Zakladatelé Avastu: Naše závislost na technologiích je šílená

Avast za několik týdnů se slávou vstoupí na londýnskou burzu, která firmu ocení na skoro čtyři miliardy dolarů. Pokaždé když jsme se s jejími zakladateli Pavlem Baudišem a Eduardem Kučerou setkali, ptali jsme se, kdy to bude. Tentokrát už bylo jasné, že je to na spadnutí, a o chystaném úpisu akcií mluvit příliš nemohli.

S jedněmi z nejúspěšnějších podnikatelů polistopadové éry jsme tak v rámci seriálu Příštích 100 let republiky mluvili o budoucnosti, o tom, jak jsme závislí na technologiích, proč se vzdáváme svobody a že se vlastně máme skvěle.

LIDOVÉ NOVINY: Místo otázky, kdy půjdete na burzu, se dnes zeptáme, jak se žije společnosti, která je na počet zákazníků největší českou firmou na světě?

KUČERA: Dobře. Jak odpověděl zakladatel Snapchatu v jedné talk show na otázku, jak se cítí: Jsem mladý, jsem bílý, jsem vzdělaný, jsem bohatý. Já jsem prostě šťastný člověk. Tak asi tak.

LIDOVÉ NOVINY: Mít takřka půl miliardy zákazníků je i velká zodpovědnost. Jak usínáte, když víte, že jakákoli chyba může mít dalekosáhlé následky?

BAUDIŠ: Určitě to je obrovská zodpovědnost, v současné době ale ty chyby, které by mohly mít takový dopad, nemůžeme udělat my, ale spíše naši kolegové. A těm samozřejmě při každé příležitosti klademe na srdce, aby se toho vyvarovali.

KUČERA: Usínáme dobře.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte si, že úspěch, jaký má Avast, lze v českých podmínkách ještě zopakovat, nebo to bylo naprosto unikátní?

BAUDIŠ: Zopakovat se dá leccos. Možné to je, jednoduché asi ne. Úspěch závisí na spoustě věcí a jednou z nejdůležitějších je štěstí. My jsme ho měli opravdu veliké. Jak na načasování různých věcí, tak na lidi, s kterými jsme pracovali a vlastně pracujeme dodnes.

KUČERA: Dneska jsem přišel pozdě právě kvůli tomu, že jsem měl zrovna schůzku s jedněmi startupisty. Takže se těším na to, že jednou někdo takový úspěch zopakuje. A pokud se mu to nepovede, alespoň se o to pokusí. A to je přece důležité.

LIDOVÉ NOVINY: Vidíte nějakou oblast nebo přímo firmu, které by se to mohlo podařit?

BAUDIŠ: V současnosti nikoho takového nevidím. To ale vůbec neznamená, že nikdo takový neexistuje. Je to logické, vždyť většina věcí, které se povedou, boří zaběhlé představy a mění krajinu lidských potřeb, přichází neočekávaně. Kdyby byly očekávatelné, už dávno se jim někdo věnuje. Když se podíváte na to, jak lidé před sto či padesáti lety předpovídali podobu budoucnosti, řadu věcí si vůbec nedokázali představit.

LIDOVÉ NOVINY: Měli jste třeba vy, když jste se svým byznysem začínali, nějakou představu, jak se vše bude dále vyvíjet?

BAUDIŠ: Neměli. Nejenže jsme si nepředstavovali, že bychom mohli pracovat jinde než ve Výzkumném ústavu matematických strojů, my jsme si ani nedokázali představit, že skončí komunismus. Analýza prvního viru a napsání antiviru pro nás bylo zajímavé mentální cvičení, ale o ničem dalším jsme neuvažovali. Podobné to bylo, když jsme začali podnikat na vlastní triko – vždy jsme o budoucnosti uvažovali v maximálním horizontu dvou tří let.

LIDOVÉ NOVINY: Jak už naznačilo vaše setkání s mladými podnikateli, snažíte se začínajícím firmám pomáhat. Co jim radíte? Jaké atributy by měl podnikatel mít, aby uspěl?

BAUDIŠ: Musí mít samozřejmě nějaký nápad. Zároveň by ten nápad měl mít ekonomický základ. Když nejde nápad zpeněžit, monetizovat, je to špatně. V globálním měřítku to můžete vidět na Twitteru, což je sice skvělá myšlenka, ale monetizace zatím pokulhává. Stejný problém měl zpočátku Facebook, než přišel na to, jak získat peníze z reklamy a z takzvaných big dat neboli velkých dat.

KUČERA: Nejdůležitější je, aby podnikatelský nápad řešil nějaký problém, který lidi mají, nebo aby jim nabídl něco nového, co by je mohlo zaujmout. Když už to lidi zaujme, obvykle se tam ty peníze najdou. Někdy to trvá déle, někteří zakladatelé penězi přímo opovrhují, to je pak těžké. Ale my jsme byli podobní. Ze začátku podnikání pro nás bylo nejdůležitější, že nemáme šéfa, že do práce můžeme přijít klidně v jedenáct hodin a není to žádný problém. Byla to obrovská svoboda, kterou třeba současní startupisté, kteří mají v zádech už často nějakého investora, velmi často ani nemají.

LIDOVÉ NOVINY: Změnilo se od vašich začátků i prostředí, ve kterém se české začínající společnosti pohybují?

KUČERA: Změnilo – a k lepšímu, protože si lidé uvědomili, že do perspektivních začínajících firem se vyplatí investovat peníze.

BAUDIŠ: Na druhou stranu v době, kdy jsme začínali, bylo podle mne mnohem snazší přijít s něčím novým. Začínal tehdy kupříkladu internet a platí, že vždy, když něco nového začíná, je příležitostí hodně.

LIDOVÉ NOVINY: V současnosti se hodně mluví o umělé inteligenci a o tom, jak ovlivní budoucnost lidstva. Jak to vidíte vy?

BAUDIŠ: O umělé inteligenci se mluví už tak 80 let a myslím, že k té představě, kterou vytvářeli pionýři sci-fi, máme ještě hodně daleko. Ale je to oblast, která se samozřejmě stále rozvíjí a přináší to mimo jiné i otázky etického charakteru. Například onen známý problém, zda autonomně řízené auto ohrozí v kritické situaci spíše řidiče, nebo chodce.

KUČERA: Umělá inteligence ve smyslu Turingovy definice, že nepoznáme, zda hovoříme se strojem, nebo s člověkem, dnes prakticky existuje. Ohledně umělé inteligence jsem poměrně skeptický, protože si myslím, že až si ty stroje uvědomí samy sebe, zjistí, že nás nepotřebují. A prostě nás odpojí. Vzhledem k tomu, že jsme na strojích čím dál závislejší, přežijí pak jen lidé žijící ve starých kamenných stavbách se zásobami potravin, kteří mají pole, jež dokážou obdělávat. Myslím, že závislost na technologiích, kterou máme, je šílená a přehnaná. Někteří lidé svůj život neprožívají, někteří jej pouze sdílejí. A to je podle mne velká chyba.

LIDOVÉ NOVINY: Dá se však tento trend zastavit?

KUČERA: Já myslím, že si to lidé časem uvědomí a zastaví to.

BAUDIŠ: Já myslím, že ne. To je právě ten rozdíl mezi Orwellem a Huxleym. Orwell říká, že společnost bude řízena pomocí represí, poprav, bude zakázáno číst knihy, zatímco Huxley tvrdí, že represe nebude vůbec zapotřebí, protože lidé se dobrovolně sami podřídí, za pár cukříků se podvolí a knihy stejně číst nebudou.

