Stal se hráčským agentem, aby mohl do českých klubů vodit talentované fotbalisty z afrického kontinentu. Jenže narazil. „Česko stále není připravené. Funkcionáři chtějí jen hráče od agentů, kteří mají vazby na jejich klub. Zdá se mi, že tam ruka ruku myje,“ říká Hysi Lorenc (33).
Přestože se narodil v Albánii, už patnáct let žije v Česku a Francii, kde přičichl také k práci s mládeží. Zastupuje několik prvoligových hráčů z Afriky, jako je Stanley Ibe, Amadou Cissé a Bassirou Dembélé.
* LN Proč jste si rozhodl, že budete zastupovat zrovna Afričany?
Žiji mezi Českem a Francií, kde jsem se o nich mnohé naučil a získal důležité kontakty. Prvotním záměrem bylo přivést do českého prostředí nové a zajímavé hráče, kteří by mohli pozvednout kvalitu místních klubů i celé soutěže.
* LN Takže Francie byla hlavním impulzem?
Talenty hledám právě přes francouzský fotbal. Francie má dokonale zmapovanou Afriku. Prosazují se tam mraky Afričanů, takže prakticky jen využívám jejich skvělého skautingu. Kluby berou hráče z afrického kontinentu už v mladém věku do akademií a snaží se z nich dostat maximum. Ti, kteří se neprosadí do A-týmů, chtějí odejít tam, kde mají šanci. Třeba do Česka.
* LN Jsou to tedy druhořadí fotbalisté, které tam už nechtějí?
Vyhledáváme hráče ve věku do jednadvaceti let ve velkoklubech typu Lyonu, Marseille či Paris St. Germaine. Když se tam z různých důvodů neprosadí, stojí před volbou. Buď budou hrát v menším klubu, druhou ligu, nebo to zkusí jinde. My se je pak snažíme přesvědčit, že Česko je správná destinace.
* LN Nemáte stejně strach, že ti hráči jsou zajícem v pytli?
Dostáváme od klubů seznam hráčů, kteří jsou k mání. Sám pak jezdím na utkání juniorek, vytipované jedince sleduji a snažím se ověřit jejich kvalitu i zdravotní stav. Teprve pak je nabízíme Spartě, Slavii a dalším českým klubům.
* LN Takže jste přesvědčen, že jsou vaši hráči pro české poměry perspektivní?
Prošli akademiemi ve věhlasných klubech. a když je srovnáte se stejně starými kluky z Česka, jsou kvalitnější a technicky vyspělejší. Stačí, aby se přizpůsobili tuzemským finančním standardům a trenéři si je zapracovali do týmů.
* LN V čem je tedy problém?
Někteří naši hráči se prosadí, jiní ne. Špatné zkušenosti ale převládají. Příkladem je Francouz Maxime Partouche. Prošel všemi mládežnickými reprezentacemi, a byl dokonce kapitánem. Doma ho opěvovali a zahrál si za Paris St. Germaine několik zápasů i v Evropské lize. Nabídli jsme ho Spartě, když před posledním předkolem Ligy mistrů se Žilinou sháněla náhradu do středu zálohy za vykartovaného Matějovského. Místo něho nakonec vzala z Teplic Vachouška. Paradox byl ten, že z Maxe byli všichni letenští trenéři unešení.
* LN Na čem domluva ztroskotala?
Hráč měl přijít zadarmo, jen jsme pro něj chtěli plat dva a půl tisíce eur. Sparta mu chtěla dát třetinu. Není to o penězích. Ty by u jiného agenta nebyly překážkou. Stačí se podívat, kolik bere do budoucna neperspektivní Sionko. V Česku nejde na testy hráč, ale jeho agent.
* LN Jak to myslíte?
Když tady prosazujete fotbalistu a nejste agent s vazbami na klub, nemáte šanci. Je to samé kamarádíčkování. Na stejný problém v Česku narazili i další zahraniční agenti, se kterými spolupracuji.
