Britská vláda pokračuje ve svých poradách o hlášeném zahraničním prohlášení a dosud se nerozhodla. Skupiny, které se vytvořily v britské vládě, jsou nyní zřetelnější. Hlavními zastánci požadavku, aby se pokračovalo v dosavadní politice Chamberlainově, a tím tedy i odpůrci nových záruk Velké Británie, jsou ministři Simon a Inskip, k nimž prý se také připojil sir Kingsley Wood. Tato skupina, která je velmi vlivná, působí všemi silami, aby ministerský předseda nedal další ujištění cizině. Podporu nalézá ve zprávách, které zaslala do Londýna britská zahraniční zastupitelstva a která radí, nikoli sice výslovně, přece však co do smyslu, aby Velká Británie se neujala další iniciativy.
Anglie proti Anglii
Proti této skupině stojí jiní ministři, kteří vyslovují přání po britské akci a obávají se, že pasivita Velké Británie by se konečně obrátila proti Anglii. Tito ministři mají podporu ve veřejném mínění, které již pokročilo ve svém úsudku mnohem dále, než vláda a požaduje projev, který by účinným způsobem zachránil anglický prestyž na evropském kontinentě a byl plně v souladu se zásadami mezinárodní součinnosti a se zásadou, že útoku má být zabráněno. Za těmito politickými názory stojí velká část dolní sněmovny, tak například celá oposice a kromě ní asi skupinka 35 mladých konservativních poslanců, mezi nimž je i Winston Churchill. Jiní konservativci kolísají, ale ze stranické kázně podporují vládní politiku.
Chamberlain se bojí Churchillovy kampaně
Zdá se, že jde nyní o to, aby vláda nalezla kompromis, kterým by byl Churchill vyřaděn z aktivní oposice. Jestliže se to podaří, pak tím bude zmařen připravený již plán, podle něhož chce Churchill, podporovaný jistým počtem poslanců, zahájit již příštího týdne kampaň veřejných schůzí po celé Velké Británii a na nich získávat veřejné mínění pro své idee, které možno shrnouti takto: Politika, která odstraší útočníka, positivní politika k Československu a ke Španělsku. Uplatňují se snahy, aby Churchill byl získán pro vládu. Nelze však dosud říci zda tyto snahy jsou nadějné. Praví se, že ministerský předseda Chamberlain by jen nerad viděl Churchilla ve svém kabinetě. Přece však by ho raději viděl ve vládě než v otevřené, o mladé konservativce se opírající oposici.
