„Islám už také patří k Německu,“ prohlásil před více než třemi lety tehdejší spolkový prezident Christian Wulff. Jedním z nejpádnějších důkazů, že si to nemyslí jen on, ale i řada jeho spoluobčanů, je postupné zavádění výuky islámu na německých základních školách.
Celý projekt je zatím na počátku. Hodiny náboženství pro muslimy nabízí jen několik desítek vzdělávacích ústavů, jejich počet ale postupně roste. Zastánci projektu doufají, že státem placená a kontrolovaná výuka islámu dětem srozumitelně přiblíží základy víry, vymaní je z vlivu radikálních imámů, pomůže jim nalézt místo v německé společnosti a vštípí jim tolerantní postoj k ostatním náboženstvím. Podaří se tyto ambiciózní cíle naplnit?
Hodiny náboženství pro muslimy nabízí jen několik desítek vzdělávacích ústavů, jejich počet ale postupně rosteNáboženská výuka islámu byla zatím jako regulérní školní předmět započítávaný do známkového průměru zavedena jen v Severním Porýní-Vestfálsku. Školská politika totiž v SRN většinově spadá do kompetence spolkových zemí a každá z nich si jde svou vlastní cestou. To, že pilotní projekt spustila právě vláda v Düsseldorfu, dává smysl. V nejlidnatějším německém regionu žije i nejvíce muslimů, odhadem asi 1,5 milionu, tedy přibližně třetina z jejich celkového počtu v Německu. Místní vládní koalice je navíc od roku 2010 tvořena zástupci sociálních demokratů a zelených, pro něž tradičně patří integrace menšin ke stěžejním tématům.
Logický začátek v Porýní
Ženou, která se nejvíce zasloužila o rychlé zahájení náboženské výuky islámu v Porýní, je místní vicepremiérka a ministryně školství Sylvia Löhrmannová (Spojenectví 90/Zelení). Právě ona prosadila, že projekt bude spuštěn na podzim roku 2012 i přesto, že na něj země nebyla ještě dobře připravena. Pro nový předmět chyběli kvalifikovaní učitelé i studijní materiály a nebyl stanoven závazný učební plán. Zpočátku byly k dispozici pouhé čtyři desítky pedagogů, kteří mohli zajistit výuku jen pro malý zlomek žáků z muslimských rodin – asi 2500 z celkového počtu 320 tisíc.
Dnes už je jejich množství asi dvojnásobné, podobně jako počet učitelů. Loni v prosinci byly schváleny závazné osnovy pro první ročníky základních škol (přibližně náš první stupeň), letos mají přijít na řadu vyšší školní třídy. I učebnic je už prý dostatek: „Učitelé používají učební materiály na základě osnov a podle svobodné pedagogické volby. Předepsané učebnice nejsou. V současné době existuje pět řad učebnic, které prošly schvalovacím řízením a školy je mají k dispozici,“ sdělil ČESKÉ POZICI Torsten Neumann z tiskového oddělení ministerstva školství Severního Porýní-Vestfálska.Učitelé by se v budoucnosti měli rekrutovat z řad islámských teologů vychovaných na německých vysokých školách
Škol, které výuku islámu nabízejí, zůstává však nadále velmi málo. V současné době je jich 36 z celkového počtu přes 3000. Na druhém stupni nabízí výuku islámu podle zmíněného ministerstva 25 škol.
Další šíření předmětu je závislé především na tom, zda se podaří vychovat dostatek kvalifikovaných učitelů. Podle Spolkového ministerstva pro vzdělání a výzkum (BMBF) by bylo pro zavedení plošné výuky po celé zemi zapotřebí na dvě tisícovky pedagogů. Učitelé by se v budoucnosti neměli převážně rekrutovat z řad islamistů, orientalistů a jazykových specialistů, jak je tomu nyní, ale měli by to být hlavně islámští teologové vychovaní na německých vysokých školách. Dnes existují čtyři hlavní centra jejich výuky, které BMBF přímo podporuje. Jedno z nich se nachází právě v Severním Porýní-Vestfálsku, na univerzitě v Münsteru.
