Na počátku železniční dopravy neměly vagony třetí třídy okna a cestující seděli na tvrdých dřevěných lavicích zahalení v kouři z lokomotivy. V letadle do Edinburghu, hlavního města Skotska, kam jsem letěl za svým kamarádem Derekem, abych pocítil atmosféru před referendem 18. září, sice okna jsou, ale vzduch je zřejmě podobný. Navíc od mého posledního letu do Edinburghu jsou řady sedaček snad ještě těsněji u sebe. Od letenky za 17,99 eura ale asi nelze víc očekávat.
Na letišti mě Derek vyzvedl a po cestě do centra Edinburghu jsem zahlédl první plakáty Yes nebo No, tedy příznivců a odpůrců skotské nezávislosti na Velké Británii. Sám mám v této věci celkem jasno. Chci, aby Velká Británie zůstala taková, jakou jsem ji vždycky chtěl mít – kolébkou demokracie, kterou se Hitlerovi nepodařilo dobýt, a s fantasticky útulnými hospodami.
Edinburgh byl jako vždy příjemný, Skotové jsou v osobním styku velmi přátelští a na rozdíl od německého sklonu k hysterii, když je něco nejasné, neztrácejí klid ani při řešení problémů. Návštěvník se cítí okamžitě dobře a otázka, zda to tak zůstane, tvoří vlastně podstatu referenda. Jsou vyhlídky Skotska do budoucna lepší v rámci Spojeného království, nebo spíše samostatného státu?
Nepříjemná volba
Na rozdíl od katolických Irů, kteří nepochybují, že všechno špatné včetně deštivého počasí pochází z Anglie, není skotská historie založená na vykořisťování. Od roku 1603, kdy nastoupil na trůn Jakub I., bylo skotské a anglické království řízeno v personální unii. O více než sto let později – v roce 1707 – bylo zákonem formálně ustaveno Spojené království a zrušen skotský a anglický parlament. Od té doby posílali Skotové své poslance do společného parlamentu ve Westminsteru.
Mnoho Skotů se cítí být Brity a nutnost zaujmout v nastávajícím referendu jednoznačný postoj je staví před nepříjemnou volbu |
Mnoho Skotů se proto cítí být Brity a nutnost zaujmout v nastávajícím referendu jednoznačný postoj je staví před nepříjemnou volbu. Zastánci nezávislosti chtějí po obnově skotského parlamentu v roce 1999, aby Skotsko samostatně rozhodovalo o svých záležitostech, například o pobytu britské flotily jaderných ponorek v přístavu Faslane-on-Clyde nebo o příjmech z ropných nalezišť u skotského pobřeží. Odpůrci pak poukazují na společnou právní a demokratickou tradici.
Ani Derekovým anglickým sousedům, kteří mě přes plot přátelsky vítali v Edinburghu, nebyla zmínka o referendu příjemná a zdvořile svedli rozhovor na jiné téma. Příslušníci obou národností žijí po celém Skotsku a početná anglická diaspora reaguje spíše emocionálně. Mnohých se dotýká, že se teď mluví o nezávislosti, přičemž vše v podstatě funguje, Londýn nijak Edinburgh neutiskuje a Skotsko není Ukrajina.
Ukázka moderní demokracie
Samotné referendum je ukázkou moderní demokracie ve světě, kde hranice států často stírá globalizace. Rozhodovat mohou občané Skotska starší 16 let. Naopak Skotové žijící v zahraničí hlasovat nemohou, například nejslavnější představitel Jamese Bonda Sean Connery.
Samotné referendum je ukázkou moderní demokracie ve světě, kde hranice států často stírá globalizace |
Ten je horlivým zastáncem nezávislosti, ale protože žije na Bahamách, nemůže se referenda zúčastnit. Stejně jako zhruba 790 tisíc rodilých Skotů roztroušených po celém Spojeném království, a to na rozdíl od více než 400 tisíc Angličanů, Severních Irů a Velšanů s trvalým pobytem ve Skotsku. Rozhoduje tedy trvalý pobyt, a nikoliv genetický původ.
Zahraniční Skotové jsou z tohoto rozhodovacího procesu vyloučeni, zároveň však představuje obrovskou zodpovědnost třeba pro děti polských přistěhovalců trvale žijících v této části Británie. Otázka nezávislosti polarizuje celou společnost, ale diskuse se odehrává civilizovaně a skupinky z obou táborů shromážděné na Princes Street v centru Edinburghu kousek od sebe mezi sebou vtipkují.
Převládající sociální cítění
Společná historie ustupuje do pozadí a nahrazuje ji rostoucí mentální rozdíl mezi severem a jihem Velké Británie, jehož symbolem je Londýn. Ještě v padesátých letech 20. století byla většina skotských poslanců členy konzervativní strany. Dnes jsou konzervativci na severu země prakticky nevolitelní, k čemuž přispěla i politika expremiérky Margaret Thatcherové. Její privatizace státních podniků a deregulace finančních trhů ukončily tradiční průmyslová odvětví, jako je těžba uhlí, ocelářství nebo výroba aut a lodí.
