Když v roce 2011 dopadlo na knižní pulty – velmi těžké, tlusté a nepřehlédnutelné – dílo Kolapsy a regenerace, v němž 33 českých vědců zhodnotilo kolapsy různých lidských kultur a epoch, byla to opravdová událost. Obsáhlého „sborníku“, který mimo jiné ukázal, co mají „hroutící se“ systémy společného, se prodaly tisíce kusů a letos byl zapotřebí i dotisk; dokonce ještě dnes patří unikátní svazek do první desítky nejprodávanějších knih na stránkách vydavatele (nakladatelství Academia).
Značné naděje tudíž vzbuzuje i nejnovější počin stejných editorů, egyptologa Miroslava Bárty a historika Martina Kováře. Opět totiž sestavili z výjimečných osobností autorský tým, který tentokrát představuje dějiny světa, civilizací a souvislostí v jednom souboru, čítajícím 560 stran. S knihou Civilizace a dějiny: Historie světa pohledem dvaceti českých vědců se ČESKÁ POZICE seznámila již před jejím čtvrtečním uvedením na trh.
To nejdůležitější, co se na světě dělo od doby před sedmi miliony lety až do prožívané současnosti, sdělují postupně paleoantropolog, archeologové, historikové, ale i biolog, geolog, historik hospodářských dějin, teolog, geofyzik, filozof i kunsthistorik. Dneškem vzývaná a zbožštovaná interdisciplinarita se zde ukazuje v plné síle a významu.
Nejen Magistra Vitae, ale i něco navíc
„Studium archeologie a historie civilizací a kultur není pouhou ,učitelkou života‘. Představuje zásadní klíč i k pochopení toho, co se děje v dnešním světě, neboť procesy, jimž čelíme, nejsou z velké části nikterak nové. Díky dlouholeté a soustavné práci mnoha mezioborových týmů jsme schopní detailně analyzovat anatomii a dynamiku působení jednotlivých historických fenoménů. Věříme, že poznání jejich potenciálu a možných scénářů jejich dopadů může mnohým neblahým událostem předejít, nebo je alespoň výrazně omezit,“ píší hlavní editoři v předmluvě.
Studium historie představuje zásadní klíč k pochopení toho, co se děje v dnešním světě, neboť procesy, jimž čelíme, nejsou z velké části nijak nové...Práce je rozdělena do 19 kapitol a dvou částí. V té první putujeme dějinami a sledujeme hlavní rysy vývoje lidstva na Zemi, ve druhé se další autoři zaměřují na specifičtější segmenty: na dějiny filozofie, umění, válečnictví, přírodních katastrof a také demokracie, která vykazuje – alespoň nyní v Česku – jakési projevy „únavy“. Editoři zmiňují úsilí o celistvější pohled na svět, o pochopení vztahu člověka a prostředí.
Navazuje nová kniha na Kolapsy, které zaujaly jak čtenáře, tak politiky? „Nejde o přímé pokračování v tom smyslu, že bychom se vraceli explicitně k tématu kolapsů. Podstatně více nám tentokrát šlo o to podívat se pod povrch obecných vývojových trendů různých společností a civilizací v synchronní perspektivě. Jinými slovy jsme považovali za fascinující úkol položit si otázku, co a jak se ve stejné historické nebo prehistorické době odehrávalo současně na různých místech planety a zda tyto zdánlivě nespojité oblasti něco přece jen nespojuje. A pokud ano, co to bylo,“ řekl ČESKÉ POZICI profesor Miroslav Bárta, jenž je vedoucím archeologických výzkumů v egyptském Abúsíru. Interpretační potenciál, který kniha nabízí, je podle něho značný a hodný sledování.
Špalek vědeckých osobností
Kdo se orientuje v tuzemských společenských (ale i přírodních vědách), musí ocenit, jaké osobnosti svými esejemi do čerstvé knihy přispěly. Jen namátkou: zrod rodu Homo popsal v úvodní kapitole antropolog Václav Vančata, formování lidské identity v době kamenné archeolog Jiří Svoboda z Masarykovy univerzity (mimo jiné jeden z největších evropských znalců pravěkého umění), prvních 600 let našeho letopočtu popsal historik Petr Charvát, na něhož vzápětí navazuje Jiří Macháček spolu s Václavem Drškou, Jaroslavem Pánkem a také Kovářem, jenž nás provede dějinami od 18. století až po současnost.