Neortodoxní teologové z Německa
Nedávné dění kolem münsterského Institutu pro islámskou teologii (ZIT) však dobře ilustruje, že zavádění religiózní výuky pro muslimy rozhodně není jednoduché. Kvůli vyhroceným sporům o míře liberálnosti tamních pedagogů, zejména vedoucího katedry Mouhanada Khorchideho, začala loni média hovořit o „náboženské válce“.
Vedení univerzity a institutu se se zástupci muslimských organizací sdružených ve střechové Koordinační radě muslimů (KRM) opakovaně střetly i kvůli samotné náplni studia. Nyní se situace, zdá se, alespoň částečně uklidnila: „Aktéři jsou na nejlepší cestě najít řešení i pro ještě přetrvávající výzvy, například sestavení plánovaného muslimského poradního sboru,“ uvedl ve svém vyjádření pro ČESKOU POZICI mluvčí münsterské univerzity Norbert Robers.
Pro mnohé zástupce velmi heterogenní muslimské populace v Německu budou zřejmě státem vychovaní odborníci příliš neortodoxníNa nezájem ze strany studentů si prý nový obor rozhodně nemůže stěžovat: „V minulém zimním semestru jsme měli 1000 přihlášek na 230 míst – zájem o ZIT je tak velký jako doposud nikdy. Vnímáme to jako potvrzení a jako motivaci,“ zdůraznil Robers. Vedle pedagogů pro výuku islámu by ZIT a jemu podobná centra měla vychovávat kvalitní i vědecký dorost, sociální pracovníky či pedagogy, kteří budou působit v mešitách.
Zda si ale státem vychovaní odborníci do modliteben cestu skutečně najdou, není jisté. Pro mnohé zástupce velmi heterogenní muslimské populace v Německu budou zřejmě příliš neortodoxní a je možné, že před nimi dostanou přednost teologové vystudovaní například v Turecku. Vše se ale ukáže až kolem roku 2019 – právě tehdy by ZIT měli opustit její první vystudovaní absolventi.
Islám z pohledu muslimů
Samotný fakt, že se Severní Porýní-Vestfálsko rozhodlo zavést řádnou výuku náboženství pro muslimy a další spolkové země jej budou zřejmě následovat (nejdále je v tomto směru sousední Hesensko, specifická forma výuky islámu existuje například i v Berlíně), vyvolal v Německu značné kontroverze. Odpůrci projektu namítají, že se jeho zastánci snaží propašovat „státní islám“ do společnosti takříkajíc zadními dveřmi. Ti svůj záměr naopak hájí jako nutnou osvětu a možnost pro kritickou reflexi náboženství.
Muslimové pak iniciativu přijali jednoznačně pozitivně. Mnoho z nich ji vnímá jako potvrzení, že jsou v zemi po dlouhých desetiletích skutečně zrovnoprávněni s ostatními věřícími, zejména křesťany a židy. Řada rodičů školní výuku přivítala už jen proto, že některé otázky svých dětí ohledně víry zkrátka nebyli schopni zodpovědět – protože se až doposud v mešitách stejně jako oni učili jen nazpaměť verše koránu.
Na rozdíl od dřívější volitelné „islámské nauky“ nabízí nový předmět pohled na islám, jeho historii a zvyky nikoli „zvenku“, ale zevnitř Nové je na zaváděné výuce prý to, že na rozdíl od dřívější volitelné „islámské nauky“ nabízí pohled na islám, jeho historii a zvyky nikoli „zvenku“, ale zevnitř – z pohledu samotných věřících muslimů. Děti se však v jejím rámci nemají poučit jen o víře svých předků, ale i o křesťanství a židovství a jejich náboženských textech, mají být vedeny k pochopení a toleranci ostatních náboženství, stejně jako k akceptování pestrosti moderní společnosti.
Zda se naděje vložené do nové formy výuky islámu ze strany státu i muslimské menšiny naplní či nikoli, ukážou teprve následující roky. Někteří – spíše nábožensky vlažní občané – naopak postup düsseldorfské zemské vlády vnímají jako zmařenou šanci religiózní výuku vůbec zrušit, respektive ji přetvořit v nějakou formu nadkonfesijní výchovy, v níž by se žáci seznamovali i s polyteistickými náboženstvími či diskutovali obecné otázky víry a etiky.
