Hnutí Obsaďte Wall Street začalo 17. září v New Yorku a iniciovala je kanadská aktivistická skupina Adbusters. Od té doby demonstrace v Zuccottiho parku na Wall Streetu pokračují. Jsou zaměřené především proti sociální a ekonomické nerovnosti, chamtivosti korporací, jejich – zejména z oblasti finančních služeb – moci nad americkou vládou a vlivu na ni, což platí i pro lobbisty.
Ústřední heslo demonstrantů „My tvoříme 99 procent“ odkazuje na příjmovou nerovnost mezi jedním procentem nejbohatších Američanů, kteří ovládají 40 procent bohatství země, a zbytkem obyvatel. Protestující jsou různé politické orientace – od liberálů, politicky nezávislých, přes anarchisty a socialisty až po libertariány a environmentalisty. Na začátku protestů většinu demonstrantů tvořili mladí lidé, postupem času však začali být z různých věkových skupin odpovídajících uživatelům sociálních sítí. V současnosti jsou různého věku, pohlaví i rasy. Někteří lidé je považují za levicovou obdobu hnutí Tea Party.
Podle průzkumu agentury Penn, Schoen & Berland z 10. a 11. října, která jej provedla mezi dvěma sty demonstranty, jen 15 procent z nich bylo nezaměstnaných. Většina z nich podporovala amerického prezidenta Baracka Obamu a vyšší daně pro bohaté. A zhruba polovina souhlasila se státní finanční pomocí bankám. Iniciativa je nejvíc kritizovaná za to, že nemá žádné požadavky ani cíle.
Od 9. října se podobné demonstrace odehrávají v 70 velkých amerických městech. A celosvětově se iniciativa Obsaďte Wall Street rozšířila do více než devíti set měst. Navzdory tomu se 49 procent vrcholných manažerů oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE nedomnívá, že by iniciativa Obsaďte Wall Street mohla přerůst v celosvětový odpor proti korporacím a bankám.
Odpovídalo 127 vrcholných představitelů firem.
Jsou o tom přesvědčeni i tito dva respondenti:
„Nedopadne to tak, ale nic nelze vyloučit. Dnešní svět se dostal na rozcestí. Bude nezbytné předefinovat mnoho věcí – od bankovního systému přes demokracii až po daňový systém. Nic nebude jako dříve. Současné směřování světa je neudržitelné. Bohatství se akumulovalo u úzké skupiny lidí.“
„Odpor k bankám je módní záležitostí. Živí jej politici, kteří tím odvracejí pozornost od svých věcí. A asi ještě vzroste s nutnou rekapitalizací bank, která nás čeká. Na nějaké zásadní dopady celosvětového charakteru to však z této strany nevypadá.
Doba je opravdu těhotná pro příchod nějakého nového populisty nebo i hůře. Nespokojenost lidí je velká, s každými dalšími úspornými opatřeními se zvyšuje, a proto rychlá řešení od nových tváří najdou odezvu.“
Opačné názory zaznívají v těchto dvou kladných odpovědích:
„Může přerůst v celosvětový útok na finančníky, představitele zkorumpovaných vlád, ,profláklé‘ politiky, bohaté podnikatele i manažery, a také na instituce, ve kterých se tito lidé během dne nacházejí. Současní politici a bankéři ve většině zemí včetně České republiky zřejmě ztratili veškerou soudnost. Nemají pravděpodobně ani ponětí, co je to sociální smír, a proto přilévají ,olej do ohně‘.
Bohatí lidé, příslušníci takzvaných ,horních deset tisíc‘, by se pomalu měli začít bát. Zkorumpovaná a neschopná policie je neochrání, přičemž nemají kam utéct.
Těžko se najde v současné době rozumný a prozíravý politik, jako byl před 20 lety německý kancléř Helmut Kohl. Ten si plně uvědomil, že po pádu berlínské zdi v roce 1990 čelí Německo nové velké hrozbě z východu, tentokrát nikoli vojenské, ale neméně nebezpečné – sociální. Proto inicioval pomoc zaostalým regionům z tehdejšího ,divokého východu‘.
Jeho idea byla jednoduchá: raději jim něco dáme a udržíme je doma. Tím si také zachováme své společenské bohatství. Pokud jim nedáme nic, mohlo by se stát, že přijdou bez pozvání k nám a vezmou si všechno, co budou chtít. Jsou totiž tak chudí, že ve srovnání s průměrnými Němci nemají co ztratit.
Helmut Kohl to odhadl přesně. Žádná katastrofa se nekonala. Rozvojová pomoc se Německu několikanásobně vrátila, neboť tamnější firmy získaly nové trhy.