Druhý oddíl, nazvaný Člověk a jeho svět, otevírá esej filozofa Miroslava Petříčka, který se zabývá nejen tím, zda lze uvažovat o univerzálních dějinách. Dějiny světového hospodářství zpracoval Jakub Rákosník, dějiny přírodních zdrojů Václav Cílek, dějiny vztahu člověka k přírodě Petr Pokorný; vlivu přírodních katastrof si všímá Jan Kozák a fenomén válek v utváření civilizací zajímal Marii Šedivou Koldinskou s Ivanem Šedivým. Nechybějí ani kapitoly věnované něčemu výsostně lidskému, humánnímu: víře v Boha a v naději na spásu (Jiří Janák), dějinám výtvarného umění (Jan Royt) a také dějinám demokracie (Michal Stehlík), která na počátku 21. století čelí mnohým rizikům.
Dá se snad kniha přirovnat k některým dřívějším velkým projektům českého dějepisectví? „Troufnu si říci, že vzhledem k přesahům od humanitních disciplín k přírodovědným – i pokud jde o časový záběr naší práce, který sahá prakticky ,od nepaměti‘ do současnosti, od politických dějin, hospodářských dějin, dějin filozofie až po dějiny umění a tak dále – jde o naprosto unikátní dílo, které minimálně od poválečné éry, myslím po roce 1945, nemá v dějinách českého dějepisectví obdoby,“ řekl ČESKÉ POZICI druhý z editorů, profesor Martin Kovář, jenž je ředitelem Ústavu světových dějin Filozofické fakulty UK.
Věda je jen jedna
Jednotlivé eseje mají různý rozsah, zacílení i pojetí. Na každém autorovi, expertovi na danou problematiku, ale bylo, aby sám vybral to klíčové, stěžejní, co se událo a co nelze opomíjet v souborných dějinách civilizací a světa. A to není lehký úkol. Stejně nelehké bylo sehnat extrémně vytížené autory, aby si udělali čas a do „dějin světa“ přispěli.
„Vzhledem k tomu, že jsme chtěli pro svůj projekt získat nejlepší české vědce ve svém oboru, nebylo to úplně snadné, protože všichni tihle lidé jsou strašně zaměstnaní a mají nespočet povinností či termínů. Ale nakonec se to podařilo a míra naší spokojenosti s autorským kolektivem je, pokud jde o nás jako editory, maximální,“ říká Kovář, který má pro skoro dvě desítky spoluautorů jen slova uznání a díků za inspirující práci.
Jeho kolega, profesor Bárta, jenž se s mnohými svými kolegy stará o světovou pověst české egyptologie (jako je aktuální objev vrchního lékaře Horního a Dolního Egypta Šepseskafancha nebo loni princezny Šeretnebti, o němž ČESKÁ POZICE psala), zdůrazňuje důležitost debaty o možném přínosu historického bádání k palčivým otázkám dneška. Právě vydávanou knihu považuje za unikátní i v globálním měřítku, především kvůli pohledu společenských i přírodních věd.
„V tomto ohledu je to velký milník rozsáhlé mezioborové spolupráce, který ukazuje, že věda je jen jedna. Kašlali jsme na politiku, která ovládá i hodnocení vědy; a prostě jsme to udělali. A pokud jsme dokázali pobláznit dvacítku českých badatelů, kteří obvykle jsou velice vytížení, mluví to samo za sebe,“ míní Bárta.
Potáhne i bez „kolapsů“?
Zhodnocení práce ovšem čeká až na odborné recenzenty, a především čtenáře, jimž se tímto počinem nabízí tuze pěkný adept na vánoční dárek. Přestože nová kniha postrádá v názvu ono sexy slůvko „kolaps“, mohla by se stát v tisících knihovniček důstojnou nástupkyní své předloňské (tlustší) sestry.
Knihu vybavili předmluvou šéfové dvou nejvýznamnějších vědeckých institucí v ČeskuTo, že jsou aspirace nejnovějších „dějin světa“ značné, dokládá též věc nevídaná. Dvojitá předmluva od šéfů dvou nejvýznamnějších vědeckých institucí v České republice – rektora Univerzity Karlovy profesora Václava Hampla a předsedy Akademie věd ČR profesora Jiřího Drahoše.
Ten píše: „Kniha ukazuje, že civilizace se proměňují, ale jejich tvůrci si vždy nesou naději. A tak i my mějme naději na pokračování, zrozenou z těch fragmentů civilizačních forem, které slouží založení a rozvoji lidského společenství na principech svobody, demokracie a respektu k základním lidským právům, což vytváří podmínky pro kontinuitu generací, a tím i pro paměť a pro dějiny. Pokud čtenář objeví pod vrstvou důvěrně známých faktů původní podkladovou desku položenou zde na planetě Zemi před tisíciletími či dokonce miliony let generacemi našich předků a pocítí touhu vydat se temnými zákoutími dlouhé cesty člověka, pak si troufám tvrdit, že chvályhodné úsilí autorů této publikace nepřišlo vniveč.“
Související články ČESKÉ POZICE:
