Zpřísnění trestní odpovědnosti dětí nepotřebujeme

Profesor Pavel Šámal, autor trestního zákoníku, v rozhovoru mimo jiné říká: „Jakmile zejména mladý člověk pociťuje, že mu společnost křivdí, nebo mu ukládá něco, co by neměla, zpravidla se u něho nastartuje právě to, co nechceme. Objevuje se syndrom křivdy a na ten často navazuje protispolečenská činnost. Už současný zákon o soudnictví ve věcech mládeže dává dostatek možností, jak zacházet s těmito dětmi – můžeme uložit ochrannou výchovu nebo ochranné léčení.“

LIDOVÉ NOVINY: Dětští vrazi by mohli za své jednání odpovídat podle současných plánů v trestněprávní rovině už od 13 či 14 let. Bylo by to správné?

ŠÁMAL: Je to změna, kterou Česká republika opravdu nepotřebuje. V současnosti prakticky nemáme u dětí problémy s těmito, odborně řečeno, činy jinak trestnými. Samozřejmě, v určitém rozsahu delikventní činnost dětí existuje, ale v uplynulých deseti letech měla výrazně sestupnou tendenci. Argumentace slabšími ročníky, která se někdy objevuje, nemůže obstát.

Počet provinění mladistvých a činů jinak trestných dětí mladších 15 let totiž klesá i po příslušném přepočtení. Statistiky neukazují ani to, že by rostla brutalita dětských pachatelů, což se někdy bez konkrétních čísel tvrdí. V uplynulých letech počet vražd spáchaných dětmi mladšími 15 let osciloval od nuly do čtyř ročně a nerostla ani závažnost dalších násilných trestných činů, například loupeží nebo těžkých ublížení na zdraví. Tam by se přitom brutalita musela projevit.

Hrozbu pro společnost spočívající v „narůstající brutalitě“, o níž se v té souvislosti mluví, jsem nikdy neviděl doloženou na konkrétních číslech. Je to velmi jednoduché říci, ale měli bychom pamatovat na nejdůležitější skutečnost, stále to jsou děti.

LIDOVÉ NOVINY: Nedospívají ale dnes dříve, jak se někdy tvrdí?

ŠÁMAL: Vůbec si to nemyslím. Sociální vyspělost dětí je nižší, než byla třeba za první republiky. Tehdy sice byla hranice trestní odpovědnosti nastavena na 14 let, ale děti tehdy dokončovaly školní docházku a poměrně často rovnou nastupovaly do pracovního procesu. Začaly se tedy o sebe starat. Dnes to takto vůbec nefunguje, hranice vstupu do běžného života se posouvá.

Zaměňují se různé věci. Argumentuje se třeba technickými dovednosti a prací s počítačem. To je ale znak doby a každodennosti, ne vyspělosti dětí. Pokud o někom říkáme, že je trestně odpovědný, říkáme tím současně i to, že je schopný rozhodovat se samostatně a odpovědně ve všech zásadních životních situacích, a to s výjimkou těch, které vyžadují větší zkušenosti, což je například otázka volebního práva.Mám ale velké pochybnosti, že dnešní děti jsou sociálně vyspělé natolik, aby byly schopné se takto samostatně rozhodovat.

Dám konkrétní příklad. V této souvislosti se totiž vždy řeší i otázka sexuální zralosti. Za první republiky byla tato hranice nastavena rovněž na 14 let, dnes ale odborníci tvrdí, že v tomto věku ještě současné děti nejsou dostatečně vyspělé. Tvrdili bychom tedy, že se mohou odpovědně a plně při zvážení všech souvislostí rozhodnout spáchat trestný čin, vést sexuální život ale už ne. Přestávám tomu rozumět.

LIDOVÉ NOVINY: Věková hranice je tedy nastavena správně na 15 letech?

ŠÁMAL: Ano, podobně jako za první republiky je to spojeno s ukončením povinné školní docházky. To je základní moment, ve kterém má člověk vstupovat do života. Neříkám, že mám absolutní pravdu, ale moje zkušenost mi ukazuje, že zavírat 14leté či 13leté děti do vězení není správné.

Například ve Švýcarsku je sice nižší hranice odpovědnosti, do 15 let se ale neukládají tresty odnětí svobody. V dalších státech je naopak hranice trestní odpovědnosti vyšší než v České republice, a to až 18 let. Trestní odpovědnost bývá zpravidla navázána i na to, jak se s těmito delikventními dětmi pracuje, jaké programy se vůči nim uplatňují. Tohle se ale u nás ale vůbec neřeší.

Troufám si naopak tvrdit, že pokud bude snížena hranice trestní odpovědnosti, povede to k přesně opačnému efektu, než který si slibují ti, co změny prosazují. Trestná činnost se spíše zvýší, než by se snížila. Nechci v tom být ale špatným prorokem.

LIDOVÉ NOVINY: Proč by se měla zvýšit?

ŠÁMAL: Dítě reaguje jinak než dospělý člověk. Když ho nepřiměřeně potrestáte, velmi často to pociťuje jako křivdu. Pokud nastolíte tento represivní přístup k dětem, to znamená, že je z hlediska jejich chápání budete trestat přehnaně, osobně se domnívám, že děti pod 15 let to nepochopí. A budou se na základě toho stavět protispolečensky.

Jakmile zejména mladý člověk pociťuje, že mu společnost křivdí, nebo mu ukládá něco, co by neměla, zpravidla se u něho nastartuje právě to, co nechceme. Objevuje se syndrom křivdy a na ten často navazuje protispolečenská činnost. Už současný zákon o soudnictví ve věcech mládeže dává dostatek možností, jak zacházet s těmito dětmi – můžeme uložit ochrannou výchovu nebo ochranné léčení.

