Tak takhle prý vypadá české módní peklo: jsme národ lidí průměrných a bez vkusu?
Jak poznáte Čecha v Louvru? Přeci podle batohu a kostiček!“ Nebo „Tak jsem zase seděla na náměstí a nemajíc nic lepšího na práci, vytáhla jsem mobil a začala fotit kolemjdoucí. V létě se dají ulovit i nějaké barvy, ale jakmile se nad krajem rozprostře studená fronta, dala by se v podstatě udělat jedna fotka za všechny,“ píše na svém blogu modnipeklo.cz jeho zakladatelka a hlavní přispěvatelka Ada (jde o přezdívku, pravé jméno neuvádí). Módní peklo je webová stránka, která funguje zhruba od začátku roku. Denní návštěvnost se pohybuje v řádech tisíců, pod články se potom najde i dvě stě komentářů.
O co tu jde, že je tak populární? V hlavě autorky se totiž zrodil skvělý nápad: zatímco jiní blogeři o módě píší spíše pozitivně a fotí sami sebe nebo okolí v těch nejlepších svršcích, Ada na to šla z druhé strany: na server umisťuje to nejhorší, co se na českých ulicích vyskytuje. „Protože obsah těchto stránek může být vnímán kontroverzně, ráda bych jejich existenci vysvětlila, i když bych se na to mohla vykašlat. Stránky obsahují mé kritické, nekorektní a netolerantní názory, podávané jízlivě a bez obalu. Pokud vás to pohoršuje, tak je nečtěte. Nepište mi poučné komentáře, ve kterých se mě budete snažit napravit a vysvětlit mi, co je tolerance, a že by život byl bez protivů, jako jsem já, mnohem hezčí. Vím to,“ vysvětluje případným kritikům hned v záhlaví stránky Ada a dodává: „Tak račte do peklíčka!“ Národ průměrných Stojíme s Adou na tom samém brněnském náměstí Svobody, o kterém píše na začátku článku. Kolem se místní vydávají za prvními vánočními nákupy: většina lidí je v tmavých barvách, jako by chtěli splynout s dlážděním. Muži nosí hlavně sportovní bundy a batohy, ženy nepadnoucí turecké kalhoty zastrčené do kozaček, kalhoty střihu, který nelichotí žádné postavě, a od určitého věku neforemné kabáty a kabelky z tržnice. A hlavně džíny.
Třicetiletá Ada, která se živí jako překladatelka, se sice obléká nenápadně, ale v duchu svých rad. „Dávám šanci všem trolům, kteří mi potom napíší: Podívejte se, jak vypadá, a to si dovolí někoho kritizovat,“ míní autorka textů, které čtenáře leckdy zvedají vzteky ze židle.
Nápad na Módní peklo vznikl na diskusním serveru Nyx. Lidé zde publikují fotky, které buď najdou na internetu nebo pořídí na ulici. Podle Ady bylo materiálu tolik, že vydal na specializovaný blog. „Když píšete kontroverzní téma a ještě jedovatě, bude to lidi zajímat. Jsme smějící se bestie, nekorektní humor a veselit se nad cizím neštěstím, to nás Čechy baví,“ zdůvodňuje si svůj úspěch blogerka. Sama potom říká, že módu mají v rodině: matka i babička byly krejčové, takže pozná špatně ušitý kabát nebo sukni či nevhodný materiál.
I to bude jeden z důvodů, proč se tolik lidí na Módní peklo vrací: snímky neobratně ušitých věcí z katalogů, obchodů nebo zachycených na celebritách se k nim dostávají spolu s názorným vysvětlením, co je na nich špatně. Na stránky nechodí jen ženy, které se zajímají o módu, mezi diskutujícími se objevují často muži, kteří se ptají, co tedy mají nosit. Mezi kritikou lidí z ulic si čtenář najde také články o tom, kde sehnat oblečení pro netypické rozměry - například pro ženy, které mají velké nohy nebo jsou hodně malé postavy, jak poznat a sehnat správnou velikost džín (i když je autorka často zavrhuje) nebo návrhy, jakou pohodlnou a přitom elegantní obuv nosit místo tenisek. Takové informace se k lidem z módních časopisů nedostanou: drahé oblečení, které se nafotí na modelkách, si ne každý může dovolit. Ať už kvůli penězům nebo postavě. „Oblečení ale není jen o penězích. Rozčiluje mě, že jsou lidé tolik lhostejní k tomu, jak vypadají. Sice to není nejpodstatnější věc na světě, ale je škoda, že je to pro nás až tak nedůležité. Potřebovali bychom trochu odvahy. Na ulicích nejsou vidět barvy, nevíme, co je slušné oblečení, co se ke které příležitosti hodí,“ míní Ada.
