České divadlo 2012: Politická satira měla z čeho žít

Politická témata v různých podobách stále bodují, dění na politické scéně bylo v uplynulém roce pro divadlo čím dál inspirativnější. Politický kabaret v neředěné podobě se totž odehrával přímo v reálu, stačilo přenést ho na jeviště v příslušně humorné stylizaci.

V pražském A studiu Rubín s tím už loni začal Tomáš Svoboda se svým týmem a dopracoval se k pravidelnému politickému kabaretu. Původní Blonďatá bestie se nejprve doplnila o soudní přelíčení s Vítem Bártou a posléze i o scénky s Davidem Rathem. Partě z Rubínu díky zájmu obecenstva přestalo stačit sklepení na Malé Straně, a tak se přesunuli do nedaleké, ale větší Baráčnické rychty.

PSALI JSME: Je nevinný, byl to jen střik vinný, zpívá blonďatá bestie o Rathovi Protagonisté byli divákům 'skutečně blízko'.

V pražské MeetFactory se o žánr politického divadla originálně pokusil další divadelník, Braňo Holiček přišel mimořádně nekorektní a výsměšnou inscenací Politický kabaret aneb Seber si to hovno!.  

Pro každého lejno se šlehačkou Z recenze Jany Machalické v LN 2. 6. 2012 Společným jmenovatelem volně propojených skečů je politický a společenský marasmus, do něhož zabředávají nejen spřátelené skupinky a mafie, ale i jednotlivci. Při každém takovém skeči ze stropu spadne rozbředlý exkrement, odpudivě pleskne o noviny a rozstříkne se po nohách aktérů. V závěru se v této odpudivé hmotě mohou vesele patlat všichni - herci i diváci -, každý dostane svou porci lejna. A ještě se šlehačkou. A hraje se vážně bez zábran. Třeba o Kikinovi, kterého vydírá KGB, o herci, který nadává na zkorumpovanost politiků, ale když pak jede autem rychle a je přichycen, neváhá uplácet policistu lístky do divadla -„na kolegu Čtvrtníčka“. Výmluvně vychází Mazánek s Kolibříkem v lehce posunuté rovině, pak zase připomínka jednoho televizního interview s nejmenovaným politikem. Ale spíš než konkrétní lidé vystupují zde obludné typy, jež se zabydlely v naší politice - Primátor, Starosta, ale také Občan. Kdo konkrétně se tu drží skály, poplácává se po stehnech a část úplatku si hodlá ponechat na cepín, není až tak důležité. Tvůrčí fantazie se šikovně prolíná s reálnými momenty a dohromady vše funguje, jak má - drze a bez obalu. Politický kabaret aneb Seber si to hovno

Inspiraci mezi politiky našel i Roman Sikora (Divadlo Feste Brno), ale jeho Pohřbívání, jež se zabývalo Václavem Klausem, vyšlo jako hodně křečovitá zábava.

PSALI JSME: Divadelníci pohřbívali Klause, ten se nedostavil Divadlo Feste : Pohřbívání

Potíže v Národním v Praze i v Brně

Prakticky po celý rok divadelníci řešili zásadní organizační těžkosti: transformaci Národního divadla, nefungující systém pražských scén, jejich financování i personální změny (Komedie, Divadlo na Vinohradech).

Kauza Národní divadlo skutečně rozkvetla do nebývalé šíře a bezradnost jejího zřizovatele–ministerstva kultury – kulminovala na podzim, kdy Alena Hanáková bezdůvodně odvolala ředitele první scény Ondřeje Černého.Nastalo vzedmutí emocí, úřad předváděl jednu chybu za druhou a ministryně jako osoba netušící, oč jde, se znemožnila doslova „v přímém přenosu“.

Krize nastala i v Národním divadle Brno, kde činohru téměř zlikvidoval Zdenek Plachý, v únoru odstoupil a na podzim se postu vzdal i ředitel Daniel Dvořák. Ten měl na nedobrém stavu divadla lví podíl a jen s odřeným hřbetem přestál vzedmutí emocí po prohlášení, že zruší operu. Kritika jeho hospodaření se nejdřív zametla pod stůl, ale bylo příliš viditelné, že krizi neřešil, a tak přišel o politickou podporu a raději sám skončil. Jeho odchod pár měsíců před koncem funkčního období působil jako prázdné gesto – Brno slzy neronilo.

Jistoty naštěstí nezklamaly

Prapor cti v brněnském Národním drží komorní Reduta se zajímavou dramaturgií. Režíruje tu „domácí“ Jan Mikulášek s velkým citem pro divadelní metaforu, a tak není divu, že jeho Nenápadný půvab buržoazie pojede do světa.

V Praze nezklamalo například Dejvické divadlo. Michal Vajdička tu nastudoval dramatizaci povídek Irvina Welshe Ucpanej systém, kde trefně poskládal panoptikum přiboudlých existencí, mravních deviantů, kteří vše řeší jen agresí. Bavil i Brian – kouzelná fantasmagorie Miroslava Krobota, spojující kapelu Rolling Stones v juvenilním věkus Medvídkem Pú.

V Klicperově divadle v Hradci Králové vládne David Drábek – píše a režíruje a zjevně si do toho nenechá od nikoho mluvit. Lépe mu to vychází jako autorovi, přenos jeho rozhlasové Koule na divadlo vyšel výtečně i díky Pavle Tomicové.

Sbohem, Václave!

Divadla se v roce 2012 loučila s Václavem Havlem, a tak se hrály jeho hry. Na Zábradlí David Czesany uvedl Asanaci, kde exceloval Jiří Ornest, jako celek ovšem inscenace nebyla bez problémů. 

RECENZE: Z Havlovy Asanace Na zábradlí udělali 'maglajz' Igor Chmela jako Kuzma Plechanov

V Mladé Boleslavi uvedl Ivo Krobot Vernisáž a Pět tet v jednom večeru, inscenace potěšila jako obraz neřízeného pádu do absurdity nové doby. Brněnský Provázek zase dojel s Cirkusem Havel na festival do francouzského Villeneuve.