‚Dáte si lajnu?‘ Manželky severokorejských kádrů si udržují štíhlou linii pervitinovou dietou

Olum (led). Pingtu (z čínského ping-tu neboli ledová droga). Hirropon (termín z dob japonské dobyvačné expanze). Konämi (šňupavý). Ať už mu Severokorejci přezdívají jakkoli, jeho podstata zůstává stejná: syntetický metamfetamin.

Večírky Severokorejců? Domácí pálenka, kočičí cigarety a amfetamin

Obliba vysoce návykového stimulantu dosáhla v KLDR takových rozměrů, že místo tradiční zdvořilostní fráze „Dáte si čaj?“ při uvítání hosta nezřídka zazní variace „Dáte si lajnu?“, tvrdí přeběhlíci sdružení v organizaci New Focus International (jejím zakladatelem je známý severokorejský básník a přeběhlík Čang Čin-sung, autor knihy Milovaný vůdce - pozn. red.). Droga, u nás známější jako pervitin, v severokorejském prostředí alternuje v rozličných rolích: doklad prestiže, zázračný lék, únik z krušné reality. A v neposlední řadě rovněž způsob, jak si udržet žádoucí štíhlou linii.

„Víc a víc manželek kádrů si kupuje metamfetamin. Berou ho pro potěšení, ale pořád častěji i kvůli dietě. Potlačí chuť k jídlu a zároveň dodá energii,“ popsal serveru Daily NK zdroj z pohraniční provincie Rjanggang. „Užívání (pervitinu) na Severu nikoho nešokuje. Hodnostáři svým partnerkám nebrání, protože se jim líbí, když jsou štíhlé,“ přitakává další lokální zdroj. A dodává, že kromě vysokých částek, jež jejich návyk spolkne, některé závislé neváhají obětovat i své osobní pohodlí. Příkladem může být prominentní manželka z města Hjesan, která se v touze po pravidelném přísunu drogy usídlila přímo v domě tamního dealera.

Nebezpečná epidemie

Bizarní trend, na nejž Daily NK upozorňuje, není ovšem ničím jiným než výmluvným symptomem hlubší krize. Drogová závislost se totiž netýká pouze elity zhýčkané relativním blahobytem, ale všech vrstev severokorejské populace, pro niž fascinace pervitinem přerostla v palčivý problém - aniž by si to přitom sama plně uvědomovala, dokládají četná svědectví shromážděná v obsáhlé expertní zprávě publikované Výborem pro lidská práva v Severní Koreji.

Epidemie drogové závislosti se v KLDR plně rozhořela teprve v průběhu uplynulé dekády, její kořeny však najdeme již v polovině 70. let, kdy se selhávající ekonomika „soběstačného“ režimu v honbě za chybějící tvrdou měnou rozběhla po nezákonných cestách.

Podnikavá KLDR: režim si vydělává pašováním cigaret a pornografií

Již v roce 1976 vyhostila čtveřice skandinávských zemí severokorejské diplomaty, jež usvědčila z pašování alkoholu, cigaret a drog. Pchjongjang tehdejší incidenty vysvětlil individuálním selháním a slíbil, že viníky potrestá – ve skutečnosti je ovšem pouze „uklidil“ na nenápadnější lokality a některé dokonce povýšil, neboť jejich aktivity koordinoval a finančně z nich profitoval. Severokorejec, jehož Švédsko dopadlo při pašování 4000 lahví převážně polské vodky, se o 22 let později vynořil v ruském Vladivostoku při pokusu směnit padělané valuty - jako náměstek ředitele jedné ze sekcí Korejské strany práce.

Heroin místo obilí...

Diplomatické skandály spjaté s pašováním drog se v průběhu 80. let hromadily a režimu začaly přinášet více škody než užitku. Proto se rozhodl ke změně strategie a těžiště pozornosti přenesl z drog pokoutně obstaraných v zahraničí na domácí výrobu. S tou ostatně experimentoval již od druhé poloviny 70. let, kdy s využitím infrastruktury vybudované japonskými okupanty a pod dohledem přizvaných expertů z Thajska začal v hornatých provinčních oblastech vyrábět opiáty. Po zborcení bipolárního systému a následném devastujícím kolapsu severokorejské ekonomiky napřel na obchod s nimi veškeré dostupné síly – v zoufalé snaze uchovat si moc a přežít.

„Během hladomoru se ozývaly stížnosti, že bychom neměli pěstovat mák, ale obilí. Jenže instrukce shora říkaly, že jestli budeme pěstovat mák, můžeme výsledné produkty prodat za desetinásobnou cenu a obilí za to nakoupit. Udělali by všechno, aby přežili. 99 procent továren nefungovalo, nebyly žádné suroviny ani energie. Jediné, co zbylo, byly drogy,“ vzpomíná jeden z přeběhlíků, jenž se na tehdejší státem ovládané produkci heroinu podílel. Opiáty vyrobené v KLDR Pchjongjang následně s pomocí partnerských kriminálních organizací (nejčastěji čínských triád či japonské Jakuzy, případně thajských zločineckých syndikátů) distribuoval za hranicemi.

Severokorejská politika není Kimova one man show, říká koreanistka

...a pervitin místo heroinu

Na sklonku tisíciletí pak pružně zareagoval na proměnu globálního trhu s narkotiky a heroin jako hlavní vývozní artikl nahradil právě metamfetaminem, látkou, kterou v menším množství vyráběl již léta. Stimulant severokorejského původu zaplavil především sousední země – odhaduje se například, že 90 procent narkomanů v pohraničních provinciích na severovýchodě Číny je závislých právě na pervitinu. Jen v roce 2011 zabavily čínské úřady zásilky severokorejských narkotik v hodnotě přibližně 60 milionů dolarů.

