Ovlivňování přírody člověkem není jen výsadou moderní společnosti. I přírodní národy se mohou na svém okolí podepsat rozsáhlým a překvapivým způsobem. Týká se to vzhledu a rozmnožování zvířat i rostlin, která Homo sapiens loví či sbírá. Dokonce prý jedině člověk dokáže sešlápnout plynový pedál evoluce až k podlaze. Ovlivňuje vývoj druhu rychleji než tlaky v přirozených ekosystémech, tvrdí studie Chrise Darimonta z University of Victoria v Kanadě a jeho kolegů zveřejněná v časopise PNAS.
Vědce inspiroval v Kanadě dobře známý (hlavně proto, že hospodářsky významný) jev „srážejících se tresek“. Ryba se podle nedávných studií zmenšila za posledních 30 let v průměru o 20 procent a zároveň se o rok snížila hranice plodnosti samic. To je na evoluční poměry velmi rychlá změna, a tak ji Darimont s kolegy chtěli porovnat s rychlostí přirozených změn u jiných organismů.
Vědci analyzovali výsledky 34 předchozích studií, které se zabývaly sledováním změn rozměrů jejich těl (či částí těl) a rozmnožování u 29 člověkem využívaných druhů. Šlo většinou o ryby, ale také o bezobratlé a rostliny.
Výsledky pak srovnali se dvěma databázemi: jedna obsahovala druhy, které prošly v nedávné době přirozenou evolucí, například proslulé Darwinovy pěnkavy z Galapág, druhá druhy vystavené jiným lidským vlivům než lovu (znečištění nebo přenosu do jiného prostředí).
„Lovná zvěř“ zvítězila na celé čáře. Takové druhy se měnily v průměru třikrát rychleji než druhy z přírodních ekosystémů a o 50 procent rychleji než ty vystavené jiným lidským vlivům. Naše kořist také vykazovala ve svém přizpůsobení jasné tendence: v průměru se zmenšila o 20 procent a o 25 procent dříve se rozmnožovala.
Důvodem je nejspíše lidský zvyk lovit velké, „trofejní“ kusy. Mimochodem patrně i proto, že takový úlovek přinese kromě užitku také prestiž. Umělý výběr pak upřednostňuje menší jedince a ty, kteří se dokážou rozmnožovat ještě před dosažením lovné velikosti.
Někteří odborníci upozorňují, že stále není zcela jasné, zda v pozadí zmenšovaní druhů nestojí genetické změny. Mohlo by také jít jenom o přizpůsobení, které může být vratné. Příklad tresek by spíše napovídal, že jde o genetické změny: po zavedení moratoria na jejich lov nedošlo k rychlému návratu ryb na původní velikost. Ale samozřejmě na základě výsledků jednoho druhu nelze dělat obecné závěry. Údaje ze studie nejsou pro ekology úplným překvapením, podporují již starší pozorování, ale jde o první publikovaný pokus srovnat působení lovu a sběru s jinými tlaky na změnu druhu.
Prokázání zásadního vlivu lovu by se mělo odrazit v jeho řízení. Zmenšování kořisti je samozřejmě nežádoucí, navíc může vést i k narušení ekologických řetězců a tím k nepřímým, ale často závažným druhotným škodám.
