V posledních dnech prezidentské kampaně bylo cítit ve vzduchu překvapení. A přišlo. Spolufavorit Jan Fischer vyklidil pozice a převálcoval ho Karel Schwarzenberg. Zatím první na pásce, Miloš Zeman, bude nyní pod stejně obrovským mediálním tlakem, pod nímž se zhroutil Fischer. I když je Zeman zcela jiná váha než tento nestraník, blíže k Hradu má překvapivě Schwarzenberg.
Kampaně totiž, jak nám prezidentské volby ukázaly, fungují. Schwarzenberga je od začátku ledna plná země. „Alternativci“ v něm našli svého kandidáta přitahováni silou všech možných (snad i nemožných) osobností, které ho podpořily. A nejen „alternativci“ – jeho marketérům se skvěle povedlo vytvořit obraz „jediného občanského kandidáta“, který může porazit zlo: dvojici Zeman a Fischer.
Barvotiskový obrázek
Sebepotvrzující kýč o nezávislém „Karlovi“ coby rytíři, do něhož vkládáme své naděje, bude pokračovat
Absurdní divadlo kolem prvního místopředsedy Nečasovy vlády bude ještě nějakou dobu pokračovat, o čemž jsme se mohli přesvědčit spatřením takřka revoluční atmosféry panující ve volebním sídle předsedy TOP 09, kde i na českou hymnu došlo. Zeman byl označen za muže minulosti. Jinými slovy: boj proti zlu bude další dva týdny pokračovat. A sebepotvrzující kýč o nezávislém „Karlovi“ coby rytíři, do něhož vkládáme své naděje, také. Tento barvotiskový obrázek bude lidi přitahovat stejně jako světlo noční můru.
Zeman (i jeho kampaň byla skvělá) bude oproti tomu v urputné defenzívě. Těžko může Schwarzenbergovi oplatit stejnou mincí. Image občanského kandidáta nemá a nezíská ji ani náhodou, revoluční patos si dovolit nemůže a velká část lidí bude volit ve smyslu „všechno lepší než Zeman“. Prostě proto, že bývalý předseda sociální demokracie rozděluje společnost. Podobně „silní“ kandidáti obklopení obdivovateli a současně vzbuzující odpor to mají ve dvoukolovém většinovém systému složité – příznivců je poměrně dost, nepřátel ale bývá vždy více.
Zeman na povolební tiskové konferenci už naznačil směr kampaně příštích dvou týdnů. Schwarzenberga chce „revolučnosti“ a „dobra“ zbavit. Poukázal (a dále poukazuje) na Miroslava Kalouska a na Schwarzenbergovu přítomnost v současné nepopulární pravicové vládě. Říká vlastně něco ve smyslu: není to boj dobra se zlem, ale boj levice s pravicí, kdo říká něco jiného, pak klame veřejnost. Schwarzenberga tém vlastně strhává k sobě „dolů“, aby ho mohl na kolbišti reálné politiky zasahovat, nikoli k němu vzhlížet a naslouchat, jak je jako uličník odněkud shůry kárán.
Strategie je to, stejně jako strategie Schwarzenbergova, výborná. Pokud se mu Schwarzenberga podaří sesadit z „občanského“ piedestalu a spojit ho s vládou (a přidá k tomu očekávaný úspěch v televizních debatách, které nás čekají), pak má Zeman šanci.
Kajícné cesty a panenská princezna
Pomoc ovšem potřebuje od komunistů, sociální demokracie a hodila by se i ta od Jana Fischera. Komunističtí voliči nepochybně pomohou, strana už je k tomu i vyzvala. Zřejmě jsou však jejich hlasy zahrnuty již v Zemanově zisku z prvního kola.
Špičky ČSSD se budou zřejmě potichu modlit, aby to Zemanovi nevyšlo
Sociální demokraté překročili svůj stín a po Dienstbierově porážce udělali z taktického hlediska to nejrozumnější, co v dané chvíli mohli: opatrně doporučili Miloše Zemana. Jejich voliči už v prvním kole Zemana zčásti preferovali a těžko by rozuměli tomu, kdyby jejich strana lavírovala mezi kandidátem pravicové vlády, proti níž ostře vystupují v parlamentu, a bývalým předsedou jejich strany, k němuž si přinejmenším někteří uchovávají sentiment spojený s tím, že jej vnímají jako novodobého Otce zakladatele. Proto se sociální demokracie odhodlala ke kajícné cestě do Canossy a Bohuslav Sobotka oznámil „jednmyslné“ stanovisko vedení ČSSD. A to i přesto, že se stranické špičky se budou zřejmě potichu modlit, aby to Zemanovi nevyšlo, protože Zeman na Hradě se rovná rozkolu uvnitř sociální demokracie.