KUČERA: Lidé jsou ochotní vzdát se velké části svých svobod za hrozně málo. To bylo vidět třeba ve Spojených státech po 11. září. Po celém světě se dnes lidé vzdávají svého soukromí, čímž se vlastně vzdávají své svobody. Když se dnes bavím s mladými startupisty, zdá se mi, že jim to vyhovuje, a v extrémním případě to může skončit totalitním státem. Dnes jsme zrovna řešili, zda má člověk obětovat svou svobodu za to, že bude bezpečno. No samozřejmě že ne. Člověk má mít možnost stát se kriminálníkem, protože když tu volbu nemá, nemá svobodu. Jak ukazuje film Lid vs. Larry Flint, musíme mít svobodu tisknout prasárny, aby nám příště nezakázali tisknout básně. Vzdávat se svobody je strašné.

LIDOVÉ NOVINY: Cítíte, že svobodu ztrácíme, nebo se jí sami vzdáváme?

BAUDIŠ: Myslím, že platí obojí.

KUČERA: Jakmile se dobrovolně vzdáme jen kousíčku svobody, okamžitě se jí zmocní stát a vlády.

BAUDIŠ: Ono to začíná už v dětství. Když jsme my byli malí a neexistovaly mobilní telefony, vypadli jsme na celé odpoledne ven a rodiče o nás nevěděli. Bylo to normální a v pořádku. Dnes děti chodí daleko méně ven, protože se o ně rodiče bojí, a jsou pořád pod dohledem, protože u sebe neustále mají mobil. A děti si na to zvyknou natolik, že jim přijde normální být neustále pod dohledem.

KUČERA: Jen potom rodiče v roli dohlížitele vystřídá stát nebo někdo jiný.

LIDOVÉ NOVINY: Nejsou v tomto ohledu horší než vláda nadnárodní korporace?

KUČERA: Nejhorší ze všeho jsou vlády. Firmy chtějí jen peníze, nechtějí lidi sledovat, jestli náhodou nedělají něco proti vládě nebo něco, co není veřejně tolerováno. Navíc to, co není tolerováno, se časem mění. Takže se může zjistit, že Kevin Spacey sáhl před třiceti lety nějaké ženě na zadek, a kvůli tomu ho teď vymažou z filmů. Vždyť je to strašné. Navíc se to vše samozřejmě děje bez prokázání viny.

BAUDIŠ: Naše firma samozřejmě data uživatelů také využívá, ale my si od začátku velký pozor, jak s nimi pracujeme a co vlastně využíváme. Tím prvním krokem samozřejmě je, že je anonymizujeme, aby se nedala dohledat identita konkrétních lidí.

KUČERA: Přirozeně většinu dat o lidech mají firmy, to ale neznamená, že by o tato data vlády nestály. Otázkou pak je, co mohou firmy dělat, když po nich vlády tato data chtějí. V demokratických státech se ještě mohou trochu kroutit a takové požadavky odmítat. Co ale dělat, když chtějí firmy podnikat v zemích, v nichž vládne totalitní režim? Například v Číně? Když vám v Číně vláda řekne, že jí určitá data musíte poskytnout, nesmíte to odmítnout. Přirozeně můžete odejít a byznys v té zemi dělat nemusíte.

LIDOVÉ NOVINY: V Číně jste něco podobného zažili na vlastní kůži?

BAUDIŠ: Před několika lety jsme se snažili proniknout na tamní trh, chtěli po nás tehdy zdrojové kódy i naši databázi virů. Odmítli jsme to a byznys v Číně neděláme. Měli jsme tam nicméně nějaké uživatele a před nějakou dobou tamní orgány odřízly přístup na veškeré naše servery, protože jsme díky technologii VPN umožňovali obejít jejich „Velký čínský firewall“ – cenzorní elektronickou zeď, přes kterou se tamní lidé nedostanou na svobodný světový internet.

LIDOVÉ NOVINY: Můžete říct, které další státy kromě Číny jsou vůči VPN sítím restriktivní?

BAUDIŠ: Stejná technologie VPN začíná být částečně problémem i v Rusku a rovněž Francie je známá tím, že jí vadí šifrování. Zdůvodňuje se to bojem proti terorismu, přitom virtuální privátní síť se používá hlavně v rámci společností pro připojení do vnitřních sítí. Společnosti si tak chrání svá obchodní tajemství, a jakmile by se šifrování zakázalo, budou zaměstnanci firem pracující mimo budovu společnosti buď muset dojíždět, nebo nebudou mít přístup k datům.