Sociální cítění, jež ve Skotsku převládá, dnes tvoří dělicí linii mezi solidárním severem a bohatým jihem s globální metropolí Londýnem, který se stal světem pro sebe |
Vysoká nezaměstnanost nebyla jen ve Skotsku, ale byla v něm mnohem více považovaná za sociální vandalismus. Sociální cítění, jež ve Skotsku převládá, dnes tvoří dělicí linii mezi solidárním severem a bohatým jihem s globální metropolí Londýnem, který se stal světem pro sebe. Ovládá jej darwinistické sobectví, lidé z finanční sféry zde vydělávají astronomické částky a byt přijde na miliony liber.
Skotský premiér Alex Salmond sarkasticky prohlásil, že v edinburgské zoo je více pand, než existuje skotských konzervativních poslanců. Zastánci nezávislosti chtějí spravedlivější a méně egoistickou společnost. Příkladem mohou být univerzity a vysoké školy, které jsou ve Skotsku na rozdíl od Anglie bezplatné.
Přesun bank do Londýna
Skotské sebevědomí vyvěrá mimo jiné z nalezišť ropy u pobřeží. Mnoho expertů se však domnívá, že mají svůj těžební vrchol za sebou a představují nejistý hospodářský základ pro samostatnou skotskou ekonomiku. Navíc zisky z ropy se rozdělovaly po celém království a neukládaly stejně jako v Norsku do finančního fondu coby rezerva do budoucna.
Velké banky hrozí, že pokud se Skotsko odštěpí od Spojeného království, přesunou svá sídla do Londýna |
Jasné ani není, zda případně nezávislé Skotsko bude muset znovu jednat o členství v mezinárodních institucích a stane-li se členem NATO. Nejasný je i osud jaderných ponorek nebo vlastní měny. Londýn totiž v případě oddělení odmítá sdílet společnou měnu s Edinburghem, ale Skotové momentálně nechtějí zavádět euro.
Velké banky hrozí, že pokud se Skotsko odštěpí od Spojeného království, přesunou svá sídla do Londýna. Londýnské finanční instituce zase tvrdí, že vystoupí-li Británie z Evropské unie, posunou se do irského Dublinu. Na odpověď čeká i rozdělení státního dluhu a ochrana hranic.
Šok z průzkumů veřejného mínění
Anglie je mnohem skeptičtější k EU než Skotsko a v případě jejího vystoupení z ní by hranici unie s Anglií tvořila ta skotská. V současnosti není Velká Británie členem schengenského prostoru, a proto cestující na hranicích kontroluje hraniční policie. V případě připojení Skotska k tomuto prostoru by byly třeba na skotsko-anglické hranici vybudovat hraniční přechody.
Anglii poněkud šokovaly průzkumy veřejného mínění, z nichž vyplývá, že počet příznivců skotské nezávislosti neustále roste |
Jednotný názor nepanuje ani na to, zda bude Skotsko samostatnou republikou stejně jako Irsko nebo členem Commonwealthu s anglickou královnou coby hlavou státu, jako tomu je v případě Kanady nebo Austrálie. Anglii poněkud šokovaly průzkumy veřejného mínění, z nichž vyplývá, že počet příznivců skotské nezávislosti neustále roste.
Vrcholní britští politici proto vyrazili do Skotska k poslední ofenzívě. Šéf konzervativců David Cameron i předseda liberálních demokratů Nick Clegg a Labouristické strany Ed Miliband ho navštívili s poselstvím, že skotské referendum sice respektují, ale velmi jim záleží na jeho záporném výsledku.
Víc otázek než odpovědí
Můj přítel Derek patří k těm Skotům, kteří se chtějí rozhodnout až v den referenda. Podle něho nebylo společných tři sta let s Anglií pro Skotsko vůbec špatných, ale kdo ví, je-li to navždy. Ani já o tom nejsem stoprocentně přesvědčen a spíše se kloním k velké skupině nerozhodnutých. Existuje totiž mnohem více otázek než odpovědí a diskuse v médiích vůbec nic nevypovídá o tom, jak se skotští voliči zachovají.
Existuje mnohem více otázek než odpovědí a diskuse v médiích vůbec nic nevypovídá o tom, jak se skotští voliči zachovají |
Největším současným problémem je, že neexistuje 80procentní většina pro nebo proti nezávislosti. Podle průzkumů veřejného mínění jsou obě skupiny v podstatě stejně velké, což skotskou společnost rozděluje.
Dvě věci jsou však jisté již teď. Za prvé, ať Skotsko získá, či nezíská v referendu nezávislost, jedna polovina Skotů zůstane značně nespokojená. A za druhé, ani případná skotská nezávislost nezajistí více místa pro moje nohy v letadle.
