KOMENTÁŘ Istvána Léka / Personální čistky, které provádějí členové vlády Jiřího Rusnoka na ministerstvech a ve státem ovládaných podnicích, mohly zaskočit jen ty, kteří prezidenta Miloše Zemana podcenili. Kdo pozorně poslouchal jeho inaugurační projev, nemohl si nedomyslet, že mezi prezidentovy priority patří vyčištění úřadů a státních podniků od lidí se spojením na organizovaný zločin. „Jedním z nejnebezpečnějších takových ostrovů jsou kmotrovské mafie, které parazitují na těle české společnosti, vysávají z tohoto těla krev a nevracejí této společnosti žádnou přidanou hodnotu,“ prohlásil Miloš Zeman.
Kardinální otázka však zní, zda jde o likvidaci odsávaček peněz, nebo jsou postupně připojovány odsávačky nové. Zjistit to bude úkolem především pro média, ale zcela jistě i pro zpravodajské služby a pro orgány činné v trestním řízení. Protože čert nikdy nespí a změny neprosazují andělé.
Když díky tragikomickému pádu Petra Nečase má prezident dokonce i svoji vládu, dostali ministři za úkol obměnit dozorčí rady, v některých případech i výkonný management státních společností a do uvolněných postů vysadit svoje parašutisty. A zadání se plní, aniž by vláda vedená Jiřím Rusnokem měla ve sněmovně důvěru, což je reflektováno jako skandál přirovnávaný převzetí moci Klementem Gottwaldem.
Jenže něco takového se už v této zemi stalo za vládnutí Mirka Topolánka, takže rozhořčení ODS či TOP 09 lze považovat za pokrytecké. Je pravda, že čistky se mohly uskutečnit elegantněji, ale to už je pouze otázka vkusu.
Prezident zná své voliče
Razance a nedůslednost personálních změn, které se doposud dotkly zhruba 80 lidí, je zarážející, ale veřejnost časem otupí a zvykne si. Když se to hodí, vláda trvá na otevřeném výběrovém řízení, aby se mohla zbavit ředitele Národního divadla, a když se to nehodí, vyprovodí celé vedení Českých drah a bez jakéhokoliv výběrového řízení dosadí do podniku svoje kamarády. Ale drtivá většina voličů Miloše Zemana takový detail nevnímá, což prezident dobře ví. Kalkuluje s tím, že lidé chtějí vidět krev, tak jim ji dává.
Je úplně jedno, zda vláda získá důvěru, nebo nezíská; v personální obměně bude pokračovat všude, kde to bude možné
Prořízka byla v pátek na chvíli pozastavená. Jednak kvůli očekávanému hlasování o důvěře, jednak proto, že po úletu ministra kultury Jiřího Balvína v Národním divadle musel premiér Rusnok zasáhnout, aby se „kulturní fronta“ nepostavila proti vládě prezidenta Zemana nejen na stránkách novin, ale i na chodníku před Strakovou akademií, natož pak před katedrálou svatého Víta. A je úplně jedno, zda vláda získá důvěru, nebo nezíská; v personální obměně bude pokračovat všude, kde to bude možné. Někde to možné jistě nebude, například v podniku ČEZ, který je pro budovatele nových pořádků zatím velké sousto.
Kdyby vláda při čistkách postupovala opatrněji a zvolna, Zemanovi příznivci by svou modlu podezírali, že ustupuje kmotrovským strukturám. Argumentace je jasná: V době vládnutí Topolánka a Nečase byly klíčové posty ve státních podnicích a v různých fondech rozděleny buď přímo na přání, nebo až po souhlasu kmotrů. A ruku na srdce, nemá prezident Zeman náhodou pravdu?
Rána stranickým financím
Zatím se neví, ve kterém bodě se prezident Zeman a jeho rozjetá ekipa zastaví, ani zda jde o poněkud extenzivní pojetí přebírání moci, nebo už o nájezd na změnu systému. Personální změny ve státních společnostech, různých organizacích a fondech jistě budou mít dopad na financování politických stran, které stojí proti prezidentovi. Následkem omezení vlivu kmotrů na zmíněné instituce a na ovlivňování výsledků různých miliardových tendrů se výrazně omezí možnost černého financování některých stran.
Miloš Zeman připomíná univerzálního bojovníka, který používá všechny druhy bojového umění, čímž postupně a lehce poráží i zdánlivě silné soupeře
Někteří cyničtější politici pravice pak už nebudou říkat, že ten či onen kmotr se zasloužil o demokracii v České republice, protože za to, že jim dali volnou ruku v tendrech na obrovské státní zakázky, vraceli miliony do stranické kasy. Pokud nejde o pouhou výměnu lidí, kteří mají zasunutá brčka do státní kasy, Zemanovi se může podařit to, po čem dlouhou dobu volá veřejnost – z financování politických stran odstřihnout černé peníze pocházející ze státního rozpočtu.
Personální změny na vysokých úřednických postech a ve státních společnostech a fondech jsou však jen prvním Zemanovým krokem. Důležitější je něco jiného, co za půl roku na Pražském hradě ani nemohl stihnout. Další bitvu vyhraje, pokud svojí chytrou, tvrdou a bezcitnou politikou prosadí v konkurenčních politických stranách takové personální změny, aby se do jejich čela co nejdříve dostali jeho spojenci. Pro další čtyři a půl roku „vládnutí“ Miloše Zemana je klíčové, aby se kromě své nevýznamné strany (SPOZ) mohl spoléhat na jasnou podporu minimálně jedné velké strany. A tou má být sociální demokracie.
Miloš Zeman připomíná univerzálního bojovníka, který používá všechny druhy bojového umění, čímž postupně a lehce poráží i zdánlivě silné soupeře. Poučení pro prezidentovy protivníky je, že s takovým zkušeným rváčem není možné zápasit v řecko-římském stylu. Úroveň a pravidla v politickém boji vždy určuje agresivnější strana. Sundají-li rukavice Zemanovi soupeři, máme se na co těšit.
