Deník Mf DNES zveřejňoval od středy 21. do pátku 23. března nahrávky telefonních hovorů pražského exprimátora Pavla Béma (ODS) a Romana Janouška z roku 2007 . Ukázaly Janouškův vliv na dění na magistrátu, v ODS nebo v tehdejší vládě Mirka Topolánka.
Únik odposlechů vyvolal rozruch ve společnosti i na mediální a politické scéně. Vyjádřil se k nim i prezident Václav Klaus. A jak jinak než kontroverzně. „Ke vztahu pana Béma s panem Janouškem nemám, co bych řekl,“ sdělil 26. března například iDNES před zahájením semináře Centra pro ekonomiku a politiku s tím, že odposlechy nečetl a ani je číst nehodlá.
„Podle toho, co se o tom říká, mluví, tak určitě to žádné pěkné čtení není, což koneckonců mě nepřekvapuje, protože by odposlechy kohokoliv na světě žádné velepěkné čtení nebyly,“ uvedl prezident Klaus. „Mně na tom trápí něco úplně jiného. Já prostě naprosto nechápu, jak je možné, aby se kdesi u nás mezi jakýmisi bezpečnostními složkami, politiky, médii několik let pohybovaly takovéto osobní věci, kterými jsou odposlechy telefonů. Odposlechy jsou strašlivě nešťastná věc, která ničí naši demokracii,“ prohlásil prezident Klaus.
A je podle něho druhotné, jsou-li zveřejňované odposlechy věrné, autentické nebo pozměněné. Veřejnost i novináře by mělo trápit to samé, co jeho: že odposlechy vůbec takto veřejně kolují. S jeho výrokem, že odposlechy ničí demokracii však nesouhlasilo 74,8 procenta vrcholných manažerů, jež ve své pravidelné anketě oslovila ČESKÁ POZICE.
V těchto šesti záporných odpovědích byl prezident Klaus tvrdě kritizován:
„Demokracii ničí neetické jednání politiků a politických stran. Kdyby se politici chovali eticky, byly by odposlechy nezajímavé a nebyly by mediálně vděčné. Současně je však nutné říct, že demokracii mohou poškozovat úniky odposlechů z tajných služeb či policie. Nejde o náhodu, ale o korupční jednání některých příslušníků bezpečnostních složek, protože odposlechy prodávají.“
„Demokracii ničí obsah odposlechů. Kdyby se všichni chovali korektně, nemělo by smysl je pořizovat. Ničí-li něco odposlechy, pak osobní svobodu a soukromí. Pokud ale vstupuji do politiky, pak se osobní svobody dobrovolně vzdávám ve prospěch transparentnosti svého jednání a vyššího cíle.
Navzdory tomu všemu bych se politiků v jednom zastal. Novináři by neměli zasahovat do jejich rodinných vztahů. Kdo se s kým rozvádí, je jeho soukromá věc a neměla by se z toho dělat kauza. Novináři by se k podobným událostem neměli vůbec vyjadřovat.“
„Demokracii neničí odposlechy, ale zločiny politiků. Zveřejněním jejich čachrů snad lze demokracii napravovat. Prezident Václav Klaus je zaujatý, neboť je za nemravné praktiky spoluodpovědný, nebo už zcela mimo.“
„Demokracii ničí nečinnost odpovědných, včetně prezidenta Klause.“
„Demokracii ničí lidé, jako je prezident Klaus.“
„Tentokrát se Všeználek mýlí.“
Mnohem benevolentnější jsou následující tři kladné odpovědi:
„V současné době jde s odposlechy natolik manipulovat, že jsou naprosto neprůkazné a nerelevantní.“
„Odposlechy ničí demokracii stejně jako to, co je v nich. Obojí je cesta k diktatuře.“
„Odposlechy jsou nutným zlem, které má pomáhat odhalovat závažnou trestnou činnost. A je třeba, aby stát měl tento nástroj k dispozici a v odůvodněných případech jej používal. Tento nástroj nejenže neničí demokracii, ale posiluje ji.
Problém je v tom, že tyto záznamy má k dispozici někdo, kdo k tomu není oprávněn. Někdo, kdo je získal nezákonně a jehož zájmy nejsou známé. Ten někdo si je nepořizoval proto, aby si pouštěl odposlechový večerníček, ale aby vydíral a znásilňoval ,vědomí a svědomí‘ volených zástupců.