V minulých dvou letech se například v ČR výrazně rozevřely nůžky mezi vysoce příjmovými skupinami obyvatel a zbytkem společnosti. Kvůli diletantské politice ministra práce Jaromíra Drábka nastávají na pracovním trhu nežádoucí nevratné systémové změny, které se na jeho negativním stavu podílejí. Tím se dostává do problémů a chudne i střední třída.
Nejnižší vrstvy společnosti již nezvládají ze svých příjmů platit nájmy a běžné životní náklady, padají do exekucí a stávají se z nich bezdomovci, přičemž nemluvíme o lidech závislých na alkoholu nebo drogách. Meziročně se počet lidí ohrožených sociálním vyloučením v ČR zvýšil o 20 procent, což je žalostný výsledek Nečasovy vlády. Nejkritičtější situace je zřejmě naŠluknovsku a v Ostravě. Jak se ukazuje, tito lidé už nemají co ztratit. Stačí, aby se objevil nějaký šikovný populista, a velký problém je na světě. Podobná situace je v mnoha světových metropolích.“
„Rozdíl v bohatství a životní úrovni nejbohatších a nejchudších neustále roste. Celosvětově sice není natolik propastný, jako tomu bylo v jednotlivých zemích za otrokářství, feudalismu či raného kapitalismu, ale tehdy nebyla stejná informovanost jako dnes. Tento odpor bude trvale sílit, protože centralizace je jednoznačně hlavní příčinou akumulace bohatství na jedné straně a chudoby na druhé.“
Kritika iniciativy se objevuje v následujících dvou záporných odpovědích:
„Banky, globální finanční instituce a některé korporace (neházel bych všechny do jednoho pytle), aniž bych je chtěl hájit, nejsou hlavním důvodem, proč ,lid vyráží do ulic‘. Ani se iniciativa Obsaďte Wall Street (OSW) nestane základem nějakého celosvětového hnutí. Levice má totiž unikátní schopnost sebedestrukce.
Příkladem budiž američtí demokraté – prezident Barack Obama and his ,progressives‘. Ti po přesvědčivém vítězství ve volbách v roce 2008 ovládali dva roky kromě Bílého domu i obě komory Kongresu, ale kvůli vnitřním rozporům to využili pouze k tomu, že republikánům již umožnili ovládnout Sněmovnu reprezentantů a po volbách v roce 2012 jim pravděpodobně předají i kontrolu nad Bílým domem a Senátem.
V tom je třeba hledat hlavní příčinu, proč se iniciativa OWS zrodila právě v USA. Americká levice potřebovala vytvořit protiváhu konzervativnímu hnutí Tea Party, které vzniklo jako reakce na ,socializační‘ snahy levicové Obamovy administrativy. Pokud by někdo pochyboval o tom, kdo iniciativu OWS podporuje a co tím sleduje, stačí, aby se podíval na hlásné trouby americké intelektuální levice – počínaje deníkem New York Times přes internetové Huffington Post či Daily Kos až po kabelovou televizi MSNBC.
Iniciativa Obsaďte Wall Street nepochybně vznikla na politickou objednávku, a proto nebude mít dlouhé trvání. Na rozdíl od hnutí Tea Party, které vyrůstá z historických kořenů amerického individualismu, odpovědnosti za sebe sama a odporu k pokusům státu o zásahy do práv jednotlivců.
Populistické myšlenky OWS by sice mohly oslovit širší vrstvy společnosti, ale slušní lidé se nepřipojí k iniciativě, jejíž akce využívají radikálové k pouličním nepokojům a bitkám s policií a ve které se zviditelňují obdivovatelé Che Guevary a jiní propagátoři komunistické ideologie. Sebedestrukční mechanismus levice opět zafunguje.
Současný odpor k bankám a korporacím je jenom záminkou, hlavním důvodem je nespokojenost lidí s vlastní ekonomickou situací. Lidé, kteří se mají dobře, zpravidla nedemonstrují. A paradoxní je, že ti, kdo se dnes proti neutěšené situaci bouří, ji sami přivodili, protože dlouhá léta žili na úkor států a volili politiky, kteří jim to umožňovali. Řecko je názorným příkladem. A řada dalších evropských zemí bude následovat.“
„Celosvětově asi nikoli. Třeba v ČR jsou lidé pořád dost apatičtí a skeptičtí a kvůli této iniciativě se nikam nepohrnou. Mohlo by to však fungovat ve velkých centrech finančního světa – Londýn, Paříž, Frankfurt možná Tokio.“
Další tři vrcholní manažeři se ve svých kladných odpovědích celosvětového rozšíření iniciativy obávají a varují před ním:
„Nechci malovat čerta na zeď, ale existuje reálné nebezpečí velkých sociálních nepokojů nejen v USA, a nejen proti bankám a korporacím, ale i v různých částech světa proti současnému ,světovému systému‘. Nespokojenost lidí se společenským systémem, vládami jednotlivých zemí a s aktivitami různých (ekonomických) subjektů neustále roste, a protože nevidí žádnou možnost změny a jak ovlivnit situaci, uchylují se mnohdy k nesmyslným demonstracím s ještě nesmyslnějšími projevy.
