Těžko říct, do jaké míry se na příkrém odmítnutí projevil generační zlom, který v českém umění po roce 2000 nastal. Výtvarná média jako malba nebo socha ztratila své dominantní postavení a byla nahrazena pluralitou různých výrazových prostředků. A umění možná opravdu trochu zvážnělo.
Jsem přesvědčen, že použité médium nakonec není důležité. Je jedno, zda mladí umělci malují, sochají, natáčejí videa nebo píší texty. Podstatné jsou emoce a myšlenky, které těmito prostředky dokážou vyjádřit. Ke svému poslání přistupují s odpovědností, ale zcela určitě ne bez zápalu. Je Entropa umění?
Kritiku z jiného úhlu letos přináší další nositel ceny Ján Mančuška. Výstavy Chalupeckého ceny v DOX se odmítl zúčastnit, protože nesouhlasí s výstavní dramaturgií této galerie. Vadí mu především, že DOX vystavil Entropu Davida Černého. Tu nepovažuje za umění, ale za kuriozitu vhodnou pro rubriku „zajímavosti“ v bulvárních novinách.
Umělci a umění k sobě dokážou být kritičtí. I když to samo o sobě nic nevyřeší, kritičnost a potřeba sdělit své názory je předpokladem k diskusi, která už k nějakým závěrům vést může. Byl bych rád, kdyby k takovým diskusím sloužila i páteční výtvarná strana Lidových novin. Nevím, jestli lze kritičnost považovat za tvůrčí, nebo dokonce radostnou činnost, zcela určitě k ní je potřeba zaujetí, které Skálovi v současném umění tolik chybí. Zjevně se ho - i když v různých formách - řadě českých umělců dostává.
