Kdyby u nás platila přímá volba starostů, s největší pravděpodobností by se jím ve Vsetíně stal Jiří Čunek. S největší pravděpodobností proto, že u vědomí, že jde o přímou volbu, by voliči ve Vsetíně mohli volit trochu jinak. A také nabídka kandidátů na šéfa radnice by nejspíš byla nepatrně odlišná. Výsledek voleb ve Vsetíně je přesto výmluvný. ODS i KDU-ČSL budou mít v 21členném zastupitelstvu po pěti lidech. A zatímco jednotliví zastupitelé možné koalice získali zhruba dva až tři tisíce hlasů, Čunka volilo bezmála čtyři a půl tisíce voličů. Přesto se starostou takřka určitě nestane. A nejen proto, že volby o prsa vyhrála ODS, která Čunka odmítá.
Potvrzuje Vsetín oprávněnost nářků na nespravedlivý princip nepřímé volby starosty? Anebo se naopak ukazuje, že stávající model je svého druhu pojistkou, za kterou jsou vděčni nejen vítězové z ODS, ale i vsetínští lidovci, jejichž lídrem byla dosavadní starostka? Zdá se, že platí spíš to druhé. Po návratu Čunka do čela radnice netouží ani jedna ze zmíněných stran - a ať si o tom myslí kdo chce co chce, těmi, kdo budou zajišťovat chod města, budou ony partaje. Volič by asi měl vzít na vědomí, že řízení samosprávy není práce pro jednoho člověka, byť by byl sebeosvícenější. Jiná je možná situace na vesnicích, kde jsou kolikrát vděčni za jednookého starostu mezi slepými spoluobčany.
Své o tom vědí Slováci, kteří si starosty a primátory vybírají přímo. Svého času bylo například velice poučné sledovat fungování košické radnice, když byl do jejího vedení zvolen pozdější prezident Rudolf Schuster. Voliči namíchali karty tak, že levicový primátor čelil pravicovému městskému parlamentu. Výsledek? Jeden hot a druhý čehý. Vyčerpávající a často neefektivní jednání. Vládnutí opírající se o jednoho přeběhlíka je proti tomu skoro ideál.
