Zapomíná se na lokality mimo centrum Prahy

Marcel Soural, ředitel a předseda představenstva developerské společnosti Trigema, ve třetím rozhovoru z 20dílného seriálu LN a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN) o budoucnosti Prahy mimo jiné říká: „Skutečně je tu společenská objednávka mít v Praze hezká prostranství, spoustu zeleně. My developeři jsme již vycvičeni a snažíme se to do projektů začlenit. Máme však problém, že po dokončení projektu město není schopné ani ochotné tyto veřejné plochy převzít do správy.“

Okrajové lokality Prahy.

ČESKÁ POZICE: Co je největší bolestí Prahy?

SOURAL: Je jich více. Odpovím ale jinak, než se očekává. V Praze máme magistrát, který by měl vytvářet strategie rozvoje, přinášet vize a držet hlavní finanční kasu. Jenže přenesením správy majetku na městské části se magistrát zbavuje určitého vlivu nad svým majetkem a určitých kompetencí. Vzniká něco, co lze jen obtížně řídit.

V Praze je zvoleno magistrátní zastupitelstvo, na městských částech je ale většinou jiná politická reprezentace. Funguje systém různých schvalování, dělání si naschválů a nekomunikace, místo aby bylo město pod jedním velením a platila jedna strategie.

ČESKÁ POZICE: Je to specifikum Prahy, nebo se s tímto problémem potýkají všechna větší města?

SOURAL: Myslím, že je to specifikum Prahy. Praha se vzdala části kompetencí a její rozhodování je komplikovanější.

ČESKÁ POZICE: Souhlasíte s tvrzením, že Praha nemá vizi a plán, jak by měla vypadat třeba za deset dvacet let? Každá nová politická garnitura totiž zamítne, co předchozí vytvářela.

SOURAL: To platí i na úrovni státu. Po každých volbách se radikálně posune kormidlo jinam. Vezměte si hádky okolo EET. Jedno politické uskupení říká, že evidenci chce, druhé slibuje, že když vyhraje volby, EET zruší. Jaký to má dopad na nás občany? Stále se něco mění, stále je něco jinak.

Největším investorem v Praze, pokud se bavíme o rozvoji města, především infrastrukturních staveb, je magistrát. Pak je tu ale spousta soukromých investorů, kteří do rozvoje také zasahují. Ti potřebují mít dlouhodobě stabilní pravidla, protože investorská činnost je otázkou několika let. Stává se ale, že v průběhu přípravy projektu se pravidla několikrát změní. To není možné. Tím Praha hodně trpí.

ČESKÁ POZICE: Co se musí do budoucna změnit, aby byla Praha významnou evropskou metropolí?

SOURAL: Vše začíná vizí, jak by mělo město vypadat. Teď se konečně dokončil strategický plán Prahy do roku 2030. Řekněme, že vize je na stole. A bylo by dobré se jí držet a naplnit ji. Bylo by skvělé, kdyby politici a úředníci v Praze tento plán znali, nebo si jej alespoň přečetli. Často se o něčem mluví, a neví se o čem. Potřebujeme, aby byl plán závazný i pro budoucí politické vedení města.

ČESKÁ POZICE: Praha má výjimečně krásné historické jádro. Jak skloubit historickou podstatu s novými projekty?

SOURAL: Měli bychom respektovat, že je Praha perlou měst. Je tu památková zóna a je dobře, že je chráněná. Tam ať je konzervativní přístup. Neměl by ale být rigidní, protože přece nechceme mít z Prahy skanzen. Chceme, aby památková zóna žila, a to nejen turistickým ruchem. Bohužel se stává, že konzervativní přístup z památkové zóny se často infiltruje i do ostatních zón.

Přitom tam by již tak konzervativní být nemusel. Tam bychom měli stavět moderní domy, dělat zajímavou architekturu. To se ale neděje. Nebo jen v určitých částech. Prostor pro moderní architekturu tady je. Potřebujeme ale zvýšit ochotu prosadit a povolit takové stavby.

ČESKÁ POZICE: Dokážou Češi přijmout moderní architekturu? Nejsou příliš konzervativní?

SOURAL: Ne, nejsme konzervativní. Ale měli bychom vystoupit z regionálního vnímání, že jsme Češi. Jsme přece Evropané. Dívejme se, jak Evropa jede, jak se jinde věci řeší a mění. Nemůžeme být zavření do časoprostorové skuliny.

ČESKÁ POZICE: V tom, aby se více prosadila moderní architektura, by mohli hodně pomoci developeři.

