PRAHA/AŠCHABAD „Mám dost plynu pro všechny,“ říká dvaapadesátiletý vládce Turkmenistánu Gurbanguli Berdymuhamedov. Prezident i premiér pětimilionové země o velikosti Španělska, v níž si dnes podávají dveře Číňané, Rusové, Evropané i Američané.
I když je stejně jako jeho předchůdce Turkmenbaši neomezeným diktátorem, nenechává si alespoň stavět zlaté sochy, nepojmenovává po sobě města. K padesátým narozeninám si ale sám sobě udělil ve zlatě vyvedený diamantový Řád vlasti vážící půl kila. Zemi ovládá pomocí tajné policie, oponenty v lepším případě zavírá a jeho sídlo, které na začátku roku navštívil i tehdejší premiér Mirek Topolánek, hýří orientálním přepychem.
Kolik zemního plynu skutečně pod Turkmenistánem a v jeho části Kaspického moře je, to nikdo neví. Oficiální turkmenské odhady hovoří o dvaceti trilionech kubických metrů, což v aktuálních tabulkách řadí Turkmenistán na páté místo na světě. „Kolik je tam skutečně plynu, to se jako v jiných případech ukáže až ve chvíli, kdy budou ta naleziště vytěžena,“ říká velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Zatímco ještě před několika lety se zdálo, že Berdymuhamedov a celý Turkmenistán je pevně pod kontrolou Ruska a jeho plynařského gigantu Gazpromu, jenž turkmenský plyn levně nakupuje a pak ho draze prodává konečným evropským spotřebitelům, dnes vládce Turkmenistánu vystupuje vůči Moskvě daleko sebevědoměji. Když se o víkendu v Turkmenbaši, městě na břehu Kaspického moře, pojmenovaném po předchozím diktátorovi, sešel Berdymuhamedov s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem, bylo to jednání dvou rovnocenných partnerů. Turkmenistán před pěti měsíci přestal Rusům plyn dodávat, oficiálním důvodem byly technické problémy na plynovodu, neoficiálním neochota Gazpromu platit dohodnutou cenu 300 dolarů za tisíc kubických metrů plus 40 dolarů za tranzit přes Kazachstán a Uzbekistán. Cena plynu na evropském trhu se totiž snížila a Gazpromu hrozilo, že může začít na plynu nakupovaném z Turkmenistánu dokonce i prodělávat.
Unie je výhodný partner Jenže Berdymuhamedov je dnes už v situaci, kdy není na Rusku jako odběrateli plynu závislý. Vedle malého plynovodu do Íránu je už hotový plynovod do Číny.
Berdymuhamedov tak nemusí váhat, zda slíbit plyn pro evropský plynovod Nabucco, který chce obejít Rusko, a snížit tak závislost unie Moskvě. „Turkmenistán nemá důvod, proč nám něco neslíbit, pro něj je každá diverzifikace výhodná,“ říká již citovaný Bartuška. EU je pro Berdymuhamedova oproti Rusku a Číně, které si v zemi dělají mocenské nároky, podle pozorovatelů bezproblémová. Chce plyn, má čím zaplatit, plynovod Nabucco postaví až k turkmenské hranici a nic nechce. Měnit turkmenskou diktaturu v demokracii už vůbec ne.