KUČERA: Když nějaké vládě vadí „vépéenka“, vlastně vám sděluje, že nemáte mít žádná tajemství. To je přece strašné.

LIDOVÉ NOVINY: Které hodnoty bychom se v našem geopolitickém prostoru měli snažit si zachovat?

KUČERA: Máme tu již mnoho set let trvající křesťanskou tradici, vycházejme tedy z toho, že tu máme desatero, kterým bychom se měli řídit a jež by nám mělo poskytovat prostor pro kvalitní život.

BAUDIŠ: Naše pozice v Evropě je, myslím, unikátní, se všemi výhodami i nevýhodami, které z toho v minulosti plynuly. Jsem rád, že jsme součástí svobodné Evropy, a to je věc, kterou bychom si měli udržet a pracovat na ní. Přijde mi, že lidé před čtvrtstoletím, když jsme svobodu získali, moc dobře věděli, že to není samozřejmost, tento pocit se ale podle mne v poslední době ztrácí. Před nějakou dobou jsem viděl v televizi pořad, kde se mladých lidí ptali na věci týkající se naší nedávné historie, a většina z nich o tom neměla ani páru. Mám pocit, že výuka dějepisu končí na školách druhou světovou válkou, což je obrovská škoda. Ta zkušenost, že svoboda není zadarmo, kterou jsme my měli, se nějak vytrácí.

KUČERA: K tomu bych chtěl jen poznamenat, že je šílené, jak někteří politici manipulují veřejným míněním ve svůj prospěch. Příkladem je naprosto neexistující migrantský problém v naší zemi. Sem žádný migrant nechce, přesto tu existují politické strany, které mají díky obavám z migrantů dohromady skoro dvacet procent. My přece žádný migrantský problém nemáme! A přesto tu je hnutí, které na to konto otevřelo otázku vystoupení Česka z EU! Co bychom asi tak bez Evropské unie dělali? My nejsme bohatá země jako Velká Británie, nemáme ani žádné nerostné bohatství. Nechápu, jak může vůbec někoho napadnout, že nám EU škodí. Politici si zvykli říkat, že cokoli dobrého je naše zásluha a cokoli, co je špatně, je vina EU. Ale tak to samozřejmě vůbec není.

LIDOVÉ NOVINY: Do čeho bychom jako Česko měli nyní investovat, čemu se věnovat a na co klást důraz, aby naše země prosperovala?

BAUDIŠ: Hlavně by stát měl být menší, než je. Představa, že stát vybere skoro vše na daních a zase to přerozdělí, není podle mne úplně nejlepší. Stát by se měl starat o věci, jako je dodržování zákonů, sociální péče, zdravotnictví v té základní podobě a tak dále – a v těchto oblastech by to měl dělat skvěle. Pak jsou ale věci, o které by se stát starat neměl. V porovnání s 90. lety je třeba vidět velký rozdíl v byrokracii týkající se podnikání. Nyní je mnohem větší. Totéž se týká doktorů nebo učitelů, kteří velkou část svého času tráví vyplňováním nějakých papírů. Stát nemá mít vše pod kontrolou, nemá mít všechna data. Měl by ve své péči ubrat a lidem více věřit. Budou pak více tvůrčí a výkonnější. A samozřejmě by měl stát více rozvíjet svou infrastrukturu.

KUČERA: Vždyť my dodnes nemáme dobudovanou dálniční síť. Nafasovali jsme z Bruselu neuvěřitelné množství peněz, které se ale rozdělovaly šílenými metodami. Poláci si za evropské peníze alespoň vybudovali základní dálniční síť. My máme spoustu nesmyslných projektů, ale třeba dálnici z Prahy do Polska nebo Rakouska ne. Totéž platí o železnici. Když se podíváte, jak rychle se vlakem člověk dostal z Prahy do Brna za Františka Josefa I. a jak rychle se tam dostane dnes, je to zrychlení zanedbatelné. A třeba do Liberce jste se z Prahy dostal za císaře pána po dráze rychleji. Stát prostě nemá představu, co vlastně chce.