Severokorejská produkce metamfetaminu závisí na efedrinu pašovaném přes hranice s Čínou. Opačným směrem pak proudí výsledný produkt, podle dostupných svědectví s vydatnou asistencí severokorejských pohraničníků.

Jakákoli relevantní obvinění Pchjongjang vehementně odmítá jako „směšné báchorky“. „Severokorejci se svou zdravou mentalitou a vysokými morálními kvalitami nemají žádný zájem na obchodu s drogami,“ prohlásila například v roce 1997 státní zdravodajská agentura KCNA. Neměnné rétorické linky se režim drží dodnes. Když americká DEA před dvěma lety přistihla pětici thajských občanů při pokusu vpašovat na území Spojených států 100 kilogramů metamfetaminu severokorejské provenience, reagoval obdobně nekompromisně. „Nelegální užívání, pašování a výroba drog, které redukují lidské bytosti na duševní mrzáky, v KLDR neexistuje,“ ohradil se proti „nepodložené a absurdní štvavé kampani“.

Podnikaví soukromníci

Severní Korea na kapitalistickou logiku slyší, hodnotí expert odvetu Američanů

V té době už přitom režim na domácí půdě čelil bující drogové epidemii - vně hranic KLDR „neexistující“, na jejím teritoriu přesto vyhýbavě přiznávané. Prudký nárůst užívání narkotik se datuje do poloviny minulé dekády, kdy se Pchjongjang v reakci na sérii odvetných opatření ze strany mezinárodního společenství začal odvracet od nelegálních zdrojů příjmů směrem k zákonně „čistším“ metodám výdělku, mimo jiné k exportu pracovní síly či profitu z rodícího se obchodu s mobilními technologiemi. Přišrkcení státem řízené výroby narkotik ovšem vyústilo v přesun drogového byznysu do rukou podnikavých soukromníků.

Těm přišla vhod řada expertů s potřebnými vědeckými a technologickými znalostmi, do té doby na pomyslné výplatní pásce režimu, náhle však bezprizorních. „Byli to odborníci s doktoráty, znali ty (drogové) fabriky nazpaměť. Najednou nevěděli, co si počít, žilo se jim těžce... Soukromí podnikatelé je začali vyhledávat a zaměstnávat je. A oni začali znovu vyrábět drogy,“ konstatuje další z citovaných přeběhlíků. (Ačkoli pro přesnou definici role režimu v této tranzici chybí jasné důkazy, většina analytiků se shoduje, že severokorejská státní moc se tento segment snaží do jisté míry kontrolovat a nadále na něm vydělávat - pozn. red.)

Značná část produkce metamfetaminu se tak ze zařízení provozovaných režimem přesunula do menších „domácích“ laboratoří a (neméně intenzivní) přeshraniční obchod s pervitinem do rukou řadových severokorejských občanů, obvykle s podporou logistiky z Číny, případně jihokorejského či japonského kapitálu. Logickým důsledkem byla nesrovnatelně větší dostupnost metamfetaminu uvnitř hranic KLDR - z prestižní libůstky vyšších vrstev se pervitin brzy transformoval v drogu rozšířenou i v těch nejnižších patrech společnosti.

North Korean Drug Trade Spreads to Ordinary Citizens (PART1) - Stimulant drugs in #NorthKorea http://t.co/9RlP76qu9p pic.twitter.com/eYnHe6YpNe

— RimjingangNK (@RimjingangNK) 12. Leden 2015

Pofidérní tažení

K chronickému nedostatku živin, materiálního zabezpečení a tristnímu zdravotnímu stavu běžných Severokorejců se tak přidala další vážná komplikace. Pravda, oficiální místa reagovala jistou protidrogovou kampaní: v Pchjongjangu se objevily plakáty varující před nebezpečím, v roce 2012 otiskl deník Korejské strany práce sérii článků o závislosti na narkoticích, na pravidelných indoktrinačních schůzích pracujících se o tématice povinně přednáší a loni přišla také úprava trestního zákoníku, jež staví užívání a obchod s drogami na úroveň nezákonného telefonického kontaktu s cizinci, sledováním zahraničních médií či pomáháním přeběhlíkům a hrozí vysokým trestem, popravu nevyjímaje.

Po injekci proti AIDS dokonalá viagra. KLDR se pyšní dalším ‚zázračným‘ lékem

Nicméně, jak už tomu v případě KLDR bývá, proklamace a skutečnost se opět liší. Státní média přisuzují odpovědnost za zneužívání drog západním imperialistům v čele s vykořisťovatelskými Američany, indoktrinační přednášky se zaměřují na negativní dopad na stát spíše než na zdravotní nebezpečí spjatá s užíváním narkotika a z více než tří stovek doložených verdiktů spjatých s drogovou zločinností bylo údajně popraveno pouhých 12 procent odsouzených - ostatním pomohly konexe či úplatek, případně obojí.

Mimoděk se tak vracíme k prominentním manželkám a jejich touze po štíhlé postavě. „Jedním z důvodů, proč čísla (drogových deliktů) neklesají, je i to, že každý zástupce bezpečnostních složek i stranický kádr má doma někoho závislého,“ podotýká jeden ze zdrojů Daily NK. „Činitelé spjatí se zátahy se bojí, že se do věci zapletou jejich manželky a způsobí jim vážné potíže. Takže raději předstírají, že nic nevidí.“