SOURAL: To je pravda, ale musí nám pomoci stát, město, odborná veřejnost. Bohužel je zde vykopaný příkop mezi developmentem a ostatními subjekty. Cokoliv řekne developer, je špatně. Ano, spousta staveb promarnila svou příležitost. Možná je to tím, že veřejná správa a soukromý investor spolu málo komunikují, málo si vyjasňují své vize.

Město ale žádnou vizi doposud nemělo, proto nebylo s kým komunikovat. A navíc se změny poznají až za nějakou dobu. Trigema nyní připravuje dvě stavby, které mají ambici se po architektonické stránce vyrovnat Tančícímu domu. Více ale zatím nemohu prozradit.

ČESKÁ POZICE: Záleží developerům na architektuře budovy? Architektura jim přece nepomůže budovu zpeněžit. Pro investory je rozhodující, zda se ji podařilo dobře pronajmout.

SOURAL: Podívejte se na Londýn. Ani tam není každá stavba pěkná. Velká většina je průměrná. V Praze chybí architektonické perly, výjimečné stavby. Nicméně každá stavba nemusí být výjimečná. Je to komplikované, protože ne každý pozemek lze využít tak, aby na něm stála architektonicky zajímavá stavba. Budu rád, když tu bude vznikat více projektů, jako je Tančící dům. Ale kdyby takový dům stál na každém rohu, pak bychom si jej už ani nevšimli.

ČESKÁ POZICE: Lidé dnes chtějí, aby developeři ve svých projektech pamatovali i na veřejná prostranství, aby měli, kde se scházet, kam chodit na kávu... Proč je takových míst v Praze zatím málo?

SOURAL: Skutečně je tu společenská objednávka mít v Praze hezká prostranství, spoustu zeleně. My developeři jsme již vycvičeni a snažíme se to do projektů začlenit. Máme však problém, že po dokončení projektu město není schopné ani ochotné tyto veřejné plochy převzít do správy. To je paradox. Není někde chyba? Potřebujeme mít partnera, kterému veřejná prostranství předáme, aby se o ně staral a udržoval je.

ČESKÁ POZICE: Je v Praze dostatek zeleně?

SOURAL: Navštívil jsem hodně světových měst, myslím si, že Praha má zeleně dostatek. Záleží na tom, jak se o zeleň město stará. Je tu dlouhodobá strategie vytvořit zelený pás kolem Prahy, který by vznikl pospojováním současných a nově vytvořených parků. Zaregistroval někdo, že by se tato strategie již začala naplňovat, že by se na tom již pracovalo nebo se o tom alespoň mluvilo? Přitom si vytvoření zeleného pásu dala Praha do dlouhodobé strategie.

ČESKÁ POZICE: Pozornost se věnuje především centru Prahy. Považujete to za správné?

SOURAL: Měli bychom napřít pozornost do lokalit mimo centrum. Úplně se na ně zapomíná. Zde by se mělo hodně změnit, a to i ze strany města. Právě v okrajových lokalitách by měl vzniknout moderní veřejný prostor, měly by tam být parky, hospůdky a místa k setkávání. Proč mají lidé z těchto čtvrtí jezdit za kulturou do centra? Kultura by měla být i na jeho okraji. A když investora podpoří město, developer takové plochy rád vybuduje. Chce ale mít jistotu, že když něco vybuduje, město to převezme do své správy a nezabije to.

ČESKÁ POZICE: Bez spolupráce s městem to nejde?

SOURAL: Je to náročné. V Nových Butovicích vybudovala Trigema Czech Photo Centre. Funguje zcela na privátní bázi, neziskově. Jde o galerii, pořádají se tam výstavy. Slouží široké veřejnosti. A potřebuje zajistit provozní prostředky. Město podporuje divadla a další kulturní instituce v centru, takže by mělo podporovat i obdobné aktivity pro veřejnost mimo centrum. Zatím to ale tak nevypadá.

ČESKÁ POZICE: Podle demografických prognóz se počet obyvatel v Praze bude zvyšovat. Tomu ale neodpovídá současné tempo rezidenční výstavby. Co je třeba změnit?

SOURAL: Musí se zkrátit povolovací proces staveb. O tom mluví všichni. Poukazoval jsem na to již před třemi lety. Legislativa, která je s povolováním staveb spojená, se neustále přiostřuje. Pokud se něco nestane, situace se ještě zhorší. To si musejí uvědomit především politici. Musejí rozhýbat investice.