Všechno by to tedy měli zvážit odborníci a případně navrhnout úpravu těchto současných opatření, aby byla efektivnější. Je velmi nešťastné, že u posledního návrhu na snížení hranice trestní odpovědnosti jde o poslaneckou iniciativu, která neprošla žádným připomínkovým řízením. Podle mého názoru jde o uměle vytvořený problém, je to špatná cesta.

LIDOVÉ NOVINY: Nový trestní zákoník, jehož jste hlavním autorem, ale přitom byl původně schválen se sníženou trestní odpovědností na 14 let. Ale provázanou s možností sexuálního života...

ŠÁMAL: V původním návrhu trestního zákoníku to nebylo, dostalo se to do něj pod tlakem jistých politických kruhů. Snížení odpovědnosti tedy bylo schváleno, ale parlament ji ještě v mezidobí do nabytí účinnosti trestního zákoníku opět zvýšil na 15 let.

Teď se to tedy opět navrhuje, ale mělo by se to týkat jen některých trestných činů, což opět vyvolává pochybnosti o koncepčnosti tohoto přístupu. Ptám se: Je konkrétní dítě schopné více posoudit, zda někoho zavraždí, a méně, jestli něco ukradne? Znovu říkám, situace v protiprávní činnosti mládeže v České republice, doložená relevantními statistickými údaji, o potřebě takové ochrany společnosti nevypovídají.

LIDOVÉ NOVINY: Je to tedy populismus?

ŠÁMAL: Nechci nikomu sahat do svědomí, ale jsem přesvědčen, že nejde o dobrý návrh. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, podle kterého se v současnosti postupuje, je sice možné vylepšovat, ale mělo by se o těchto věcech věcně diskutovat a k řešení přistoupit na základě odborné analýzy celé problematiky, a nikoli unáhlených návrhů.

Můžeme uvažovat například o tom, zda ochrannou výchovu, kterou je možné v současnosti prodloužit až do 19 let, neprodloužit u závažných činů například až do 21 let. Proč hned měnit trestní odpovědnost? Navíc zmíněný návrh počítá i s rozšířením maximálního trestního opatření u mladistvých z deseti na15 let odnětí svobody. Pro 13leté děti je to opravdu neadekvátní.

LIDOVÉ NOVINY: Lepší cesta je tedy prevence a ohlídání problémových dětí před tím, než takový skutek spáchají?

ŠÁMAL: Přesně tak, na této myšlence je založen celý zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Proto nejde o to „oplatit“ dětem a mladistvým jejich skutek, jak je tomu zčásti u dospělých, jejichž vnímání postihu je jiné. U mládeže je třeba použít opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se děti mladší 15 let a mladiství nadále páchání protiprávní činnosti zdrželi. Dítě se vyvíjí a stále až do dospělosti zůstává dítětem. Prevence a účinné programy probační, terapeutické, vzdělávací a sociálního výcviku a podobně pracující s problémovými dětmi, to je mnohem lepší cesta než represe.

LIDOVÉ NOVINY: Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková vás pověřila přípravou nového trestního řádu, její nástupce Robert Pelikán ale svěřil hlavní práce pracovní skupině vedené profesorkou Dagmar Císařovou. Funguje stále „vaše“ komise pro přípravu nového trestního řádu, které by měla pracovní skupina své návrhy předkládat?

ŠÁMAL: Ano, funguje, ale od nástupu nového pana ministra se sešla jen jednou, v únoru tohoto roku. Projednala určité materiály, které byly zpracovány ještě za činnosti mé užší komise, ale nová komise je určitým způsobem přepracovala. K nim se velká komise vyjadřovala. Jaký to bude mít výsledek, nejsem zatím informován.

LIDOVÉ NOVINY: Čeho se tyto materiály týkaly?

ŠÁMAL: Základních zásad, subjektů trestního řízení a zajišťovacích úkonů. U základních zásad nastal určitý posun, podle mého názoru ne příliš šťastný. Vypadly totiž některé zásady, například zásada kontradiktornosti. Některá další původně navržená řešení byla opuštěna bez bližšího zdůvodnění. Myslím, že tyto změny příliš neprospějí dalšímu osudu nového kodexu. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

LIDOVÉ NOVINY: A pokud jde o zajištění?

ŠÁMAL: Tyto změny jsou už předmětem současné novely trestního řádu, je tedy otázka, do jaké míry nastane posun v nové kodifikaci. Pokud se bude pokračovat současným směrem, v podstatě by stačily další novelizace a nebylo by třeba nového trestního řádu. Ale to je věc názoru, netvrdím, že musím mít pravdu. Tyto hlasy však zaznívaly i na velké komisi a uvidíme, jak se s tím ministerstvo spravedlnosti dále vypořádá.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vypadá vztah velké komise a pracovní skupiny? Můžete najít shodu?

ŠÁMAL: Jsem optimista a věřím, že shodu lze nalézt v každém složení. Nepředpokládám, že by pracovní skupina nerespektovala názory velké komise. V této fázi se to ale nedá přesně říci, jak se to bude vyvíjet. Stejně se nepředpokládá, že by se celý nový trestní řád brzy předkládal do legislativního procesu, takže je to práce spíše do budoucna. V té souvislosti považuji za nutné zdůraznit, že psaní kodexu není jednoduchá záležitost.