Coby dítě jsem vzdorovala, když jsem měla chodit do mlékárny či pekárny za rohem. Po dlouhých letech jsem poznala výhody velkých obchodů, hlavně to, že vše dostanu na jednom místě. Dnes z nich mívám kopřivku a ráda se jim vyhnu. Přednost u mne mají právě ony malé krámky, obvykle s velice vlídnými prodavači, pro něž nejsem jedna z mnoha tisíc.
U nás ve Lhotě (a Lhot je v Česku několik desítek) zná paní v družstevní prodejně nejen lidi podle jména a příbuzenských vztahů, ale je ochotna jim objednat vše, co potřebují nebo se v sortimentu zalíbilo. Loni jsem potřebovala speciální zavařovací přípravek, v blízkém krajském městě ani v Praze jsem ho nesehnala. V sobotu jsem ho měla u ní připravený.
Stačilo se zmínit... Zamilovala jsem se do plněných trubiček, které nikdo kromě mě nekupuje. Když jsem dobrala v regálu poslední, paní si hned poznamenala, že je musí objednat, abych mohla mlsat...
A jak na tenoučko dokáže nakrájet tvrdý sýr... Jak se pozná dobrý obchodník Maličkosti, řeknete si, ale já si nemyslím, že jde o něco zanedbatelného. Právě tak si představuji obchodníka. Podobnou, i když trochu jinou zkušenost, mám s malým potravinářským krámkem u nás na pražském sídlišti. Nejlepší rohlíky široko daleko najdu každé ráno právě tady. A navíc dělené na slané a neslané - podle vaší chuti.
Mám ještě skvělou zkušenost s malým obchodem pro zahrádkáře (a hodně jich už zmizelo, i pověstný na Karlově náměstí v Praze) kousek od mé bývalé kanceláře. Chcete poradit nebo něco obstarat? Nic jednoduššího, zastavte se v pátek, nebo zkuste ten a ten postřik... Tady by chtěl nakupovat každý Takového obchodníka si každý zákazník váží a stále se k němu vrací. Na rozdíl od supermarketu, kde je mnohdy úplně jedno, kdo vás obslouží, kde si v anonymním prostředí většinou připadáte, že všem, na koho se obrátíte, jste stejně naprosto lhostejní a zajímá je jedině, kdy budou mít přestávku. Nevybavím si, kdy mi někdo v takovém obchodě dokázal poradit, když jsem potřebovala vědět, kde co najdu, a nedej bože, abych se o něco zajímala víc a chtěla podrobnosti třeba o víně nebo novém druhu prodávané ryby. Prodavač, a tady platí určitě spíše „podavač“, není z tohoto úseku, je tu jenom na brigádě nebo „ryba je nová a informace o ní nedodali“ (skutečně se mi stalo).
Bohužel v době krize mají daleko vyšší šanci na přežití právě ti velcí hráči na trhu, kteří tlačí na dodavatele stylem: Nevejdeš se do námi stanovené ceny, nebudeme tvé zboží brát, za rohem čekají další! Ale stále pevně věřím, že v oněch malých krámcích, kde si připadáte jako vítaný zákazník, který nejen pozdraví, ale prodavač mu odpoví a stejně tak se s ním loučí, je budoucnost určité úrovně obchodu. Místa, kde nejde jen a pouze o výměnu zboží za peníze. Na druhou stranu malý obchod, kde má majitel „vztah“ ke svým zákazníkům jako v supermarketu, je trest na všechny, kdo jsou na něj odkázaní, což na malých vsích bývá...
Představa, že třeba za dvacet let budeme nakupovat jenom po internetu nebo ve velkých megamarketech, je pro mě osobně tristní. Ať tomu někdo říká pokrok, ale osobně si myslím, že poctivé obchodnické řemeslo dnes přežívá právě v malých obchůdcích - samozřejmě, pokud jsou takové, jak jsem zmínila.
O autorovi| Ivany Pickové, Spotřebitelské SOS
