Havíři své dramatické zážitky z podzemí vypoví tomu médiu, které "nám za to nabídne nejvíce, abychom měli alespoň malý užitek z prožitého utrpení," citoval deník El Mercurio slova jednoho z havířů Omara Reygadase. Reygadas byl společně s 32 kolegy uvězněn 69 dnů ve více než 600metrové hloubce v dole na zlato a měď San José. Při záchranné akci, která v dějinách hornictví nemá obdoby, byli 13. a 14. října osvobozeni.
"Musíme toho využít. Neuzavřeli jsme žádnou dohodu o mlčení, takže promluvíme, jakmile někdo řekne, kolik za to nabízí. Potom nás 33 řekne pravdu," prohlásil horník vědom si obrovského zájmu médií.
Čtěte také: |
Další z chilských horníků Víctor Segovia již popsal magazínu Stern některé detaily jejich martyria: "Myslel jsem na to, že zemřu. A přál jsem si, aby se to stalo jednoduše ve spánku." Také některá další média v těchto dnech uveřejnila dílčí líčení horníků. Jestli jim za to zaplatila, není však podle DPA známo.
O prvních chvílích po závalu prozradil Segovia magazínu Stern: "První minuty nikdo z nás neřekl ani slovo. Mladí proto, že netušili, co jim hrozí. A my starší, protože jsme nikoho nechtěli vystrašit." Po dvou dnech začali muži pátrat po východu. "Bylo to beznadějné. Všude se před námi nořily stěny z kamene." Mezi horníky se prý rychle vytvořila hierarchie, Mario Sepúlveda převzal roli šéfa. Tento havíř se do povědomí světa, který s napětím jejich příběh sledoval, zapsal jako "žurnalista", neboť ve štole moderoval videa zasílaná na povrch.
Vedoucí směny Luis Urzúa prý většinu času mlčel. "Všichni jsme byli rádi, že se vůbec někdo chopil iniciativy," přiznal Segovia v interview. Mnoho horníků se s nastalou situací nemohlo vůbec srovnat. "Pořád někdo brečel. Já také. Ti mladší se drželi o něco lépe než my starší. Asi i proto, že jsme lépe věděli, co by nám mohlo hrozit." Ve svém deníku Segovia zaznamenal i to, jak jim po týdnu došly zásoby tuňáka. Z odstáté vody měla většina horníků střevní problémy. Trápily je také kožní vyrážky. K tomu navíc prožívali psychická muka.
Segovia si prý není ještě jistý, zda své zápisky zveřejní. Málem by přitom neměl na výběr. Svůj deník totiž zapomněl vzít při záchranné operaci s sebou, na povrch ho poté vynesl jeden z jeho kolegů.
