Česko a otroctví? Řetězy už nezabírají, oběti čelí psychickému nátlaku

Lidovky.cz: Co vše spadá pod tzv. moderní otroctví? Jaká je jeho definice?
Když se na věc podíváme perspektivou trestního zákoníku, je to trestný čin obchodování s lidmi. Tady je hned několik účelů, například za účelem sexuálního vykořisťování, pornografie, pracovního vykořisťování, ale i obchod s orgány, otroctví či kuplířství. Moderní otroctví je spíše lidový název, snažíme se řídit pojmy definovanými zákonem či na základě mezinárodních konvencí.

Irena Ferčíková Konečná Irena Ferčíková konečná je šéfkou neziskové organizace La Strada. La Strada je obecně prospěšná společnost, která působí v oblasti problematiky obchodu s lidmi.  Organizace poskytuje cílové skupině sociální služby, věnuje se prevenci a vzdělávání a advokačními a lobby aktivitami usiluje o systémové či legislativní změny s cílem předcházet obchodování s lidmi a vykořisťování a chránit práva a zájmy cílové skupiny.

Lidovky.cz: Jak velký problém je moderní otroctví v České republice?
Stejně jako v ostatních evropských zemích to problém bezpochyby je. Z hlediska obchodovaných a vykořisťovaných osob je Česká republika země zdrojová, transitní i cílová. Jsme taková země tři v jednom, Češi a Češky jsou obchodováni a rekrutováni dále na západ. Momentálně je to nejčastěji Velká Británie, Nizozemsko, Německo. Zároveň ale i do Česka míří hodně migrantů a migrantek, v posledních letech sledujeme velký nárůst osob například z Rumunska či Bulharska.

Princip pracovního vykořisťování a vůbec obchodu s lidmi spočívá v tom, že tito lidé jsou vytrženi ze své sociální sítě, jsou vrženi do podmínek, kde neznají řeč, neznají legislativu, nemají kontakty. V tento moment přichází ti, kteří z této situace těží. Často se proto čím dál tím více setkáváme s formami obchodování, kde se používají sofistikovanější formy nátlaku jako zneužití tísňového postavení. Čím dál více se upouští od fyzického násilí, řetězů, zamykání, a naopak narůstá zneužití tísňového postavení, plané sliby, podvody. Avšak prokázat zneužití tísňového postavení je mnohem těžší.

Lidovky.cz: Říkala jste, že Češi a Češky jsou obchodováni do Německa či Nizozemska. Jaký je nejčastější účel jejich zneužívání?
Jedná se o sexuální i pracovní vykořisťování. Česká republika byla dokonce jedna z těch zemí, odkud se osoby rekrutovaly do Británie. Pachatelé se často zaměří na osoby v situaci tísně, z vyloučených sociálních lokalit či bez domova, kterým naslibují obrovské možnosti života v Británii. Vlastně ten samý mechanismus, jaký funguje v zemích třetího světa.

Lidovky.cz: Patří do moderního otroctví i současný fenomén migrujících žen, které nemohou dostatečně zabezpečit rodinu, a proto odjíždí za prací, nejčastěji jako pomocnice v domácnosti?
Samozřejmě, záleží ale také na tom, v jakých podmínkách žena pracuje. Pokud jde o práci v domácnosti, nahlíží se na ni jako na jednu z nejrizikovějších, protože zde nefunguje žádná veřejná kontrola.

Navíc Česká republika je zemí, která odmítá podepsat mezinárodní konvenci o domácích pracovnicích, kterou připravila Mezinárodní organizace práce. Česko totiž deklaruje, že tento sektor je pro nás irelevantní. Tvrdí, že se u nás tyto situace neobjevují. My ale víme, že se objevují čím dál víc. Pracovnice v domácnostech se ocitají ve velmi zranitelném postavení, které občas hraničí s pracovním vykořisťováním, respektive s podmínkami podobným otroctví.

Lidovky.cz: V čem podle Vás spočívá česká neochota tuto věc regulovat, potažmo se touto problematikou zabývat? Je snad argumentem to, že se nás to netýká?
Řekla bych, že je to momentálně tento důvod. Podepsat konvenci by znamenalo transformaci české legislativy, udělat změnu zákonů. Myslím si, že státní instituce mají pocit, že je třeba věnovat se důležitějším věcem než domácím pracovnicím.

Jenže je jen otázkou času, kdy toto téma bude na vzestupu. Nemluvě třeba o službách pro staré lidi, o které se již dnes starají například ženy ze třetího světa. To stejné platí pro péči o děti. Emancipace žen na západě paradoxně způsobuje, že ženy z východu jsou odloučeny od svých rodin, aby se západní ženy mohly realizovat. Je to jakási daň.

Lidovky.cz: Očividně je to začarovaný kruh.
Přesně tak. Naše organizace se navíc přiklání k tomu, aby migrační politiky států byly více benevolentní, nekladly překážky. Například pokud roste poptávka po domácích pomocnicích, Česko tento obor neuznává jako práci. V momentě kdy někdo žádá o pracovních vízum, je sporné, zdali to Česká republika vůbec uzná. A přestože zastáváme volnější migrační politiky, je otázkou, do jaké míry je žádoucí, aby žena opustila své děti a šla přes půlku světa otročit.

Lidovky.cz: Co vypovídá moderní otroctví o naší společnosti? Značí to například, že se nůžky mezi bohatou a chudou vrstvou stále více rozevírají?
Do určité míry ano. Obecně sledujeme, že v období ekonomické konjunkce, tedy před krizí do roku 2008, byl obrovský boom pracovních agentur. Což byla reakce na to, že Češi už nechtěli pracovat na méně kvalifikovaných a méně placených pozicích. Nazýváme je tzv. 3D práce, tedy dirrty, difficult and dangerous (špinavé, těžké a nebezpečné). Z toho důvodu jsme v Česku vítali migranty a migrantky, kteří si této práce vážili a nefluktuovali.

Když poté propukla krize, agentury začaly mohutně propouštět. U nás je ale pracovní povolení vázáno na vízum. Velice rychle se proto migranti a migrantky ocitali v situacích, kdy jim vyprší vízum, dostávají se do šedé ekonomiky a jsou obrovsky zadlužení. No a z této situace opět těží vykořisťovatelé. Paradoxně tedy v době krize, kdy většina lidí přicházela o práci, způsobila, že obchod s lidmi narůstal. Migranti a migrantky totiž přijímali jakoukoli práci za jakýchkoli podmínek.

Lidovky.cz: Jak vůbec v této problematice funguje spolupráce neziskových organizací a státních orgánů?
Tato spolupráce je nezbytná, nemůžeme bez sebe fungovat. Zároveň se naše poznatky snažíme dodávat i na stůl ministerstva vnitra. Přístup vládních odborů je dobrý. Určitě se dá něco vylepšit, ale vzhledem k nastaveným mechanismům je vše funkční. Problémem je spíše implementace samotného systému.