Není vždycky zárukou, že umělci, kteří získali Cenu Jindřicha Chalupeckého, pokračují v úspěšné dráze. Na některé se po určité době začíná zapomínat, jejich projev už nikoho příliš neoslovuje, přestávají být zváni k účasti na kvalitních projektech. Ale Eva Koťátková naopak patří k těm, kteří se prosazují dál, kteří jsou schopni rozvíjet své představy a nacházet vhodné prostředky k jejich vyjádření.
Své projekty dokáže připravit se smyslem pro precizní propojení všech prvků. Přitom jsou její instalace hravé a někdy počítají i s účastí diváků. Řízená ztráta paměti v pražské galerii Hunt Kastner Artworks je výstava, která má své hranice a kterou můžeme zčásti ovlivňovat. A to vědomě i podvědomě. Udrží se v ní jen to, co bezprostředně souvisí s naším prostředím, s určitými událostmi a situacemi, které byly pro nás něčím významné a na něž rádi nebo také neradi vzpomínáme. Některé bychom nejradši z paměti vytěsnili, ale neustále se stejně vracejí, jiné si naopak vybavujeme s potěšením. Paměť je ovšem zrádná, může se dopouštět nepřesností a zkreslení. Nakonec můžeme uvěřit i něčemu, co se vůbec nestalo.
Volné asociace na papírcích Autorka vybízí diváky, aby se zapojili do její hry. Aby pak i ona sama jasněji viděla, jak na ně její dílo působí. Návštěvníci mají příležitost kreslit na malé papírky, co pro ně modelové situace znamenají. Ukazuje se, že v nich každý může spatřit něco jiného. Někteří si představují, jak se naznačený příběh může vyvíjet, jak se může měnit určitá situace. Jak se třeba dá prázdný prostor zabydlet, k čemu všemu by mohl sloužit, k čemu inspiruje. Tak se naplňuje autorčin záměr. Zkušenost každého je totiž naštěstí jiná, liší se i druh imaginace. Někdo má bujnou fantazii, jiného nemusí napadnout vůbec nic.
Instalace je po všech stránkách vyrovnaná. Jsou tu užity různé výtvarné prostředky od působivých, záměrně zjednodušených modelů přes fotografie ke kresbám a videu. Celkový dojem svědčí o přísně (post)minimalistickém cítění, ale na druhé straně je zřejmý autorčin smysl pro vystižení absurdity, pro nechtěnou grotesknost našich životů. Dokáže naznačit příběhy, které jsou stále aktuální a které jsou blízké takřka všem. Jde vlastně o řízené rozpomínání nebo naopak zapomínání, kterému se zcela pochopitelně nikdo z nás nemůže a ani nechce vyhnout.
Evě Koťátkové se opět podařilo, stejně jako před časem na samostatné výstavě ve Špálovce, připomenout jakousi kolektivní zkušenost, která se u většiny lidí příliš neliší, ale která přesto může vyvolávat naprosto odlišné vzpomínky. Každý považuje za důležitý jiný okamžik, někdo si pamatuje situace, které jsou pro jiného zcela nepodstatné. Co pro někoho mohlo být příjemné, k tomu se druhý nechce už nikdy vracet. Výstava v galerii Hunt Kastner Artworks dokládá, že vývoj tvorby Evy Koťátkové jde dál, že se nezastavil a neustrnul, že má další možnosti.
Eva Koťátková: Řízená ztráta paměti
Galerie Hunt Kastner Artworks Kamenická 22, Praha 7 Do 7. března 2010