Je-li na odposlechové kauze pozitivní to, že víme, jak to chodilo za Pavla Béma v pražské politice, možná se nikdy nedozvíme, proč a v čí prospěch někdo dnes schválil to či ono.“
Tento respondent nedokázal odpovědět jednoznačně:
„Obávám se, že s panem prezidentem naprosto nesdílím chápání pojmu demokracie. I v totalitních státech se totiž konají volby jako v České republice. Pokud nebude možné kontrolovat volené zástupce během jejich volebního období a budou trestně nepostižitelní, potřebujeme jak odposlechy, tak investigativní žurnalistiku, aby nastavovaly zrcadlo. Kdo nemá co schovávat, nemusí se bát odposlechu.“
Ani dalších šest záporných odpovědí prezidenta Klause příliš nešetří:
„V tomto případě to spíš vypadá, že ničí lidi, kteří si z politiky udělali dojnou krávu. Snad se prezident Klaus nesnaží k těmto lidem přiradit. To by bylo smutné.“
„Důvěru v demokracii narušuje neschopnost a neochota vymáhat naplňování práva u politiků i občanů. A také to, že politické strany jsou řízené z pozadí, a nikoli vlastními zvolenými orgány.“
„Demokracii především ničí chování našich elit. Na odposleších, pokud jsou řádně povolené, není nic špatného. Špatné je kupčení s nimi, špehování soukromými agenturami s cílem získat osobní prospěch a zneužívání informací k diskreditaci.
I demokracie má své hranice, a pokud padne demokratické rozhodnutí, všechna kontra opatření zavánějí anarchií. Prezident Klaus v tomto svém úsudku poněkud ujel. Asi tuší, že i jeho hovory s některými aktéry nedělal s ,malým‘ telefonem.“
„Nejsem přítelem odposlouchávání ani jiného tajného sledování lidí. Jde-li však o ,dobrou věc‘, v tomto případě o ochranu majetku státu nebo města, naprosto souhlasím s podobným prostředkem. Je přece v zájmu nás všech, naší demokracie, aby podvodníci dostali co nejmenší prostor pro své praktiky.
Demokracii neničí odposlechy. Ničí ji a pokřivuje chování některých našich spoluobčanů, kteří demokracii pochopili jako možnost jakéhokoli chování, i nelegálního či na úkor druhých.“
„Odposlechy jsou jako běžná součást života neetické. Nicméně v současném stavu, kdy v Česku selhala demokracie, je to možná jediný nástroj, jak se dobrat pravdy, co dělají politici. Bohužel se ji dozvíme pouze u těch a tehdy, chce-li je jejich konkurent zničit. S prezidentem Klausem nelze souhlasit v ničem, protože je jedním z těch, kdo se zasloužili o selhání demokracie v ČR.“
„Odposlechy jsou nutnou součástí profesionální a seriózní zpravodajské praxe. Jako takové demokracii neohrožují. Zásadně a naprosto však nesouhlasím s jejich zveřejňováním v médiích. Je to hrubý a neoprávněný zásah do soukromí.“
Následující tři vrcholní manažeři obviňují média, že vytrhla prezidentův výrok z kontextu:
„Pan prezident má nepochybně na mysli nezveřejněné odposlechy. Ty totiž skutečně demokracii ničí, protože umožňují jejich držiteli ovlivňovat možná i významnou část politické scény vydíráním. Vše ostatní je pouze předstírání demokratických procesů.“
„Vytrháváte výrok z kontextu. Odposlechy pořizované bez povolení soudu a svévolně zveřejňované ničí právní stát. Odsuzují lidi bez soudu. Vůbec nejde o Pavla Béma, Víta Bártu, Kristýnu Kočí nebo Romana Janouška. Připustíme-li u těchto konkrétních případů, že je legitimní nahrávat lidi bez rozhodnutí soudu a zveřejňovat fragmenty rozhovorů, připouštíme to jako legitimní pro jakýkoli jiný případ. Pak se nahrávka stává předmětem politického boje a ničí nejen právní stát, ale i demokracii.“
„Za prvé to takto prezident Klaus nikdy neřekl. Opět je to novinářská nepravda. Řečeno jinak, je to vytržené z kontextu.
