V pátek 22. listopadu se na polské ambasádě v Praze konala mezinárodní konference u příležitosti nadcházejícího vilniuského summitu Východního partnerství. Na něm měla Evropská unie podepsat s Ukrajinou asociační dohodu (včetně dohody o volném obchodu), respektive ji parafovat s Moldavskem a Gruzií. Ve čtvrtek ovšem Kyjev oznámil, že dohodu nepodepíše a místo toho zintenzivní dialog s Moskvou.
Východní partnerství tím přišlo o svou vlajkovou loď. Byla to totiž v prvé řadě Ukrajina, která velikostí své ekonomiky, počtem obyvatel, rozlohou i polohou ospravedlňovala okázalý marketing Východního partnerství coby dějinotvorného počinu. Účastníci pražské konference se tudíž kvůli studené kyjevské sprše snažili ze sebe vykřesat zbytky optimismu. ČESKÁ POZICE byla u toho a nabízí postřehy z vystoupení jednotlivých řečníků.
Dohody s Moldavskem a Gruzií
Na agendě vilniuského summitu zůstávají dohody s Moldavskem a Gruzií. Jak ovšem na konferenci zaznělo, po „dezerci“ Kyjeva se očekává zvýšení ruského tlaku na Kišiněv, aby si euroatlantickou orientaci také ještě rozmyslel. Jedním z nástrojů je ruský protektorát nad odtrženeckou moldavskou oblastí Podněstří. Dalším jsou „náhlá“ sanitární omezení dovozu moldavského vína na ruský trh či zátahy na moldavské sezónní dělníky pracující v Rusku. Rusové také ovládají 70 procent moldavského bankovnictví a 80 procent moldavské energetiky.
Dohoda s Tbilisi údajně vnitropoliticky ohrožena není, neboť euratlantickou orientaci prý sdílejí všechny relevantní politické formace v Gruzii
V Moldavsku se napřesrok konají parlamentní volby a v průzkumech volebních preferencí opoziční komunisté zatím mají 35 procent. Komunisté poukazují na údajné výhody připojení Moldavska k eurasijské celní unii Ruska, Běloruska a Kazachstánu oproti uzavření aociační dohody s EU.
Na polské ambasádě v Praze zaznělo, že stoupenci euratlantické orientace Moldavska nyní mají příležitost, která se nemusí jen tak opakovat. Prý by proto bylo záhodno, aby byl Moldavanům v rámci Východního partnerství umožněn bezvízový vstup do členských zemí EU ještě před moldavskými parlamentními volbami (proevropským vládním stranám by to prý snad pomohlo u voledních uren).
Dohoda s Tbilisi údajně vnitropoliticky ohrožena není, neboť euratlantickou orientaci prý sdílejí všechny relevantní politické formace v Gruzii. Svědčí o tom prý témeř jednohlasné parlamentní hlasování o rezoluci na toto téma.
Jeden z řečníků na pražské konferenci vyjádřil přání, že by tím snad mohl být učiněn konec spekulacím o euratlantické orientaci vládní koalice, která vystřídala vyhraněně euratlantický kabinet bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho. Navíc, několikaleté ruské hospodářské embargo vůči Gruzii tamní ekonomiku odvyklo závislosti na ruském trhu (z hlediska gruzínského vývozu je prý dnes Rusko až na 9. místě).
Kavkazští sloni
Na polské ambasádě také opakovaně zaznělo, že pomyslným „slonem v místnosti, o němž se nemluví“ je v případě Východního partnerství z pochopitelných důvodů Rusko. Jeden z řečníků ovšem poznamenal, že na Jižním Kavkaze je ještě jiný slon v místnosti – Turecko, respektive otázka arménsko-tureckého usmíření. Ankara ze solidarity se svými ázerbájdžánskými soukmenovci uzavřela před 20 lety hranice s Arménií, která od vítězné války o Náhorní Karabach okupuje pětinu mezinárodně uznávaného území Baku. Jerevan je tudíž oříznutý od svých nejbližších sousedních trhů.
Pomyslným „slonem v místnosti, o němž se nemluví“ je v případě Východního partnerství Rusko a na Jižním Kavkaze ještě jiný – Turecko
Dlouhodobé arménské porušování suverenity čím dál bohatšího, vyzbrojenějšího a lidnatějšího Ázerbájdžánu by bylo nemyslitelné bez vojenské podpory Kremlu. Poté, co Moskva naznačila, že v případě arménského podpisu asociační dohody s EU tyto bezpečnostní záruky přehodnotí, oznámil letos v září Jerevan, že dohodu nepodepíše a místo toho zamíří do eurasijské celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu.
Jeden z účastníků pražské konference ovšem upozornil, že tento obrat nemá v arménské „občanské společnosti“ valnou podporu. Například do televizních debat o relativních výhodách a nevýhodách eurasijské versus euratlantické obchodní integrace má prý režie problém zastánce celní unie vůbec sehnat. Kremelské krytí arménského porušování ázerbájdžánské územní svrchovanosti si prý navíc vybírá daň i ze suverenity Jerevanu – do příslušných oddělení arménské státní správy zodpovědných za přípravu vstupu do celní unie už jsou prý dosazováni rodilí Rusové.
