Vidět Radiohead poprvé byl fantastický zážitek a patosu reportáže, kterou jsem tehdy napsala, jsem se už nikdy ani nepřiblížila. Nebyla jsem přitom zdaleka tak ortodoxní fanoušek; dostala jsem se k nim poměrně pozdě, navíc ne tak docela z vlastní iniciativy, a taky mi ta posedlost nevydržela moc dlouho... (Kromě toho se dají obvinit ze spoluúčasti na vzniku kapel, jako jsou Coldplay, a to se neodpouští.) Kolem a kolem, už jsem od té doby viděla lepší koncerty a slyšela lepší desky než OK Computer a vůbec bych se dneska radši přiklonila k názoru kolegy Ryndy, který tvrdí, že je to jedna z nejpřeceňovanějších kapel vůbec. Plus fakt, že Radiohead mají jedny z nejhorších a nejnesnesitelnějších fanoušků, hned po Sigur Rós a Jethro Tull, což můžu doložit hned příští týden výběrem z těch nejnaštvanějších mailů, které mi přijdou jako reakce na tento diář.
Moje očekávání nebyla po poslední desce, se kterou jsem se -bez větší lítosti - nějak nesžila, tak vysoká, přesto mě jejich loňské vystoupení na Roskilde zklamalo - protože mě z větší poloviny nudilo. Nejvyšší hodnocení v recenzi vystoupení ve festivalovém zpravodaji druhý den bylo důkazem, že jsme se s Yorkem zřejmě nějak ideologicky rozešli. O tom se s tebou přijdu pobavit v srpnu na Výstaviště, Thome.
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
