Horrorcorový rapper Martin Pohl vystupující pod pseudonymem Řezník měl vyhrát Českého slavíka za rok 2013 v kategorii hvězda internetu. Z předávání cen byl však vyloučen s odůvodněním, že jeho texty neodpovídají dobrým mravům a propagují násilné jednání. V reakci na tuto událost se ze soutěže odhlásil Tomáš Klus a svoji cenu vrátili také někdejší „skokan roku“ Matěj Ruppert a skupina Koblížci. Od Českého slavíka se postupně distancoval také Xindl X, či dokonce konformní normalizační sebecenzor Michal David.
Samozvaný český arbitr meze svobody slova Jakub Patočka („myslím si, že jsem pro svobodu slova udělal dost, a dost jsem se o ní napřemýšlel, abych o ní nepotřeboval být poučován od lidí, jako je Michal David, Matěj Ruppert nebo Tomáš Klus“) je zpěváckou solidaritou pobouřen. Naopak se domnívá, že diskvalifikace Řezníka z televizní estrády je nedostatečným trestem za provinění proti (Patočkově) vkusu.
„Česká společnost, přesněji řečeno příslušníci její aktuální s prominutím elity, namísto toho, aby debatovali o tom, jak s tímto nemocným člověkem naložit: zda jej věznit za výzvy ke zločinu (konzervativní postoj), anebo jej ústavně léčit, abychom mu pomohli (liberální postoj), debatuje o tom, zda to, co říká, náhodou nepředstavuje výkon svobody projevu, ba dokonce variantu umění (postoj dekadentní),“ hřímá na serveru Deník Referendum jeho šéfredaktor a bezděčný pomahač trýznitelek dětí v takzvané kuřimské kauze.
Žádné blekotání bez následků
„Svoboda slova je velká vymoženost, která si v evropské civilizaci probíjela prostor – ostatně jako vůbec každá svoboda – v rámci snah o ochranu slabších před zvůlí silnějších,“ připomíná Patočka, aby se v tažení proti div ne uhrovatému provokatérovi vzápětí dovolával mimosoudního politického minitribunálu. „Proč například Martin Stropnický, Petr Fiala nebo Lubomír Zaorálek neřeknou, že tento klinický případ nemá se svobodou slova co do činění?“
Čtenáře obeznámené s nedávnými příklady politického násilí „pokrokových umělců“ by mohlo znepokojit, že šéfredaktor portálu, který si klade za cíl být českou platformou moderní evropské levice, vyzývá posluchače pohoršené Řezníkovými texty, aby si to s ním vyřídili fyzicky.„Řezník prostě nemůže chodit po světě se samolibým pocitem Caliguly, že jeho blekotání bude bez následků“
„Spolek progresivních sociálně-demokratických žen Oranžový klub by si měl přestat myslet, že postačí, když odporný úchylův klip osdílí na svých stránkách v sociálních sítích s principiálním stanoviskem, které jsem olajkoval já a nějaké dvě jejich členky, a měl by prostě dát Řezníkovi deku.“ (Alibisticky poté dodává: „Aby bylo jasno: nevyzývám zde k násilí, jenom k happeningu, nanejvýš k malé výtržnosti. Ale Řezník prostě nemůže chodit po světě se samolibým pocitem Caliguly, že jeho blekotání bude bez následků.“)
Korporátní manažery firmy Mattoni, generálního sponzora Českých slavíků, kteří mají na vyloučení Řezníka ze „svojí“ akce značnou zásluhu, Patočka nepochybně potěšil ujištěním, že „je jistě možné požadovat, aby stát firmě Mattoni vyvlastnil Kyselku, případně aby ji zestátnil celou, a současně dát jejím představitelům za pravdu v takto přehledné záležitosti“.
Červi se rozlezou
Kdyby se Patočka narodil o nějakou tu generaci dřív, mohl by hravě zaskočit jako autor dialogů k seriálu 30 případů majora Zemana – konkrétně k epizodě o zakázané kapele Mimikry s hitem Bič boží: „České popové hvězdičky potřebují upozornit, že svoboda slova se v evropské civilizaci neprobojovávala jako právo vydělávat si na živobytí prodáváním libovolně obludných skrumáží slov, a to dokonce ani tehdy, pokud jsou artikulovány v určité rytmické sekvenci vzdáleně připomínající hudbu.“
V závěru článku Patočka naříká, že „v demokracii nyní nežijeme, nanejvýš bohužel v jejích čím dál křehčích kulisách“. Průvodním jevem zavedených demokracií ovšem je, že řeší neshody ohledně mezí svobody slova nanejvýš u soudu, nikoli „dekami“ výtržníků.Průvodním jevem zavedených demokracií ovšem je, že řeší neshody ohledně mezí svobody slova nanejvýš u soudu, nikoli „dekami“ výtržníků
Shodou okolností krátce předtím, než vyšel plamenný článek pana Patočky, objevila se v médiích zpráva, že americký písničkář Bob Dylan čelí ve Francii žalobě za údajné hanobení rasy, respektive národa. Žalobu podali zástupci Rady Chorvatů ve Francii za to, že Dylan v roce 2012 Chorvaty nepřímo přirovnal k nacistům. Dylan v rozhovoru pro časopis Rolling Stone lamentoval nad tím, že v USA stále hraje velkou roli barva kůže. „Pokud ve vás koluje krev otrokáře nebo člena Ku-Klux-Klanu, černoši to vycítí, stejně jako Židé vycítí nacistickou krev a Srbové krev Chorvatů,“ prohlásil prý Dylan.
Podle organizace reprezentující chorvatskou komunitu ve Francii lze Dylanovy komentáře hodnotit jako podněcování k nenávisti. Pakliže by se francouzský soud řídil Patočkovým pojetím svobody slova v rámci snah o ochranu slabších před zvůlí silnějších, měl by se mít Dylan na pozoru: minulý měsíc obdržel Dylan francouzský Řád čestné legie a americký prezident Barack Obama ho označil za největšího hudebníka americké historie.
Jak ale upozorňuje komentář listu The Wall Street Journal, Dylan se ve zmíněném rozhovoru jednoznačně vymezuje proti rasové či národnostní nesnášenlivosti a „krevní stopu“ Chorvatů uvádí jen jako jeden z příkladů přetrvávajících resentimentů. Žaloba na něj tudíž podle listu dokládá, jak náchylné ke zneužití je omezování svobody slova ve jménu zajisté dobře míněných snah o ochranu slabších před projevy nesnášenlivosti. Možná by se pan Patočka při četbě názorové rubriky oblíbeného deníku kapitalistů z Wall Streetu mohl lecčemu přiučit.
