Dvanáct nedělních dopolední nám Česká televize dopřála dvacet let starý seriál Cirkus Humberto. Od jeho vzniku ho samozřejmě opakovala víckrát, ale možná by stálo za to zamyslet se, proč právě teď měl jeho občasný divák tak neodbytný pocit, že zhlédl něco, co dnes již neexistuje. Seriál byl vynikající už koncem 80. let, přispělo i to, že byl zcela apolitický. Je dost smutné zjistit, že jsme se za dvacet let nádherné tvůrčí svobody v původní televizní dramatice nejenom nehnuli z místa, ale spadli ještě o hezkých pár příček dolů.
Herecké výkony v tomto seriálu byly jedním slovem skvělé -plejáda českých herců v něm předváděla to nejlepší, co v sobě měla. Jen jedna z hlavních představitelek, zřejmě nadiktovaná německou produkcí, byla herecky dost slabá, ale nakonec i ji výkony českých kolegů stimulovaly. Jaromír Hanzlík, Petr Haničinec, Josef Dvořák, Libuše Šafránková, Václav Postránecký, Josef Větrovec, František Němec, Jiří Bartoška, Josef Somr - v českém obsazení nebyla slabina. Výtečná režie Františka Filipa dávala prostor hercům, aby mohli charaktery postav rozvinout do mnoha vybroušených plošek, byla pečlivá a hlídala autenticitu a každý detail i ve vylíčení prostředí.
Humberto se v dnešní zoufalé konkurenci skvěl jako malý zázrak. Ty plytké a kostrbaté zápletky dnešních rychloseriálů, jejich neživotné pseudoproblémy... A hrát v nich může každý, koho seberou na ulici, stačí jen sledovat upoutávky, které nesmyslné repliky klipově valí na diváka. Skoro jsme zapomněli, jak inteligentní a emočně vzrušující zábava může televizní seriál být. Jistě, kam se dnešní scenáristé hrabou na autora předlohy Eduarda Basse, ale takových námětů ke zpracování je pořád dost, jen myslet a nepodléhat lenosti. A dobří herci také nevymřeli - výkony, jaké naposledy předvedly Eliška Balzerová a Veronika Žilková v Soukromých pastech, jimiž se Nova snaží původní televizní tvorbu rehabilitovat, jsou toho důkazem.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