Sám Jiří Dienstbier ovšem podobné vyhlášení nedal, a logicky. Ač stranický kandidát, jeho voliči nemuseli nutně být jen sociální demokraté, ale i ti, které získal svým důrazem na nabídku alternativy a alternativou rozhodně není Miloš Zeman. Popřel by tím sám sebe. Alternativou rozhodně pro většinového voliče Jiřího Dienstbiera (levicového kandidáta) není ani Karel Schwarzenberg, tudíž si lze velmi dobře představit duševní muka těchto lidí. Ve druhém kole nemají koho volit. Lépe řečeno: zřejmě to větší část „hodí“ Zemanovi (navzdory všemu), nebo zůstanou doma.
Jan Fischer do druhého kola pro své kolapsy v kampani nedoklopýtal a v sobotním odpoledni navázal na své umění nic neříct. Zatímco v kampani ho měňavkovitost popravila (spolu s komunistickou minulostí, neúspěchem debatách a podobně), nyní se ocitl v prostoru, kde ji lze velmi dobře zpeněžit.
Čeká jako princezna s tučným věnem více než 16 procent na výhodnou nabídku. A Fischer nutně potřebuje, aby přišla, protože poslední měsíce ukázaly, že se jeho obraz nadstranickosti a slušnosti změnil v úřednickou bezbarvost. Nedokázal formě vtělit obsah a jako potenciální zakladatel politické strany už nebude pravděpodobně pro své sponzory lukrativní.
Můžeme si proto „fischerovskou“ princeznu představit sice jako bohatou, nicméně dosti přestárlou pannu, pro níž jsou tyto námluvy námluvami posledními. Pro Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga by mohlo být vítězstvím v honbě za tímto věnem i udržení Fischerovy bezbarvosti. Předpokladem, ač zatím sociology nepotvrzeným, je, že Fischerovými voliči jsou lidé, kteří se o politiku moc nezajímají a jsou sesbíraní napříč politickým spektrem. Tito lidé ve druhém kole pak zůstanou dílem doma, dílem se mezi Zemana a Fischera rozdělí dle své levicovosti, či pravicovosti.
Voliči Táni Fischerové mohu oba kandidáty vidět jako nevolitelné zlo a někteří zůstanou doma
Schwarzeberg má oproti tomu jistou podporu voličů Zuzany Roithové a Vladimíra Franze. U Táni Fischerové tomu tak vzhledem k její sociální rétorice nemusí být absolutně jisté. Její voliči mohu oba kandidáty vidět jako nevolitelné zlo a někteří zůstanou doma. U Jany Bobošíkové lze očekávat vzhledem ke stylu její rétoriky, že její voliči se přikloní k Miloši Zemanovi.
Doslova tragédií bez míry a hranic skončily volby pro nejsilnější vládní stranu, ODS, a jejího kandidáta – Přemysla Sobotku. S 2,46 procenty o pár tisíc hlasů porazil jen Janu Bobošíkovou. Na rozdíl od Schwarzenberga se Sobotka nedokázal vyvázat z vládní odpovědnosti a schytal ji tvrdě.
Voliči ODS, jsou-li po Nečasově kontrasignaci amnestie ještě jací, jsou deprimovaným hloučkem zbylým po kdysi velké pravicové straně. Beznadějnost Sobotkovy kandidatury mohla ovšem přimět „mnoho“ voličů ODS, aby buď na protest vůči politice své strany nešla v prvním kole volit vůbec (předpokládám, že větší část), nebo šla podpořit jiné kandidáty – Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga.
Sobotka sice nyní podpořil Schwarzenberga, nicméně zůstává otázkou, zda bude vyslyšen. Václav Klaus, guru „velké“ části posledních věřících v resuscitaci ODS, je silná váha a přitom nepřímo, ale hlasitě podporuje Zemana. V neděli od trati Jizerské padesátky například označil Karla Schwarzenberga za levicového politika... Navíc zbytkoví sympatizanti strany nemají důvod volit předsedu konkurenční TOP 09 a uznávají Zemana jako silného politika.
Bitva dvou image
Co teď můžeme očekávat, ukázala v plné nahotě debata Miloše Zemana s Karlem Schwarzenbergem v nedělních Otázkách Václava Moravce. Zeman neustále obemílal, že Schwarzenberg je kandidátem pravice, spojoval ho se současnou vládou a připisoval mu podíl na její politice. Byl útočnější. Oslovoval svého soupeře střídavě „pane ministře“, „pane předsedo TOP 09“, „pane místopředsedo vlády“ – aby tu tolik potřebnou spojnici narýsoval.
Schwarzenberg na druhé straně obtáčel jiný kolovrátek: levice a pravice jsou obnošená vesta, zastaralé pojmy, je to o osobnostech. Snažil se překročit středovou linii směrem k liberálnější levici a zaujmout svou „občanskostí“ a „nadstranickostí“. Svůj příklon k pravici zamlžoval třeba tím, že prý dokonce i Miroslav Kalousek jej označuje za levicově smýšlejícího člověka.
Máme tu deset dní, které rozhodnou, která image zvítězí:
- „hodný Karel“ versus „zlý Miloš“,
- nebo „levicový Miloš“ versus „pravicový Karel“.
Na které z těchto front se souboj povede, zda na pohádkové, či politické, bych se tipovat neodvážil, nicméně mediální podporu bude mít varianta pohádková.
