaly, nepovolí. Jinak do polorozbořené budovy snadno vnikne Babišovo hnutí ANO 2011 nebo čerstvá a sugestivně působící novinka senátora Tomia Okamury, zvoucí se Úsvit přímé demokracie.
Programová rozplizlost umožňuje „nalít“ do ANO 2011 v určitou chvíli téměř jakýkoli obsahHnutí ANO 2011, jež vede miliardář a majitel holdingu Agrofert Andrej Babiš, dolaďovalo před týdnem v Olomouci hlavní body svého programu pro parlamentní volby. Kromě boje proti korupci (ten má ovšem v programu kdekdo!) a za potravinovou soběstačnost ČR (s níž se Babiš potýká coby podnikatel v oboru) byly jako hlavní problémy vytipovány zaměstnanost, důchody, exekuce, hazard a velká administrativní zátěž podnikatelů.
Podle zpravodaje MF Dnes byl však nápadný mimořádný zájem Babiše a vedení ANO 2011 ještě o jedno téma – o čerpání peněz z fondů Evropské unie. Shrnuto, Babišovo hnutí je zatím programově rozplizlé a uvázat se mu ke spolupráci nechce ani bývalý eurokomisař Pavel Telička, jenž v české politice dlouho hledá vhodnou „startovací rampu“. Programová rozplizlost nicméně umožňuje „nalít“ do ANO 2011 v určitou chvíli téměř jakýkoli obsah a přiopít jím veřejnost.
Tomio Okamura a Úsvit přímé demokracie
Mediálně průraznější než Andrej Babiš se zdá Tomio Okamura. Léta známý z oboru cestovního ruchu se loni na podzim rozhodl kandidovat do Senátu, a jen co se mu to podařilo, hned to chtěl zkusit na Hrad. Úspěšný sice nebyl, leč Okamura je vytrvalý, a dodejme že obratný populista.
Posledního dubna založil nové hnutí Úsvit přímé demokracie. Jeho jediným úkolem má být spojovat a podporovat osobnosti z celého spektra společnosti a politiky, regionální hnutí, sdružení a aktivisty. Hlavním programovým cílem Okamurova hnutí má pak být prosazení nové Ústavy. Měla by obsahovat přímou volbu starostů a hejtmanů, právo občanů v referendu navrhnout, a naopak rušit některé zákony, možnost zvolené politiky předčasně odvolat a učinit je hmotně a trestně odpovědnými při hospodaření s veřejným majetkem.
Cílem cílů Okamurova hnutí je posílit pravomoci přímo voleného prezidenta, čili zavést v ČR prezidentský systémCílem cílů hnutí je nicméně posílit pravomoci přímo voleného prezidenta, jenž by po americkém způsobu stál v čele vlády, čili zavést v ČR prezidentský systém. Úsvit přímé demokracie prý nebude stát na levici ani na pravici, leč Okamura se už setkal s Vítem Bártou z Věcí veřejných a se zástupci Holešovské výzvy, když demonstrovali v Praze. Kromě ekonoma Pavla Kohouta, jehož knihou Úsvit se (podobně jako Babiš) inspiruje, a poslanců Radima Fialy či Aleše Roztočila (dříve ODS), ulovil Okamura nejčerstvěji porodníka, profesora Aleše Roztočila z Vysočiny, dosud poslance TOP 09, kterého politika této strany rozčarovala.
„Sympatizantů máme velké množství a jde mnohdy o velmi známé osobnosti. Zatím nemám svolení prozradit, o koho přesně jde, ale jména chceme zveřejňovat v následujících dvou týdnech,“ prohlásil ve čtvrtek 2. května Okamura. Pokud „neblufuje“ a přitáhne k hnutí známé tváře, včetně těch z obrazovek, výsledkem může být populistická sice, leč alternativa pro ty voliče, již za rok chtějí volit a nevědí koho, poněvadž politickou scénou současnosti jsou dokonale znechuceni.