Odposlechy pořízené se souhlasem soudu orgány policie nebo zpravodajských služeb demokracii chrání. Odposlechy pořízené nelegálně soukromými agenturami nebo bezhodnotovými novináři nejen ničí demokracii, ale i vypovídají o zvrácenosti morálky a veškerých lidských hodnot těch, kdo je pořizují. Rozvracejí totiž společnost i demokratický systém, slouží pouze k veřejné diskreditaci osob a institucí a nahrazují demokratický systém mediokracií.
Legální odposlechy, pokud je zákonně rozhodnuto o jejich zveřejnění, mají být zveřejňované celé, nikoli pouze jejich části vytržené z kontextu. Pokud legální odposlech dokáže porušování zákona, má být jako důkaz použit, a není-li účinným důkazem, má být okamžitě zničen.
Za poslouchání cizích hovorů nebo čtení novin přes rameno dostávají děti ve slušných rodinách na zadek. A ve slušných rodinách v Česku by děti měli číst Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského nebo jiné knihy o zásadách slušného chování. Bohužel, politici a především novináři rezignovali na všechny zásady slušného lidského chování ve společnosti.
Odposlechy v kauze Bém–Janoušek byly pořízené za naše daně, proto by měly být vzhledem ke zveřejněným částem uveřejněné celé a současně s nimi všechny další okolo Paroubka–Tvrdíka, Topolánka–Dalíka, Zemana–Šloufa, Babiše–Grosse a Jiřího Langa, Bohuslava Sobotky, Radka Pokorného, Jaroslava Tvrdíka, Karla Muzikáře a Vladimíra Johanese mezi sebou a i jiné. Bylo by to pro naši společnost poučné a očišťující, pokud už se s tím začalo.“
Jiné názory na odposlechy zaznívají v těchto šesti záporných odpovědích:
„Prezident Klaus zapomíná, že to byly legální odposlechy k vyšetřování trestné činnosti. To bychom mohli říct, že demokracii ničí sbírání daktyloskopických stop na místě činu a že jakákoli práce policie ničí demokracii, protože zamezuje každému dělat si, co chce.“
„Odposlechy jsou nesmírně silnou zbraní v boji proti terorismu, organizovanému zločinu a korupci. Zejména u ní jde o účinnou metodu. Je to totiž jediný zločin, ze kterého mají prospěch obě zúčastněné strany, a odhalit a zdokumentovat jej proto musí někdo třetí.
V Česku se však odposlechy používají ke skandalizaci jednotlivců, což je známkou boje v zákulisí. Silné finanční skupiny bojují o zachování pozic a občas napadnou pěšáka druhé strany, aby ukázaly svou sílu. Bůh ví, jakou úlohu v tom hraje prezident Klaus. Dle jeho reakcí by se však dalo soudit, že není úplně nestranný a má mezi soupeřícími hráči oblíbence.
Chvíli se zdálo, že zoufalí vyšetřovatelé chtějí úniky odposlechů vyburcovat veřejnost, protože jejich nadřízení léta úspěšně blokovali vyšetřování závažných korupčních případů. Vyšetřovatelské týmy jsou však už dávno rozprášené a přesně cílené údery spřátelených médií ukazují, že se boj přesunul do vyšších pater moci.“
„Prezident Klaus jako opravdu zkušený člověk ve vrcholných státních funkcích by se neměl takových laciných a povrchních soudů dopouštět. Každý stát, který chce fungovat jako suverénní, a pan prezident na tomto pojmu okázale staví, musí chránit svou národní bezpečnost a být o všech nebezpečích informován.
Musí to však dělat civilizovaně, profesionálně a se stálou kontrolou ostatních částí státu, včetně povinnosti předsedy vlády a prezidenta tyto zprávy číst, klást otázky a zadávat i směry. Nečíst si může dovolit občan, protože se spoléhá na své vrcholné představitele, že v tomto směru plní své povinnosti.
Všechny moderní a důstojné demokratické státy mají takové ochrany vlastních národních zájmů – Velká Británie MI5, USA National Security Agency (NSA), FBI a ministerstvo. Tam ovšem nikdo nepouští tyto výstupy k hrátkám gangsterů a vrcholní politici si nedovolí se jimi nezabývat a blahosklonně jimi pohrdat.
