PRAHA Divadelní ústav přišel o status výzkumné organizace. Smrtícím balvanem, který jej hrozí zavalit, je nový systém financování vědy a výzkumu spojené s novým tříděním institucí. K dalšímu posouzení způsobilosti má dojít 10. května.
Od roku 2008 se datuje nový způsob financování vědy a výzkumu a s ním nastoupilo i nové posuzování institucí. O tom, který podnik je povolán obdržet status výzkumné organizace, rozhoduje v první instanci Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, v druhé instanci Rada vlády pro vědu, výzkum a inovace.
Vprvní fázi Divadelní ústav neuspěl, ale bylo mu laskavě umožněno ucházet se ještě jednou. Jenže podmínky jsou obecně nastaveny velmi tvrdě: vědecko-výzkumná činnost musí tvořit vysoké procento z celkové činnosti organizace a k tomu se ústav blíží jen sotva. Jenže Divadelní ústav prostě nelze posuzovat stejnou optikou jako například výzkumný podnik v oboru jaderné fyziky. Především představuje jediné akademické pracoviště v Česku, které se soustavně zabývá českou divadelní historií.
Poté co byl Kabinet pro studium českého divadla v roce 1993 vyhoštěn v rámci reorganizace z Akademie věd, přijal ho ústav tehdy pod svá křídla a zde se ve skromných podmínkách léta činil. Například pracuje na lexikografických projektech, z nichž již některé vyšly a jsou nenahraditelné, a také vydává historicko-teoretický čtvrtletník Divadelní revue, kde jsou výsledky vědecko-výzkumné činnosti pravidelně publikovány.
Byrokracie u lizu Dokáže vůbec někdo vzít v potaz specifiku situace? Zohlednit, že univerzitní teatrologická pracoviště se při svém vytížení pedagogickou činností nemohou věnovat české divadelní historii v odpovídajícím rozsahu stejně, jako se jí nevěnují divadelní oddělení dalších institucí? Pokud bude ústav o svůj status definitivně připraven, bude česká teatrologie odsouzena k živoření a jako obor zčásti zadupána do země.
A tak se člověk probírá zprávou oddělení pro vědu a výzkum ministerstva kultury, jejíž jazyk je zvlášť odpudivou variantou úřednického ptydepe, a musí číst každou větu dvakrát, aby pochopil její smysl. A stejně nechápe, proč prošla Národní galerie, Národní technické muzeum, Moravské muzeum, ale neprošel Divadelní ústav ani Památník národního písemnictví.
A pak mu to konečně dojde – stará dobrá byrokracie se zase jednou dostala k lizu. Ti, kteří rozhodují od stolu, vytvoří kritéria a přes ně, jak se říká, „nejede vlak“. Kdo se do přiděleného kurníku nevejde a nesesbírá určený počet bodů, je shledán nezpůsobilým. Je to ryze formalistní rozhodování a ti, kdo tak činí, nemají ponětí, co zkoumané instituce ve skutečnosti dělají. Zvlášť pro oblast humanistických věd jde o absurdní systém. Když se ještě propojí s centrálními evropskými pokyny, které se v domácím prostředí zpravidla ještě „vylepší“ podle vzoru poturčenec lepší Turka, může to být smrtící kombinace.
Ato není všechno: úřednická hydra se musí něčím živit, a tak se živí krví nebohých vědátorů, kteří ještě za ten nepatrný obolos, co mají, musí sepisovat obhajoby a vysvětlovat svou práci, místo aby se jí věnovali. Vždyť to skvěle funguje už od dob Marie Terezie, jen na to dnes máme počítače a internet. V byrokracii nás „halt“ nikdo netrumfne...
***
Úřednická hydra se musí něčím živit, a tak se živí krví nebohých vědátorů, kteří ještě za ten nepatrný obolos, co mají, musí sepisovat obhajoby a vysvětlovat svou práci
