Až do předčasných voleb slavil prezident Miloš Zeman na šachovnici politických her úspěchy. Od svého zvolení zvládl třeba prosadit velvyslance podle svého gusta a nejvýraznějším sukcesem bylo instalování vlády Jiřího Rusnoka, která je pro své složení z lidí blízkých prezidentovi přezdívaná „vláda přátel Miloše Zemana“.
Prezidentovi se kumulace moci vzdor ostatním politickým silám v zemi zalíbila. Je tedy potřeba zajistit, že tento stav volby nenaruší. Od sečtení hlasů mu ale partie nevychází.
Plán A zhatily volební výsledky
Pokračování spanilé jízdy se mělo dosáhnout pomocí Strany práv občanů – zemanovci (SPOZ), označme si to jako plán A. V tomto scénáři měla SPOZ překročit pětiprocentní hranici a být další levicovou silou, která bude moci podporovat menšinovou vládu vítěze voleb, anebo se přímo stane součástí koalice. K tomu bude ještě zapotřebí přizvat komunisty, protože se nedalo čekat, že SPOZ a ČSSD budou mít nadpoloviční většinu ve sněmovně. (Mimo jiné by se tím po dvaceti letech dosáhlo jakési rehabilitace komunistů jako možného partnera pro vyjednávání na politické scéně.)
Výměnou by se ve vládě udrželi někteří „úředničtí“ ministři Jiřího Rusnoka a Hrad by Strakovu akademii řídil dál. Aby vše běželo hladce, bylo by ovšem třeba odstavit Bohuslava Sobotku minimálně od premiérského křesla.
Plán A se rozsypal hned po sečtení hlasů. Zemanovo rozčarování bylo patrné.
Po sečtení hlasů se plán A rozsypal. Sociální demokracie utrpěla další volební vítězství v řadě, dokonce dopadla nejhůře za poslední čtvery volby a společně s komunisty se ani nepřiblížila kýžené hranici sta hlasů. A SPOZ přes turné Miloše Zemana po vlastech českých a masivní kampaň propadla zcela, když získala pouhých 1,5 procenta hlasů.
Neúspěch Miloš Zeman nepromíjí. V nedělních Otázkách Václava Moravce omlouval propadák strany opentlené jeho jménem tím, že přízeň prezidenta konkrétní straně je vždy polibkem smrti a voliči údajně nechtěli, aby vládl on i „jeho“ strana. Přesto bylo rozčarování nad výsledkem patrné, především z extrémně ledového tónu, kterým mluvil o hradním kancléři Vratislavu Mynářovi, jenž byl jedním z lídrů SPOZ. Zeman příkře řekl, že buď si Mynář neprodleně dodělá bezpečnostní prověrku, o niž zatím ani nepožádal, nebo přestane být kancléřem. Dříve byl k tomuto kancléřovu „nedostatku“ mnohem shovívavější.
Plán B nevyšel kvůli lhaní a zbrklosti
Když nevyšel plán A, v záloze čekalo béčko. Jeden jeho pilíř se opíral ještě o předchozí variantu: odstavit od vedení v ČSSD Bohuslava Sobotku. Prezidentova nechuť jej jmenovat premiérem, který navíc nebude chtít podléhat vlivu Hradu, byla už před volbami takřka hmatatelná. I proto se Zeman opakovaně vyjádřil, že pověří sestavováním vlády „představitele“ vítězné strany. Že se i plán B zvrtl, a to hned v první epizodě, nemusí být tak docela chybou Miloše Zemana.
Rozkládání ČSSD zahájila skupina sociálních demokratů hned den po volbách (a také den po utajené schůzce vrcholných představitelů strany s prezidentem). Místopředseda Michal Hašek a jeho spojenci vyzvali nejdříve veřejně Sobotku k odstoupení po volební „nevýhře“. Pak tuto výzvu odhlasovali i na předsednictvu strany. A Sobotku odvolali i ze čtyřčlenného týmu, který měl jednat s politickými partnery o možném povolebním uspořádání.