Jedna z nejdelších diskusí se rozhořela právě pod fotkou muže s titulkem: Poznáte Čecha v Louvru? Zatímco jedni obhajují pohodlí, jiní se za příslušnost k české národnosti v zahraničí často stydí. „Poznám Češky středního až vyššího věku na dovolené u moře podle volných halenek s krátkým rukávem a se vzorkem,“ píše jedna ze čtenářek. „Skoro všechny národy se dokážou elegantněji obléknout. Česká obliba sportovního oblečení pro všechny příležitosti je nepochopitelná. Většina argumentuje tím, že co kdyby po práci či výstavě chtěli ještě jít do lesa / hrabat zahradu / lézt po skalách / nebo absolvovat výlet do pralesa,“ míní další pisatel. Článek neměl v úmyslu obouvat se do nezávislých cestovatelů ani do lidí, kteří si do galerie odběhli z vysokohorské túry. Připomíná však jednu věc: často se neumíme obléknout úměrně příležitosti.
„Máme také strach vyniknout. Když někdo pracuje v nepřátelském kolektivu a vezme si na sebe něco výrazného, je jasné, že ho hned začnou pomlouvat. V dnešní době ale už nejde, aby měl člověk jedno tričko a jedny kalhoty a v tom chodil všude.“ Češi podle ní dbají hlavně na pohodlí. Nemají se ani kde inspirovat, moc výrazných osobností, od kterých bychom mohli opisovat, po ulicích ani ve společnosti nechodí. Je prý navíc těžké najít vkusně oblečenou českou celebritu. „Díváme se pořád dokolečka na to samé. Já chodím obdivovat pěkné věci na zahraniční módní stránky, třeba na Style.com, kde jsou fotky z módních přehlídek. Není nutné si na sebe vzít přesně to samé, ale třeba okoukat dobrou barevnou kombinaci. Každý není topmodelka jako Kate Mossová, když bych si to, co má na sobě, vzala já, nikdo si mě ani nevšimne,“ tvrdí Ada. A dodává, že nikdo nemusí vypadat podle poslední módy a běhat zběsile po obchodech a hledat to nejnovější a nejlepší, jen je třeba o sebe trochu dbát.
„Myslím si, že jsme si odvykli slušně se oblékat. Když je pak příležitost jít do divadla, nemáme co na sebe a vytahujeme ze skříně kusy, které jsme měli na plese před dvaceti lety. Navíc nepoznáme kvalitu. Snažím se dávat návod, jak nekoupit něco, co za to nestojí a v šatníku se moc neohřeje,“ vysvětluje blogerka a doplňuje, že ve velkých řetězcích jde hlavně o kvantitu, abychom si toho koupili co nejvíce. „Kolik lidí dnes šije u své švadleny nebo svého krejčího? Na druhou stranu sehnat jejich služby není vůbec jednoduché, ale kde není poptávka, není ani nabídka.“ Kostičky a džíny „Většina lidí si myslí, že džíny se hodí ke všemu kromě velké večerní. Pokud si koupíte normální kalhoty, musíte už trochu přemýšlet o tom, co si k nim vezmete, a to se lidem moc nechce,“ rozhořčuje se Ada. Pro dobré oblečení není podle ní nutné jezdi za hranice, i když prý platí, že se často firmy bojí do České republiky dovézt extravagantnější kousky z jejich kolekcí. „Je třeba vycházet z individuálních potřeb každého člověka. Někdo rád chodí v kalhotách, jiný v sukni. Kdo se bojí, ať příliš neexperimentuje. Může po malých krůčcích zkoušet víc,“ dodává.
Více na straně II