* LN Narazil jste ovšem i na další bariéru – neznalost jazyka...
Zájem o africké hráče v Česku určitě je, ale nesmělo by to být tak složité. Trenéři ani funkcionáři často neovládají jazyk, a tak si raději vezmou na hostování toho kluka z Vlašimi, který jim bude alespoň rozumět. Proč by měli komunikovat s cizincem? Vždyť je to další práce navíc. Raději dají ruce pryč.
* LN Kluby ale tvrdí, že se snaží cizincům přechod a aklimatizaci co nejvíc usnadnit...
Je pravda, že hráče podporují. Aklimatizace obecně není problémem. Vozím sem fotbalisty, kteří už prakticky žijí v Evropě a jsou na zdejší poměry zvyklí. Navíc jsou přizpůsobiví a chtějí se o své místo poprat. Komunikace mezi hráči a klubem ale pořád vázne. V zahraničí je běžné, že mají zaměstnance, kteří komunikaci s cizinci řeší. Ale v Česku musím být pořád na telefonu jako prostředník, abych všechno řešil. Tomu klukovi nikdo nepomáhá. Nikdo nemá vůli a chuť mu říci, co udělal špatně, kde má mezery a co mu naopak jde.
* LN Myslíte, že právě nedostatek chuti je důvod, proč si někteří trenéři stěžují, že nemohou Afričany naučit pořádně bránit?
Je nesmírně složité prosadit tu hráče, kteří razí filozofii evropského ofenzivního fotbalu. Trenéři po nich chtějí hlavně defenzivu a taktiku. Těžko je ale předěláte. Spíš by se měly využít jejich přednosti. Oni nechtějí jen nakopnout míč, ale vyřešit situaci fotbalově.
* LN Jak si vysvětlujete, že se třeba Bony Wilfried dokázal prosadit?
Prosadil se jako jeden z prvních hráčů z afrického kontinentu v těch nejhorších podmínkách. Pro něj to byla loterie. Buď se chytnu, nebo ne. Za všechno vděčí sobě. Prošel si těžkými chvílemi a navzdory všemu pořád makal. Jeho bratranci se to ale nepodařilo. Doporučil nám ho sám Bony. Jenže sedmnáctiletý Eli Moisses z mládežnických týmů Barcelony a Sevilly ve Spartě neoslnil.
* LN Ale také vaši chráněnci Dembélé a Cissé se celkem chytli...
I oni si prošli svým. V českých týmech bývá velká konkurence. Nikdo jim sice nedal nesympatie přímo najevo, ale bylo to cítit. Vděčím ovšem bývalému trenérovi Slavie Karlu Jarolímovi. Uměl řeč, protože trénoval ve Francii. Když se mu osvědčil Tijani Belaid a Mickäel Tavares, tak se nebál zkusit další. Stejně jako si Jiří Plíšek v Teplicích vodí hráče z Bosny a Hercegoviny, protože tam působil. Může se na ně spolehnout. Přesně tak to chodí i v jiných klubech.
* LN Co se tedy musí podle vás změnit, aby se v české lize objevilo víc úspěšných hráčů z Afriky?
Funkcionáři a trenéři se musí víc vzdělávat v jazycích. Český fotbal se už nemůže spolehnout jen na svoje zdroje a ztrácí. Vzhlíží k zemím, které dřív vzhlížely k němu. Musí udělat to co Anglie. Se vší úctou k české trenérské škole by se mělo otevřít i zahraničním koučům. Ti pak přivedou talentované cizince. Současní trenéři musí být zase trpělivější a s Afričany lépe pracovat. Ne je držet jako rukojmí.
* LN Rukojmí?
Ano, vedení klubů bývá tvrdohlavé a často africkým hráčům neumožní ani odejít na hostování. Přitom je to s českými fotbalisty běžná praxe. Nechytil se? Tak ho dáme do druhé ligy na hostování a třeba se ukáže. Místo toho sedí na lavičce nebo se trápí na tribuně. Oni přitom potřebují hlavně hrát.
