Nakladatelství dětských knih Baobab, které vedou manželé Tereza a Juraj Horváthovi, oslavilo deset let trvání. Knihy, které Baobab vydává, získaly mnohá ocenění a nastavily laťku ostatním. Dobrý důvod položit Tereze Horváthové, šéfce Baobabu, pár otázek.
* LN Dnes pro vás píší a kreslí zářící hvězdy oboru. Olga Černá, Dagmar Urbánková, Tereza Říčanová, Chrudoš Valoušek, Marka Míková a další. Získáváte ceny, stánek s produkcí Baobabu je k vidění na knižních veletrzích, míváte výstavy i v cizině. Jak jste začínali?
Na sklonku roku 99 jsme jako první knihu vydali Kubínovy poudačky Baba nad čerta, kterou černobílými perovkami ilustrovala Tereza Říčanová. Juraj byl tenkrát rok po výtvarné škole a v dětské knize zelo pusto a prázdno, co vycházelo, se nám nelíbilo. Přičemž v ateliéru Jiřího Šalamouna končili nadaní absolventi a neměli práci, šudlali si něco do šuplíku. Začínali jsme, abychom ukázali, že česká ilustrace neumřela. O nakladatelování jsme nic moc nevěděli. Přesto jsme v roce 2000 vydali první tři knížky v nákladu 1000 kusů. Věděli o nás jen kamarádi a kupovali si je, i když ještě neměli děti. Nám se tenkrát v zimě narodil náš druhý syn a Juraj jel k tisku knížky Roches a Bžunda rovnou z porodnice.
* LN Československo, ale i Česká republika jsou na mezinárodní scéně vydáváním dětských knih docela pověstné… anebo je ta dobrá pověst přehnaná?
Meziválečná léta, především práce Josefa Čapka, ale i Ondřeje Sekory, Josefa Lady a potom éra Krátkého filmu, tedy Trnka, geniální Štěpánek a osobnosti, které nabraly sílu v 60. letech: Šalamoun, Mikulka či Daisy Mrázková, jsou opravdu všude ve světě slavné. „Pane, pojďte si hrát“ je pro nás nedostižná meta inteligentního humoru a výtvarnosti. Normalizace ale tuhle velkou tradici přece jen rozmělnila. A to rozmělněné pak definitivně zabila raná 90. léta. Autorská ilustrovaná kniha, která nemá okamžitou návratnost zisku, v té době téměř zanikla. Myslím, že v tom velkou roli sehrál neprůhledně privatizovaný Albatros a odchod generace kvalitních redaktorů do důchodu. Pro nás je stále nepochopitelné, že tohle nakladatelství, které disponuje zlatými fondy a je tak obrovské, vydává takovou spoustu odpadu. A vedle Albatrosu tu jsou další velká komerční nakladatelství, která chrlí obrovské množství zaměnitelných publikací, mizerných europřekladů a kýčovitých komerčních titulů. Tak v tohle se proměnila ta slavná česká tradice. Přitom stačí vyjet na veletrh do Bologni nebo do Paříže a je naprosto jasné, že za posledních dvacet let je právě obor ilustrované autorské dětské knihy na výsluní. Situace se naštěstí v posledních letech začíná měnit a je tu pár dobrých malých nakladatelství, jako třeba Meander, Raketa, či Mot. A také pár silných a inspirativních osobností, například František Skála.
* LN Přes úctyhodný počet vydaných titulů a velmi slušný prodej, kolem 2000 kusů, jste proti mainstreamovým vydavatelům stále braní jako div ne underground. Čím jste jiní?
Myslím, že Baobab tvoří alternativu k té nezajímavé většinové produkci. To, že jsou naše knížky výtvarně krásné, neznamená, že je děláme pro nějaké snobské publikum. Vždy jde především o to, aby byly srozumitelné pro děti a bavily je. A děti jsou nejtvrdší kritici, co je nezaujme, prostě odloží. Samozřejmě nás zajímají i divočejší věci, knížky s výtvarným výrazem vzdálenějším mainstreamu, ale máme opravdu širokou škálu. Některých našich knih se prodalo už sedm osm tisíc, jiné se prodávají pomaleji, ale myslím, že všem je vlastní jistá nadčasovost. Také proto mají ohlas v zahraničí, některé, třeba Kozí knížka Terezy Říčanové, vyšly ve Francii, Španělsku či Japonsku, kde měl Baobab dokonce samostatnou výstavu. A chystají se slovenská a další francouzská vydání, mj. Dagmar Urbánkové.
* LN Máte šest dětí, na kterých své knižní výrobky pochopitelně testujete. Ale stejně. Jakou mají Horváthovi ještě průpravu pro vydávání dětských knih? Vždyť je to práce nepředstavitelně zodpovědná! Lemuje první krůčky našich maličkých do života...
Vystudovala jsem francouzštinu, takže překládám a přirozeně se rozhlížím po Francii, která je v našem oboru opravdovou velmocí. Juraj je vedoucí Ateliéru ilustrací a grafiky na VŠUP v Praze a moje sestra Líza je kunsthistorička, která tady v Táboře už rok vede naši galerii.
* LN Aha, takže lze existovat mimo centrum.
V Táboře žijeme už tři roky, předtím jsme žili v Bechyni. Tábor má živé kulturní podhoubí, obzvlášť v muzice, a potkali jsme tu spoustu skvělých lidí. A díky galerii a vlastnímu knihkupectví Baobab, které také vede Líza, se zvětšuje i náš okruh. A nějaké, byť třeba menší centrum svou prací vytvářet je vždy zajímavé a dobrodružné.
* LN Takže se stále rozrůstáte?
Ano. Nejdůležitější je práce s autory, které máme rádi a kteří mají rádi práci na knihách. V rozletu nás brzdí malý kapitál, což je sice frustrující, ale možná to tak má být.
* LN Jednu kritiku jsem přece jen na Baobab slyšel. Že totiž vaše knihy píší a kreslí lidé tak nadaní, že ta tvorba může být pro děti až moc náročná.
No, na takovou kritiku nemohu než konstatovat, že v té šílené přehršli současného světa zahlceného informacemi a obrazy, z nichž mají dnešní děti velký problém vybírat, je pořádná práce na knihách pro děti daleko důležitější než kdykoli předtím. Přičemž osobní výběr bude čím dál důležitější, malá drobná dění brzy budou k lidem promlouvat víc než megamultiprojekty. A co se náročnosti týče, děti jsou přece inteligentní, myslící, tvůrčí bytosti, kterým kazí vkus až dospělí. A naše knihy vyzývají ke hře, spolupráci, přemýšlení... takže takových nároků bych se nebála.
***
Velká komerční nakladatelství chrlí obrovské množství zaměnitelných publikací, mizerných europřekladů a kýčovitých titulů. Tak v tohle se proměnila ta slavná česká tradice.
