Téměř před čtyřmi lety, v březnu 2007, vyhlásila Česká národní banka (ČNB) nový inflační cíl platný od letošního ledna ve výši dvou procent s tolerancí jednoho procenta oběma směry. Cíl byl za přispění globální hospodářské krize splněn již o rok dříve, v lednu 2009, kdy se meziroční míra inflace dostala na 2,2 procenta.
Od té doby klesala. Dokonce na -0,2 procenta v říjnu 2009. Poslední známý údaj z letošního října je zcela v souladu s představami centrální banky – na úrovni dvou procent. Pohled na jádrovou inflaci, jež nezahrnuje ceny potravin, energií, vliv daňových změn ani regulovaných cen a je už nějakou dobu záporná, dává tušit, že česká ekonomika po loňském výrazném propadu výkonnosti stále nedosahuje svých možností.
Ani v příštím roce by se inflace neměla výrazně zhoršit směrem nahoru a vybočit z cílového intervalu ČNB. Ceny elektřiny zřejmě nenarostou o zprvu avizovaných až patnáct procent a svůj vliv bude mít i ochablá domácí poptávka podlomená rozpočtovými škrty.
Měnová politika centrální banky tedy pravděpodobně zůstane ještě nějaký čas uvolněná a zvyšování úrokových sazeb lze očekávat spíš ve druhé polovině příštího roku. Hlavním rizikem mohou být světové ceny komodit, případně kurzové výkyvy domácí měny.
Z celosvětového hlediska bude zajímavé sledovat diskusi na téma cenová stabilita a odpovědnost centrálních bank za vývoj nejen úzce definovaného indexu spotřebitelských cen, ale i hodnoty aktiv. Debatu, která se v odborných kruzích nějaký čas vedla, přiživila hospodářská krize zahájená splasknutím bubliny na trhu hypoték v USA.
Největší poválečná recese totiž odhalila, že nestačí sledovat pouze index spotřebitelských cen, ale je i nutné hlídat další proměnné, jako jsou ceny nemovitostí a cenných papírů či úvěrová politika bank.