Příkladem může být naprosto nelogické rozbíjení semaforů na křižovatkách v Aténách. Jako kdyby ta tři světla mohla za aktuální krizi. Neznám žádný recept na to, jak situaci zklidnit a řešit, čelní představitelé různých zemí a nadnárodních společenství by se však měli pokusit ,vrátit na zem‘ a vzít obyvatelům svých zemí pocit, že jsou pouze lidmi druhé, třetí nebo ještě nižší kategorie.“
„Pouze pokud by celosvětovým ideálem byla anarchie a chaos. Od doby, kdy směnný obchod nahradily peníze, mají banky a korporace v lidském životě místo. Pokud budou dodržovaná stanovená pravidla a požáry nebudou hašené dalším přikládáním do ohně, je fungující bankovnictví potřebné.
Politici řídící státy by se měli naučit, že se dluhy neřeší dotiskem bankovek, ale redukcí spotřeby. Naši politici by se kromě toho měli naučit, že se rozpočet skládá z příjmové a výdajové stránky a deficit neřeší pouze zvyšováním daní, ale i snižováním velikosti státu.“
„Odhadnout potenciál a dynamiku sociálních hnutí bývá komplikované a do prognózy by bylo třeba zahrnout i korekce, které v budoucnosti ovlivní vývoj veřejného mínění. Ale snad si ještě pamatujeme dobu, kdy ,ztroskotanci a samozvanci‘ neměli šanci narušit nerozbornou jednotu a klid na práci. Frustrace z nejistoty, nespravedlnosti, příjmové nerovnosti, nemožnosti pozitivně ovlivnit svůj život… A pak stačí jiskra.“
Tyto dvě záporné odpovědi jsou v podobném duchu, nikoli však kvůli iniciativě:
„Růst napětí v současném světě sice směřuje k nějakým zlomovým událostem, ale iniciativa Obsaďte Wall Street nebude mít větší než lokální dosah. Meritem problému nejsou pouze bankéři, ať z Wall Streetu, němečtí či odjinud. Jsou jen jedním článkem déle nemocné a postupně metastazující společnosti.
Stěžejním problémem současné společnosti je život bez ukotvení v morálních hodnotách. Dalším je neskrývaná arogance mocných, bezskrupulózně rozkrádajících vybrané daně ve svých zemích a úplně stejně zhoubná arogance lemplů a ,nemakačenků‘, bezostyšně se dožadujících nezasloužených dávek. Míra je sice v různých zemích různá, ale tento problém jde napříč zeměmi od západu na východ.
Přidáme-li k tomu slepou iracionalitu ortodoxních věřících všech tří hlavních monoteistických náboženství jako iniciátorů, nebo katalyzátorů konfliktů, máme skutečná ohniska problému. Jelikož se žádná z těchto ,problémových‘ stran nebude ochotná svých ,jistot‘ vzdát bez tvrdého boje, jak víme z historie, čeká nás stejně jako v minulosti pěkná mela.
Zmiňovaná iniciativa zlobící spoluobčany ve městě, které nikdy nespí, je jen viditelným plivancem v mohutnící řece velkého sociálního problému.“
„Zatím ne, ale pokud se politici nevzpamatují, stane se to. Světové banky už dávno přestaly poskytovat kapitál podnikatelům a staly se z nich hazardní hráči v kasinu zvaném finanční trhy. Wall Street, který je krupiérem tohoto kasina, je na tom ovšem nejlíp. Inkasuje, i když banky prohrávají.
Banky, které vyhrály, předají výhru svým majitelům. A banky, které prohrály, doplní před další hrou kapitál z peněz daňových poplatníků. Výsledkem je, že malá skupina lidí získala ohromné množství peněz, jimiž si kupují politiky. Oblíbeným nástrojem je financování volebních kampaní, ale v Česku jsme objevili i méně okaté způsoby.
Politika byla zprivatizována a moc zákonodárnou, výkonnou i soudní ovládají národní anebo globální finanční skupiny. Na jakéhokoli politika můžete svobodně nadávat, ale zkuste to na kmotra, který ovládá vaše město, anebo na majitele velké finanční skupiny. V tomto panoptiku všemocných se potácí americký prezident Barack Obama, německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Nicolas Sarkozy, český premiér Petr Nečas...
Gott mit uns!“