Ve zhroucení rezervního plánu sehrála roli v podstatě marginální schůzka v Lánech
Obrat nastal záhy. Sobotka nechtěl „pučistům“ ustoupit. Velkou roli v tom sehrála v podstatě marginální schůzka v Lánech. Její aktéři se ji ale rozhodli zuby nehty tutlat, což vyvrcholilo tím, že Hašek v přímém přenosu České televize lhal, že žádná schůzka nebyla.
Hašek veřejně lhal, a měl by proto odstoupit ze všech funkcí. K odstoupení z užšího vedení strany vyzvali někteří straníci v čele s šéfem Senátu Milanem Štěchem i ostatní „pučisty“. Bohuslav Sobotka ale už napřáhl smířlivou ruku, když například u Jeronýma Tejce prohlásil, „že umí odpouštět“. I kdyby totiž Hašek odstoupil, jeho křídlo v sociální demokracii zůstává a Sobotka se bude muset snažit vyjít i s lidmi nakloněnými Miloši Zemanovi.
Otázkou je, zda takto rychlý puč byl součástí prezidentova plánu
Otázkou je, zda takto rychlý puč byl součástí prezidentova plánu. Spíše ne, tak zbrklou akci by hradní stratég sotva doporučoval.
Jak tedy mohl znít plán B? O vládě se mělo začít dle prezidentových představ jednat až po ustavení sněmovny, což odstartuje 25. listopadu. Do té doby se měla ČSSD vnitřně rozštěpit ještě více, než tomu bylo před volbami. S rozhádanou stranou by potenciální partneři, především ANO a KDU-ČSL těžko sestavovali vládu. Mezitím se mělo Zemanovým spojencům podařit „rozkulačit“ hnutí ANO, které tak výrazný úspěch ve volbách nečekalo a v zásadě neví přesně, co si s ním počít. Udržet tak pestrý poslanecký klub, jaký tvoří 47 lidí z ANO, bude pro šéfa Andreje Babiše složité. I proto Zeman vyzýval ke sto dnům hájení sněmovního nováčka, aby se ukázalo, jak moc drží pohromadě a jestli z něj nejde pár, nebo i více poslanců uloupnout.
Tito poslanci by totiž mohli zajistit podporu pro nějakou variantu prezidentské vlády, tedy pokračování Rusnokova kabinetu v mírně obměněném formátu. Navrhl by jej prezident jako řešení pro zablokovaná jednání o vládě někdy po Novém roce. A podporu by zajistila třeba Haškem ovládaná podstatná část ČSSD s komunisty, Úsvitem přímé demokracie Tomia Okamury a nějakými přeběhlíky.
Že by opět ožily spekulace o trestních stíháních, spojených například s privatizací OKD, již Sobotka jako ministr financí dotahoval?Nezapomeňme, že zbrklost puče se Zemanovým rafinovanějším tahům moc nepodobá. Je tedy pravděpodobné, že se na Sobotku ještě něco chystá. Že by opět ožily spekulace o trestních stíháních, spojených například s privatizací OKD, již jako ministr financí dotahoval do konce?
Dá se velmi dobře předpokládat, že právě na troskách plánu B už vzniká, nebo již vznikl plán C. V sociální demokracii budou nadále příznivci Miloše Zemana, a není jich málo, kteří budou v jeho prospěch, ač zřejmě chytřeji a méně nápadně než Michal Hašek, pracovat. Stejně tak sázka na nejednotu ANO zatím nemusí být lichá.
Na jakém půdorysu bude chtít Zeman znovu narýsovat nějakou verzi Rusnokova kabinetu, ale není jisté. V této situaci je však zřejmé, že dosavadní vládu udrží u kormidla výrazně déle, než by se po volbách slušelo. Sociální demokracie se minimálně měsíc bude zabývat sama sebou, takže jednání o vládě významně nepokročí. S nějakými pokusy o sestavení vlády si politická scéna vystačí minimálně do února, ale také klidně do dubna. Dost času pro vyzkoušení nejen plánu C, ale i mnoha dalších písmen. Jistotou je, že prezident tuto hru určitě nevzdá.
