Ačkoliv je mladý autor Jaroslav Dietl na jevišti začátečníkem, jeho práce je po Blažkově Třetím přání další úspěšnou veselohrou, která nejenom vzbuzuje v hledišti vlny halasného smíchu, ale poutá také pokrokovostí svého obsahu. Zachycuje veselý příběh z dnešní družstevnické vesnice a je založena převážně na komice situační. Na jednoduchou niť dvoudějových impulzů – družstevníci přemlouvají svého předsedu, aby na výroční hody dal zabít ještě jedno čuníka „na černo“, a předseda se pak snaží zatajit trestný čin před pozvaným hostem, předsedou ONV – jsou navlečeny pestré korále příběhů, v nichž charakterem i zjevem barvité postavičky družstevníků i vesnická kapela se dostávají do nečekaných situací. Z těchto zvratů, zastírání a poznávání tryská vydatný proud životního humoru. U každé novinky klademe otázku, co přináší nového. Život vesnice s jeho pestrými protiklady využili jako námětového zdroje už dříve Zrotal, Prachař, Stehlík s jinými autory. Naše novinka je v porovnání s podobnými hrami staršími především více veselohrou. (...)
Divák se nesměje jen někomu a něčemu, ale také a hlavně s někým. Je strhován optimistickou radostí a veselostí lidí hrou zpodobených více než vyzýván k výsměchu smrtelně vážným neřestem. Smích jeviště, k němuž se připojuje divák, je projev světového názoru nového člověka, který je tu v řadě drobných tipů výstižně vystižen. Komika tkví v realitě: pro vtip situace či směšnost postavy neopouštíme myšlenku na skutečnost, naopak jsme mnoha prostředky vedeni k vědomí, že jen skutečnost osvobozené práce může ze sebe zákonitě a přirozeně rodit takový humor, elán a optimismus! Mezi veselostí a vážností, Divadlo 1959, č. 1