BAUDIŠ: To souvisí s tím, že politici uvažují v horizontu čtyř let a takoví ministři zdravotnictví či školství se mění ještě rychleji. Každý tam přijde se svou vlastní představou a začne to celé překopávat.

LIDOVÉ NOVINY: Abychom byli trochu pozitivnější, v čem myslíte, že jsme jako národ dobří? Na čem můžeme stavět?

BAUDIŠ: Myslím, že jsme šikovní, ať již jde o naše ruce, nebo hlavy. Vypíchl bych i schopnost improvizace. Když se něco nedaří, zkusí to Čech udělat jinak, inovativně. Jsou národy, které to nedokážou. Když to nejde udělat určitým způsobem, nejde to podle nich udělat vůbec. Myslím, že Češi jsou také obecně nekonfliktní, což určitě souvisí s historií. Kdyby byl takto malý národ konfliktní, asi by ve střední Evropě dlouho nepřežil.

LIDOVÉ NOVINY: Co byste poradili rodičům? Co by měly jejich děti studovat, aby v moderním světě uspěly?

KUČERA: Především bych chtěl říct, že by stát neměl mít monopol na školství. Neměl by sám určovat, co a jak se bude učit. Školy by měly být různorodé, měly by učit různé věci, aby byli lidé různí. Protože když jsou lidé stejní, jsou snáze manipulativní, protože nemají jiné názory nebo se s nimi setkávají daleko obtížněji.

BAUDIŠ: Myslím, že důležitá je u dětí samostatnost. Rodiče by je měli vést k tomu, aby na spoustu věcí měly vlastní názor, aby si ho dokázaly obhájit.

LIDOVÉ NOVINY: Když mluvíme o školství, máte pocit, že se v poslední době nějak mění kvalita absolventů, kteří přicházejí do vaší společnosti?

BAUDIŠ: Spolupracujeme s několika vysokými školami u nás a ti kluci, kteří k nám přicházejí, jsou velmi šikovní. My si ale samozřejmě již během studia vybíráme. Již před dvanácti lety jsme k nám také přetáhli jednoho přednášejícího z FEL a pět jeho nejlepších žáků. Škola se zpočátku tvářila naštvaně, asi po třech letech jsme za nimi ale přišli a řekli: My vám ho na část úvazku vrátíme, nebudete ho dokonce muset platit, za odměnu si ale budeme moci vybrat lidi, kteří k nám nastoupí. To je win-win situace. Škola má zajímavý kurz, my získáme zajímavé lidi a studenti si zase již během studia mohou při praxi vyzkoušet různé věci a možnost jejich uplatnění po vysoké škole je daleko větší.

LIDOVÉ NOVINY: Letos to je třicet let, co jste založili firmu, znáte se ještě déle. To už je jako manželství, nelezete si občas na nervy?

KUČERA: Ani ne. Já jsem na Pavla řval jednou, a to jsem se pak i styděl.

BAUDIŠ: V tom je to asi obdivuhodné. Spousta firem se rozpadla, protože jim to spolu nefungovalo. Nám to funguje.

KUČERA: My jsme hodní a vzorní, máme skoro čtyřicet let i stejné manželky. Snad proto jsme spolu vydrželi i v byznysu.

LIDOVÉ NOVINY: Není paradoxní, že navzdory tomu, jak dobře si žijeme, jsme my Češi neustále nespokojení?

KUČERA: Já tomu nerozumím. Lidé úplně zapomněli, jak žili.

BAUDIŠ: Když si člověk vezme ty hrůzy 20. století, obě světové války, uvědomí si, že lidé se dívali na svět kolem sebe optimisticky a řešili vážné problémy. Samozřejmě i dnes má spousta z nich vážné problémy, ale většině lidí v této zemi se žije nejlépe, jak se kdy žilo. A řeší se pseudoproblémy.