„Bylo-li něco nejen hrozbou, ale přímo ranou demokracii, pak opoziční smlouva, kterou upekli Václav Klaus a Miloš Zeman. Další hrozbou pro demokracii jsou především praktiky, jež bezostyšně provozují odposlouchávaní výtečníci Bém a Janoušek.
Prezident Klaus se snažil, aby nevyšly najevo ubohosti prezentované zúčastněnými při soudním procesu s Vítem Bártou, a stejně se snaží odklidit vyhřezlou špínu na svého oblíbence Béma. Obdobně se zastával nekompetentního snaživce Josefa Dobeše, který bohudík konečně odstoupil z funkce ministra školství. Proto se spíš nabízí otázka, zda nemá pravdu slovenský deník Sme, že největší hrozbou pro naši demokracii je prezident Klaus.“
„Velice mě překvapuje prezidentův postoj, protože se k odposlechům staví jako naši politici. Z toho vyplývá, že není ničím jiným než běžným politikem. A těším se, až budeme mít prezidenta, který nebude plnit roli stranického politika.
Nejsem naivní, abych si myslel, že odposlechy se dostaly do médií úplnou náhodou. Zmíněným postojem jsem měl na mysli, že mě jako občana zaráží nebo snad dokonce uráží, že po zveřejnění odposlechů prokazujících něco značně nekalého, pokud ne přímo korupci, nikdo neřeší jejich obsah, ale to, jak se dostaly ven. V takové demokracii je něco špatně. Překvapuje mě, že to prezident Klaus nekomentuje. Asi má důvod.“
„Je legitimní, odposlouchávají-li tajné služby politiky, u kterých vznikne podezření z korupce, napojení na nelegální nebo dokonce kriminální struktury, ovlivňování nějakými zájmovými skupinami, upřednostňování určitých zájmů nebo z jiných forem chování, jež se neslučuje s transparentní a objektivní správou věcí veřejných ve prospěch občanů.
V ČR to znamená, že je legitimní odposlouchávat všechny politiky. Při pozorování toho politického panoptika, které nás obklopuje, musí řadový občan dospět k názoru, že vstoupí-li do budovy vlády, Senátu či Poslanecké sněmovny a na chodbě namátkou udeří kteréhokoli kolemjdoucího, nemůže se dopustit bezpráví.
Vzbudí-li odposlechy podezření, je legitimní předat věc orgánům činným v trestním řízení. A pokud dospějí k závěru, že byl spáchán trestný čin, je legitimní vznést žalobu a ponechat na soudu, aby o věci rozhodl.
Prezident Klaus by se však měl zamyslet nad něčím úplně jiným. Kdyby se v případě kauzy Bém–Janoušek prokázalo, že se dopouštěli něčeho nezákonného, pak jde o selhání jednotlivců. To, že někdo něco říká do mobilního telefonu, ještě neznamená, že to opravdu dělá. A kdyby to opravdu dělal, ještě to neznamená, že to bylo něco nezákonného, dokud mu to nebude prokázáno a nebude pravomocně odsouzen. Soukromě si o tom můžeme myslet cokoli.
Jednotlivci budou selhávat vždy a všude. Jiné odposlechy z archívů tajných služeb by takových jednotlivců, kteří selhali, ukázaly víc. Máme však orgány státu, který by měl společnost před selháním jednotlivců chránit a postihovat ty, kdo selhali.
Pokud však nahrávky, které nyní novináři využívají k veřejnému lynčování a ignorují princip presumpce neviny, ležely dlouhá léta ladem v archívu tajných služeb, aniž by – byť by to jejich obsah ospravedlňoval – byl dán podnět k zahájení trestního stíhání, a posléze byly předány soukromé bezpečnostní službě známé podezřelými praktikami, pak jde o totální selhání státu. Státu, který by nás měl chránit před selháním jednotlivců.
Proč se prezident Klaus vyjadřuje k činnosti, kterou musí z preventivních důvodů provádět každá tajná služba, aniž by se zamyslel nad mnohem podstatnějšími problémy státu, jehož je nejvyšším představitelem?“
