Tato strategie přinesla termitům z evolučního hlediska ohromný úspěch. Kolonie se skrývají v podzemí v teplém a vlhkém prostředí. Přesto kupodivu velmi dobře prospívají.
Stísněné a hustě „zalidněné“ kolonie by teoreticky měly být ideálním místem pro patogenní mikroorganismy.
Ve skutečnosti ale epidemie onemocnění propukají v termitištích jen velmi vzácně.
Příčina podle všeho tkví v tom, že termiti v koloniích pravidelně „malují“. Po stěnách celé kolonie roztírají své sliny. A ty obsahují „kouzelnou“ přísadu v podobně bílkovin označovaných anglickou zkratkou GNBP (Gram-negative bacteria binding proteins čili bílkoviny vážící Gram negativní bakterie).
Vědci se domnívali, že hmyzí bílkoviny GNBP slouží jako hlídky. Když se navážou na potenciálně nebezpečný mikroorganismus, spustí tím poplach a imunitní systém se začne bránit.
Ale termití GNBP bílkoviny pracují trochu jinak, všiml si molekulární ekolog Mark Bulmer z Towson Univerzity v Marylandu. Nejen varují, ale rovnou útočí. Naváží se na molekuly cukru v buněčné stěně patogenů a začnou je rozkládat.
Stěna je pak propustnější a napadený mikroorganismus spíše podlehne útoku dalších obranných látek, které organismus termitů vytváří. Účinkují tak dokonce i bílkoviny na „vymalovaných“ stěnách.
Bulmer s kolegy termití „lék prvního sledu“ izoloval a zjistil, že jde o velmi účinnou látku. Vzorek jediného termita dokázal zničit stovku spór hub, tvrdí ve studii v časopise PNAS. Vědci také zjistili, že GMBP bílkoviny jsou pro termity nezbytné. Bez nich se v pokusech jejich odolnost vůči patogenům výrazně snížila.
Proto badatelé navrhují použít proti všekazům „sladký“ pesticid založený na látce blízké cukru (tzv. glukono-delta-lakton). Ta se naváže na obranné bílkoviny na těle hmyzu a tím ulehčí situaci skutečně škodlivým mikroorganismům. Navíc je použitá látka pro člověka neškodná. Používá se také jako přísada do potravin pod označením E575.