Praha nedávno schválila strategický plán rozvoje do roku 2030. Z něj vyplývá, že bude potřebovat 90 tisíc nových bytů, tedy šest tisíc nových bytů ročně. Pokud se povolovací proces nezkrátí, už příští rok stanovené parametry Praha nedodrží. A nikdy skluz nedožene. Stačila by přitom vůle politiků prosazovat vizi a strategii rozvojových plánů města a následně ji přenášet a její plnění požadovat po úřednících.

Dnes se všichni vyhýbají odpovědnosti rozhodnout a zaštiťují se tím, že vydají svoje razítka a rozhodnutí, až to jejich bude podpořeno řadou jiných razítek a rozhodnutí. Z povolovacího procesu se stal ohromný byrokratický moloch.

ČESKÁ POZICE: Někteří developeři jsou přesvědčeni, že současnou situaci zavinili Zelení, kteří mají v gesci územní rozvoj. Ti se ale brání, že povolování staveb je v gesci státní správy, což ovlivnit nemohou.

SOURAL: To není pravda. Územní rozvoj Prahy mají v gesci a je jimi přímo ovlivňován. Navíc v povolovacím systému funguje systémová podjatost. Samosprávu reprezentuje starosta, tajemník a další. Kdo zaměstnává státní správu, potažmo vedoucího stavebního úřadu? Samospráva! To znamená, že samospráva je zaměstnavatelem státní správy. To je špatně. Tam vzniká podjatost.

Stačilo by, aby stavební úřady nebyly pod samosprávou, ale řídilo je centrálně třeba ministerstvo pro místní rozvoj. Touto změnou by se dalo něčeho dosáhnout. Jenže starostové se nechtějí zbavit vlivu na výstavbu. Tak to ale fungovat nemá. Má být platný územní plán, k němu mají být platné vyhlášky a stavební předpisy. Pokud tyto regule stavba splňuje, měla by být povolena. Přístup by měl být stejný pro všechny. Jenže není.

ČESKÁ POZICE: Co by se mělo v Praze udělat v oblasti dopravy?

SOURAL: To je mega strategická věc, která se dotýká i dalších oblastí. Je zanedbaná. Není dobudovaný městský okruh, není zrealizovaný pražský okruh, nejsou postaveny radiály mezi okruhy. Ani 28 let od sametové revoluce nemáme to základní pro fungování města. Dobudujme urychleně okruhy a radiály a paralelně s tím budujme systém dostatečně kapacitních záchytných parkovišť P+R prstencovitě kolem Prahy. Teprve pak můžeme udělat systémová opatření, jako je mýto pro vjezd do centra.

Pokud to uděláme naopak, zavedeme mýto před dokončením základních komunikací, nastane kolaps v dopravě, bude to tragédie. Musíme si uvědomit, že každý den přijede do Prahy 170 tisíc lidí, nejvíce ze středních Čech, a večer zase odjedou. To denně představuje okolo 100 tisíc aut. V prvé řadě tu chybí dostatečně kapacitní parkoviště P+R. Současné tři tisíce parkovacích stání P+R potřeby města neřeší.

ČESKÁ POZICE: Zase narážíme na povolovací proces. Všichni chtějí okruh, ale ne v blízkosti, kde bydlí.

SOURAL: Položme si otázku: Bude mít Praha někdy okruh? Myslím, že dříve či později ano. Tak proč to nepovolíme hned. Chybí kompetence Prahy, aby řekla: Takto to bude vypadat, je to ve veřejném zájmu a v souladu s dlouhodobou strategií rozvoje města. Určitě výstavba okruhu někoho zasáhne, ale tak to prostě je. Až vyřešíme potřebné infrastrukturní dopravní stavby, zlepší se i životní prostředí, budeme mít čistší ovzduší. Bez vyřešené dopravy se ale dále nepohneme.

ČESKÁ POZICE: Kromě developmentu se věnujete i kultuře. Dělá Praha v této oblasti dost?

SOURAL: Už dnes tu je spousta zajímavých kulturních projektů. Třeba již zmiňované Czech Photo Centre v Nových Butovicích nebo holešovický DOX. To jsou dnes významné galerie moderního a současného umění v Praze. Jak je ale možné, že nedostanou od magistrátu grant na provoz? Praha musí říct, co chce, v čem se chce profilovat a co chce, a nechce podporovat. A zase jde o koncepčnost a dlouhodobost. Stejně jako v otázce dalšího územního rozvoje města.

• První rozhovor „Je na čase začít považovat developery za partnery“ z dvacetidílného seriálu Lidových novin a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN) o budoucnosti Prahy byl s prezidentkou ARTN Zdenkou Klapalovou.
• Druhý – „Praha se prezentuje jako město kultury. Ale tak tomu zcela není“ – s pražskou primátorkou Adrianou Krnáčovou.