Ve čtvrtek večer jsme se z našich médií dozvěděli suchou zprávu, že v průběhu své přednášky v mešitě Imán v damašské čtvrti Mazrá byl zabit sebevražedným útočníkem spolu s dalšími 42 lidmi jakýsi „prorežimní islámský duchovní“ Muhammad Saíd Bútí. Bašár Asad přichází o své poslední opory, radují se česká „nezávislá“ média. Kým však skutečně byl ten „Asadův imám“ a kdo měl hlavní zájem na jeho smrti? Ptá se Petr Markvart.
Šajch Muhammad Saíd Ramadán Bútí se narodil v roce 1929 v malé kurdské vesnici ve východním Turecku nedaleko iráckých hranic. Jeho otec Mulla Ramadán emigroval již roku 1933 do syrského Damašku, kde také Muhammad vystudoval základní a střední školu. Ve studiích islámského náboženství pokračoval později na prestižní Univerzitě Al-Azhar v egyptské Káhiře. V polovině padesátých let získal diplom z islámského práva a pedagogiky a v roce 1960 začal přednášet na fakultě náboženských studií damašské univerzity.
Byl členem Vysoké rady Oxfordské akademie, členem jordánské Královské společnosti pro výzkum islámských civilizací. Po mnoho let vedl nejvyšší vědeckou náboženskou radu (ulamá) Velké Sýrie (Bilád aš-Šám), tedy oblasti zahrnující dnešní Jordánsko, Izrael, Palestinu, jižní a střední Sýrii. Napsal více než čtyřicet knih zabývajících se vesměs islámskou právní vědou. Jeho zásadním dílem byla kniha Džihád v islámu: Jak mu rozumět a praktikovat jej (1994), kde rozhodně vyvrátil různé teorie radikálních muslimských kleriků o nutnosti násilného šíření islámu.
Autor tohoto článku Petr Markvart spolu s ředitelem České křesťanské akademie Stanislavem Novotným přijeli v červenci 2012 do Sýrie, aby zde iniciovali mezináboženský dialog mezi křesťany a muslimy. A to kvůli obavám o osud 1,5 milionu křesťanů žijících v Sýrii. Sešli se jak s představiteli křesťanských církví, tak s oficiálními představiteli hlavních islámských náboženských proudů v Sýrii. Všichni snahu o dialog, který by se vedl mimo syrský prostor, velmi vítali. Cítí se totiž ohroženi nastupujícími islámskými radikály, jež považují za hlavní zdroj všeho zla jak umírněné vyznavače islámské víry, tak křesťany. Zároveň si uvědomují, že mimořádně pestrá syrská náboženská mozaika může být nyní zcela zničena.
Mezi významnými osobnostmi, se kterými rozmlouvali, byl také šajch Muhammad Saíd Ramadán Bútí. I on se velmi zasazoval o dialog, neb si byl vědom, že situace spěje k rozsáhlým pogromům, které se nezastaví před nikým, kdo nesouhlasí s radikály.
Bútího schopnost argumentovat proti těm, kteří zneužili institutů, jako je islámský džihád, k náboženské nenávisti, byla trnem v oku radikálních kleriků
Podle prestižní americké publikace The Muslim 500, jež pravidelně určuje pořadí nejvlivnějších muslimů světa, zaujal v roce 2012 šajch Bútí 27. příčku. Jeho rozhodná podpora tradičních islámských právních škol oproti současným výkladům a schopnost argumentovat proti těm, kteří zneužili institutů, jako je islámský džihád, k náboženské nenávisti, byly od počátku trnem v oku radikálních kleriků, především hanbalovské školy islámu (praktikované hlavně v Saúdské Arábii a některých státech Perského zálivu), wahhábistů a saláfistů. Na rozdíl od těchto puristů byly hlavní sekulární arabské státy (především Egypt, Irák, Sýrie, Jordánsko a Turecko) tradičně pod vlivem mnohem tolerantnější a smířlivější hanífovské školy.
Jako syrský vlastenec byl šajch Bútí od počátku takzvaného „syrského povstání“ rozhodným odpůrcem rozdělování Sýrie a jejích obyvatel i zahraniční podpory různým teroristickým skupinám a bojůvkám. Jeho pevné postoje pro mnoho většinových sunnitů jasně signálizovaly, že v Sýrii nejde o povstání sunnitů proti alávitům, ale o ze zahraničí řízený pokus o státní převrat vedený po linii náboženských rozdílností.
Respektovaný akademik a teolog Bútí požíval vysoké vážnosti nejen u sunnitských, ale i u dalších muslimských i křesťanských duchovních. Jeho náboženský názor nebyl zpravidla dále diskutován nebo zpochybňován. S jeho zavražděním se válka v Sýrii dostala do nové fáze – do fáze boje proti jasně identifikovanému radikálnímu wahhábismu a saláfismu.
Bože, pomoz Sýrii a chraň její konsiliantní náboženské pastýře a jejich obce!
