17. června 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Chodit do školy? Ztráta času, některé české děti se nelegálně učí jen to, co chtějí

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 114Diskuse
Škola - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Škola - ilustrační foto. | foto: Shutterstock

PRAHA Desetiletá Sára nemá učebnice ani aktovku. Nikdy totiž nebyla ve škole. „Připadá nám to jako ztráta času. Děláme spoustu věcí, které nás obě baví, a tím se Sára dostatečně rozvíjí,“ říká její maminka Lucie. Oběma redakce LN na přání změnila jméno.

Koho napadá něco o domácím vzdělávání, je na omylu.  Rodina jde dál. „Smysl vidím v unschoolingu,“ říká Lucie, „učíme se, co a kdy chceme. Bereme zodpovědnost za učení na sebe a dává nám to zároveň velkou svobodu.“ Rodina ráda cestuje, tak Sára poznává svět. Pokud tedy například v Egyptě Sáru zaujmou pyramidy, díky internetu se hned dozví i něco o historii a faraonech.

Protože je unschooling nelegální, oficiálně se k němu nikdo nehlásí. Odhady mluví o desítkách rodin, které ho praktikují. „Metoda není v souladu s povinnou školní docházkou,“ napsala mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová.

Děti se tak jako u domácího vzdělávání zapisují do školy. Lucie našla takovou, která metodu nezatracuje. Sára by v rámci zákona měla docházet jednou za půl roku na přezkoušení. Tady už je rozdíl. „Neřeknu, která škola nás zapsala. A přezkoušení dejme tomu nějak probíhá,“ usmívá se maminka.

Dítě, které se učí mimo školu, musí beztak umět to, co je v rámcovém vzdělávacím programu: „Přiznám se, že jen zhruba tuším, co v osnovách je. Nemáme spočítané, do které třídy má Sára vlastně chodit.“ Její starší syn si přitom do školy od začátku přál chodit. Spolek SvobodaUčení.cz se snaží dosáhnou toho, aby byl unschooling legální alternativou. „Metou je dosažení stavu, kdy se sebeřízené formy učení stanou bez výhrad akceptované jako plnohodnotné,“ uvádí Anna Třešňáková, jedna ze zakladatelek Asociace svobody učení.

„Na kraviny nemám čas“

U zákonodárců nebude mít spolek lehké pořízení. „Nemám na takové kraviny teď čas,“ napsal LN předseda sněmovního školského výboru Václav Klaus. Zastání spolek zcela nenachází ani u odborných skupin. „Extrémní podoba unschoolingu je nepochopením základních principů osobnostního a společenského vývoje,“ napsal Bohumil Kartous ze společnosti EDUin. Vše má podle něho svůj čas.

UČENÍ JINAK

  • Domácí vzdělávání je plnění povinné školní docházky na 1. a 2. stupni základní školy bez pravidelné denní přítomnosti žáka ve třídě. Jedná se o alternativní způsob vzdělávání. V Česku byla tato metoda schválená před třinácti lety a využilo ji za tu dobu přes osm tisíc žáků. Individuální výuku na prvním stupni základní školy povolil zákon v roce 2005. Možná je již i na druhém stupni. Rodiče ale musí být vysokoškoláci.
  •  Unschooling je vzdělávací metoda založená na zásadě, že si samo dítě určuje, co, kdy a jak se naučí, rovněž nenavštěvuje školu. V Česku je zatím tato praxe nelegální.

„Vzdělávání a výchova má být postavena na předávání odpovědnosti za sebe sama přiměřeně věku. Je pravda, že mi připadá absurdní, jak je zacházeno s žáky řekněme středních škol a jak je jim vzdělávacím systémem upírána možnost profilovat se výrazněji dle jejich zájmů,“ míní Kartous.

Rodinám vyznávajícím unschooling by podle něho mohlo stačit dosavadní nastavení domácího vzdělávání s pravidelným přezkušováním: „To sice předpokládá, že se bude muset naučit něco, co třeba nespadá do jeho osobních představ o poznávání světa okolo, nicméně dostatečně inteligentní dítě zvládne takový obsah pravděpodobně velmi rychle.“

Podle zastánců unschoolingu je ale přezkušování omezující. „Unschooling není žádná metoda výuky, je to prostě život. Vyrůstá-li dítě v podnětném, milujícím a respektujícím prostředí, učí se naprosto přirozeně vždy to, co mu v dané společnosti dává smysl,“ myslí si Zdeňka Staňková z iniciativy SvobodaUčení.cz.

„Školní den“ desetileté Sáry nelze jednoznačně popsat. „Cestujeme, dcera přespává u kamarádek nebo brouzdá po internetu a tam naráží na různé informace. Když ji zaujmou, dohledává si k nim podrobnosti,“ vysvětluje paní Lucie.

Unschooling a matematika?


O tom, že by unschooling nevyhovoval rozvíjení znalostí v oborech, ve kterých je potřeba stavět od základů– tedy například v matematice – nechce Lucie ani slyšet. „Zrovna nedávno dcera byla na návštěvě u kamarádky, která chodí v běžné škole do čtvrté třídy. Dělala právě domácí úkol z matematiky. Moje dcera by ho v pohodě zvládla.“ S tím, že by při výkladu látky ve škole mohla Sára zachytit informaci, ke které by sama jinak nepřišla, také Lucie nesouhlasí: „V době počítačů, nemám z tohoto absolutně strach.“

Hlavní zájem Sáry se již delší dobu soustředí na zvířata. „Říká, že s nimi chce jednou pracovat a že by chtěla být veterinářkou. Vysvětlila jsem jí, že to bude muset jít na vysokou školu. Jestli se na ni skutečně jednou přihlásí, bude jen na ní,“ říká její maminka. Pokud se ale její dcera rozhodne, že nechce jít ani na střední, podpoří ji i v takovém případě.

MICHAELA TĚŠÍNSKÁ
  • 114Diskuse




Najdete na Lidovky.cz