Až se budou psát dějiny současné globální finanční krize, mohou někteří historikové začít vyprávění loňským splasknutím americké hypoteční bubliny. Když pohyblivé úrokové sazby vylétly nahoru, dlužníci najednou nebyli schopni splácet úvěry na bydlení. Ceny bytů prudce klesaly a občané s nízkými příjmy se, stejně jako jejich bankovní věřitelé, ocitli v úzkých. Domy náhle měly menší hodnotu než zbývající hypoteční dluh.
Jiní půjdou o kousek dál do minulosti a svalí krizi na rozhodnutí Komise pro cenné papíry Spojených států (SEC) z dubna 2004, kdy povolila největším americkým investičním bankám uvolnit z rezerv miliardy dolarů, aby je mohly investovat do lukrativních, ale riskantních hypotečních instrumentů a dalších derivátů. Když ceny těchto instrumentů začaly klesat, banky náhle dlužily mnohokrát více, než měly ve svém kapitálovém fondu.
Pokračování na straně 10
Čína má nyní USA v hrsti...
Dokončení ze strany 1
Odvážný historik přehlédne momentální potíže na finančních trzích a bude se pídit po hlubších příčinách krize. Zváží důsledky americké zahraniční politiky, jako například použití atomové bomby v roce 1945, neúspěšnou válku ve Vietnamu z šedesátých a sedmdesátých let a přelomové rozhodnutí Richarda Nixona z roku 1972 navštívit Čínu.
Normalizace vztahů s Čínou je zvlášť zajímavá jako potenciální viník současné situace. Sedm let po Nixonově cestě přerušil Washington oficiální vztahy s významným partnerem Tchaj-wanem a zavedl úplné diplomatické vztahy s ideologickým nepřítelem. Takzvané otevření komunistické Číny je od té doby v Americe považováno za jednu z nejvýznamnějších událostí v moderní zahraniční politice Spojených států.
Kvůli tomuto rozhodnutí však soustředila americká zahraniční politika svoji pozornost hlavně na Sovětský svaz a studenou válku a upozadila čínskou hrozbu. Americká vláda postupně souhlasila s převodem technologií, nápadů a průmyslové výroby do Číny. Čínské zboží zaplavilo americké (i ostatní západní) trhy a – aby měli kam dát toto zboží – začali Američané stavět domy, které nyní, v důsledku hypoteční krize, často zejí prázdnotou.
Nízké výrobní ceny, založené na skoro otrokářských podmínkách v Číně, podpořily obrovský spotřebitelský boom v USA. Zároveň však způsobily velké odlivy peněz přes oceán do Číny. Aby si Američané mohli dovolit čím dál větší apetit na čínské zboží, začal Peking kupovat ve velkém státní dluhopisy Spojených států. Čína je v současné době největším zahraničním věřitelem USA a drží řádově jejich závazky za jeden bilion dolarů.
Čína přispěla k současné krizi nejenom tím, že půjčila Američanům peníze na marnotratný způsob života, ale také tím, že dlouho podhodnocovala svoji měnu vůči dolaru. Výsledkem byly velice uvolněné podmínky na globálních úvěrových trzích. Kandidáti na prezidenta John McCain a Barack Obama ve své poslední televizní debatě mluvili dlouze o finanční krizi, ale sotva se zmínili o roli Číny či o její rostoucí pozici ve finančním světě. Čína má Ameriku v hrsti Čína se přitom může stát klíčem k řešení globální krize. Zatím se však nezdá, že by se chtěla aktivně přihlásit o slovo. Čínský premiér Wen Ťia-pao sice tento týden v CNN oznámil, že se jeho vláda hodlá chovat zodpovědně (a Peking se skutečně vzápětí zodpovědně choval, když následoval hlavní západní státy ve snižování úrokových sazeb), ale není jasné, jak dlouho bude Čína spokojená s pozicí pozorovatele. Arvind Subramanian z Johns Hopkins University tvrdil ve Financial Times, že by se Spojené státy měly s Čínou domluvit na úvěru na řešení krize ve výši dalších pěti set miliard dolarů. Washington by však, podle Subramaniana, musel akceptovat obdobné podmínky, jako musí akceptovat rozvíjející se státy, když přijímají úvěry od Spojených států.
Je představitelné, že by bylo mezi těmito podmínkami uvolnění vízových či imigračních požadavků pro čínské občany. Čína trpí nedostatkem prostoru a přelidněností. Finanční krizí vyprázdněné domy napříč Amerikou představují zajímavé řešení současného čínského populačního problému. Otázkou však zůstává, jak by Američané reagovali na příliv tisíců či milionů přistěhovalců. Ti, kdo včas pochopili, co takový vývoj může znamenat pro budoucnost jejich vlasti, by asi sami hledali nové bydliště.
I kdyby se neuskutečnila takováto „přátelská pomoc“ ze strany ideologického soupeře, Čína by mohla kdykoliv přitvrdit vůči Washingtonu a vyhrožovat zastavením odkupu amerických státních dluhopisů či, ještě hůře, výprodejem existujícího portfolia. Čína má zkrátka Spojené státy v hrsti a Američané za to mohou poděkovat Richardu Nixonovi a jeho slavné cestě do Pekingu v roce 1972.
O autorovi| Erik Best, Američan, vydavatel internetového zpravodaje Fleet Sheet; dlouhodobě žije v Praze ERIK BEST, americký novinář
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
